Schuldeneintreibung in der Tschechischen Republik


Textbook, 2009

88 Pages

Univ.-Doz. Karel Schelle (Author)


Excerpt


Inhaltsverzeichnis

Obsah

ÚVODEM

Kapitola 1 rozhodCi RIZENI

Kapitola 2 soukromi exekutori

Kapitola 3 uznáni dluhu a uznáni závazku sepsané ve forme notárského zápisu jako exekuCni titul

LITERATURA

Am dritten Kapitel dieser Monographie beteiligte sich Karel Schelle, jr.

© Karel Schelle, Ilona Schelleová, Karel Schelle, jr., 2009

Die Informationen in diesem Buch wurden mit großer Sorgfalt erarbeitet. Dennoch können Fehler nicht vollständig ausgeschlossen werden. Verlag, Autoren und ggf. Übersetzer übernehmen keine juristische Verantwortung oder irgendeine Haftung für eventuell verbliebene fehlerhafte Angaben und deren Folgen.

Alle Rechte, auch die des auszugsweisen Nachdrucks, der Vervielfältigung und Verbreitung in beson­deren Verfahren wie fotomechanischer Nachdruck, Fotokopie, Mikrokopie, elektronische Datenauf­zeichnung einschließlich Speicherung und Übertragung auf weitere Datenträger sowie Übersetzung in andere Sprachen, behalten sich die Autoren vor.

1. Auflage 2009

Debt Recovery and Enforcement Thereof in the Czech Republic

Karel Schelle Ilona Schelleová

Vymáhání dluhû v Ceské republice

Karel Schelle Ilona Schelleová

Über die Autoren dieser Publikation:

Karel Schelle (1952)

ist Dozent an der Juristischen Fakultät der Masaryk Universität in Brno (Tschechische Republik), wo er seit dem Jahr 1977 tätig ist. Er befasst sich vor allem mit der tschechischen Rechtsgeschichte der Neuzeit, mit besonderer Schwerpunktsetzung auf die Geschichte der öffentlichen Verwaltung und der Gerichtsbarkeit. Er veröffentlichte mehrere Dutzend Monografien und Lehrbücher, eine große Menge an Studien und Aufsätzen in Fachzeitschriften und Sammelbänden nicht nur in der Tschechischen Republik, sondern auch im Ausland (z.B. Russland, Polen, Großbritannien und Österreich). Er nahm an einer Reihe Inlands- und Auslandskonferenzen und Symposien teil. Außer seiner wissenschaftlichen und pädagogischen Tätigkeit widmet er sich auch der Rechtspraxis. Seit dem Jahre 1991 ist er Mitglied der Tschechischen Rechtsanwaltskammer.

Mehr Informationen unter: www.schelle.cz

Kontakt-Email: karel.schelle@schelle.cz

Mr. Schelle is senior lecturer (docent) at Faculty of Law of Masaryk University in Brno where he has worked since 1977. He specializes on modern history of Czech law, especially on history of public administration and judiciary. He has published dozens of monographs and textbooks, studies and articles in scientific journals and conference proceedings in Czech and abroad (e.g. Russia, Poland, Great Britain and Austria). Mr. Schelle has participated in a number of domestic and international scientific conferences and symposiums. Next to leading scientific and educational activities, he is active in legal practice too. He has been a member of the Czech Bar Association since 1991.

More information: www.schelle.cz

Contact-email: karel.schelle@schelle.cz

Ilona Schelleová (1954)

Seit dem Jahre 1992 ¡st sie an der Universität wissenschaftlich tätig. In den Jahren 1992 - 2008 war sie an der Juristischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brno, seit 2008 ist sie an der Privathochschule Brno International Business Scholl angestellt. Sie verfügt über eine reiche Praxis. In den Jahren 1979 - 1992 war sie Richterin beim Bezirksgericht Brno-Venkov, später führte sie Vorsitz eines Senats beim Kreisgericht Brno. In den Jahren 1993 - 1999 arbeitete sie auch als Assistentin des Verfassungsrichters. Seit dem Jahre 1992 ist sie Mitglied der Tschechischen Rechtsanwaltskammer. Sie veröffentlichte mehrere Dutzend Monografien und Lehrbücher, eine große Menge an Studien und Aufsätzen in Fachzeitschriften und Sammelbänden nicht nur in der Tschechischen Republik, sondern auch im Ausland (z.B. Russland, Polen, Großbritannien und Österreich). Sie nahm an einer Reihe Inlands- und Auslandskonferenzen und Symposien aktiv teil. Sie absolvierte einige Auslandsaufenthalte (1993 - Großbritannien - Oxford; 1994 - die Vereinigten Staaten von Amerika - Chicago).

Mehr Informationen unter: www.schelle.cz Kontakt-Email: ilona.schelleova@schelle.cz

Ilona Schelleová has served as university teacher (lecturer) since 1992. In 1992-2008, she was teaching at Faculty of Law of Masaryk University and since 2008 till present has been teaching at Brno International Business School. Moreover, she has vast practical experience. In 1979-1992 she served as a judge - firstly at District Court in Brno-venkov and later as a Chairwoman of a panel at County Court in Brno. In 1993-1999, Illona Schelleová served as an assistant of Justice of the Czech Constitutional Court. She has been a member of the Czech Bar Association since 1992. Next, she has written dozens of monographs and textbooks, hundreds of studies and articles that were published in the Czech Republic and abroad. Further, she has actively participated in a number of international scientific conferences and has attended a couple of international school tours (1993 the Great Britain - Oxford; 1994 - the United States of America - Chicago).

More information: www.schelle.cz Contact-email: ilona.schelleova@schelle.cz

Zusammenfassung

Wie der Einzelne durch sein Verhalten Bedingungen für eigene und Gesellschaftsentwicklung schafft, so auch wirkt die Gesellschaft in verschiedenen Formen auf das individuelle Verhalten, das sie in einem gewissen Maße reguliert. Unter dem Druck des Interessenkonfliktes im Rahmen der zwischenmenschlichen Beziehungen entsteht ein Bedarf der Formulierung der allgemein geltenden Verhaltensregeln, welche eine relative Sozialstabilität sicherstellen. Diese Funktion wird vor allem durch Recht erfüllt.

Die Aufgabe des Rechts ändert sich unter anderem in Abhängigkeit von der Existenz auch anderen Regulativen menschlichen Handelns. Unsere Gesellschaft baut einen Rechtsstaat auf, in dessen Rahmen über eine unbedingte Herrschaft des Rechts gesprochen werden kann. Dieses Recht verpflichtet alle, einschließlich der Staatsorgane und

Vertretungskörperschaften. Als Folge davon änderte sich auch die Auffassung der Ökonomik und des Rechts. Das Recht hörte auf, als ein gewisser Überbaubestandteil betrachtet zu werden, der die gesellschaftlich-ökonomischen Beziehungen in der Gesellschaft wiederspiegelt. Wie in allen demokratischen Rechtssystemen wird das Recht als ein relativ selbständiges Phänomen aufgefasst. Seine Aufgabe liegt in der Schaffung eines optimalen Gleichgewichts zwischen zwei Grundfunktionen des Rechtsstaates. Einerseits bedeutet es die Vertretung allgemeiner, öffentlicher Interessen und die Bemühung um Integration von individuellen und Gruppeninteressen, andererseits um die Garantien der Ausübung und des Schutzes der demokratischen Rechte und Freiheiten. Das Recht stellt also keine unmittelbare Wiederspiegelung der ökonomischen und Gesellschaftsinteressen dar, sondern sein völlig autonomer Charakter ermöglicht ihm, auf bestimmten Stufen der Gesellschaftsentwicklung entweder die ökonomischen und politischen Veränderungen vorzugreifen (wie es vor allem in der zweiten Hälfte des 18. Jahrhunderts und in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts der Fall war), oder im Gegenteil diese Veränderungen zurückzugreifen (wie es leider heute der Fall ist). Aus diesem Grunde ist es nötig, dem Recht ab und zu behilflich zu sein.

Dieses Buch geht von der folgenden Publikation aus:

Schelleová, I. und Kol.: Jak vymáhat dluhy právní cestou. Praha, Computer Press 2002. 100 S. (ISBN 80-7226-607-1)

As well as every individual creates conditions for their personal and social development, even society affects behavior of individuals in a number of ways.

As every individual creates conditions for his or her social development by means of their behavior, even society influences all kinds of forms behavior of individuals and such behavior is regulated by the society. Under a pressure of conflicts of interests within interpersonal relations, there is a need to lay down common and generally accepted principles ensuring relative social stability. This function is made especially by means of law which is understood as generally comparable and relatively equal criterion for judging behavior of persons having different legal status.

The role of the law is affected by existence of other regulators of human behavior. Our society forms the concept of "legal state" within which one can be sure that the doctrine of rule of law shall be unconditionally ensured and that everybody, i.e. even state organs and municipal boards shall act within borders stated by law. Law is no longer understood as a building component which only reflects social-economic relationships in society, but is rather read as a phenomenon living its own life and whose purpose is to contribute to originating a harmonious state of equilibrium of two fundamental functions of every legal state. This means that on the one hand, it shall represent common public interests, and an aim to integrate group and individual interests, and on the other to guarantee free enjoyment and protection of all democratic rights and freedoms. Hence, the law shall not be understood as an imminent reflection of social and economic changes, but its completely autonomous nature makes it possible for it to anticipate such economic or political changes, as it was in the first half of the nineteenth century, or to be behind such changes, as it applies, unfortunately, to present days. Thus, even the law shall be helped from time to time.

This publication draws upon the book Schelleová, I. a kol.: Jak vymáhat dluhy právní cestou. Praha, Computer Press 2002. 100 p. (ISBN 80-7226-607-1).

UVODEM

Pravo a spolecnost

Так jako kaZdy jednotlivec vytvárí svym chováním podmínky vlastního ¡ spolecenského rozvoje, tak ¡ spolecnost púsobí v rúznych formách na ¡nd¡v¡duální chování, které do urc¡té míry reguluje. Pod tlakem zájmovych stretú v rámc¡ mez¡l¡dskych vztahú vzn¡ká potreba formulace obecne platnych prav¡del chování zabezpecujících relat¡vní soc¡ální stab¡l¡tu. Tuto funkc¡ plní zejména právo jako un¡verzálne srovnatelné, relat¡vne rovné merítko chování l¡dí s rozdílnym statusem.

Úloha práva se mení mimo j¡né v záv¡slost¡ na ex¡stenc¡ ¡ j¡nych regulat¡vú l¡dského chování. Nase spolecnost buduje právní stát, v rámc¡ nehoz múzeme hovor¡t o bezvyj¡mecném panství práva, zavazujícího vsechny vcetne státních orgánú, zastup¡telské sbory nevyjímaje. V dúsledku toho se zmen¡l ¡ pohled na vztah ekonom¡ky a práva. Právo prestalo byt chápáno jako jakás¡ nadstavbová slozka, odrázející spolecensko ekonom¡cké vztahy ve spolecnost¡. Zacíná byt pojímáno, tak jako ve vsech demokrat¡ckych právních systémech, jako fenomén z¡jící relat¡vne autonomním z¡votem, jehoz úkolem je vytváret stav opt¡mální rovnováhy mez¡ dvema základním¡ funkcem¡ právního státu. To znamená na jedné strane reprezentace obecnych, verejnych zájmú, ús¡lí o ¡ntegrac¡ zájmú skup¡novych a ¡nd¡v¡duálních, na strane druhé garance vykonu a ochrany demokrat¡ckych práv a svobod. Právo tedy není bezprostredním odrazem spolecenskych a ekonom¡ckych zmen, ale jeho zcela autonomní povaha mu umozñuje, aby na urc¡tych stupních vyvoje spolecnost¡ butf ekonom¡cké a pol¡t¡cké zmeny predbíhalo, jako tomu bylo zejména v druhé polov¡ne 18. a první polov¡ne 19. století, nebo naopak za tem¡to zmenam¡ více c¡ méne zaostávalo, jako je tomu bohuzel dnes. Proto je bohuzel treba právu obcas ¡ napomoc¡.

Je vyhodné byt dluznikem nebo vëritelem?

Predmétem subjektivního práva a právní povinnosti je vzdy néjaké chování. Z toho vyplyvá, ze subjekt¡vní právo je právo subjektu na j¡sté chování- jeho právo chovat se j¡stym zpúsobem, jakoz ¡ jeho právo pozadovat od druhych subjektú odpovídající chování, které je predmetem jej¡ch právní pov¡nnost¡. Vykon subjekt¡vního práva, poprípade plnení právní povinnosti pak spocívá práve v uvedeném chování. Jde o chování, které je v souladu s objektivním právem.

Z toho co bylo uvedeno Ize vyvodit záver, ze vykon subjektivního práva, poprípade plnení právní povinnosti, spocívá v chování, které je v souladu s objektivním právem, tedy existujícím systémem závaznych právních pravidel chování (norem) vydávanych, resp. akceptovanych státními orgány ve zvlástní forme a vynucovanych (v prípade potreby) státne mocenskymi prostredky. Práve prijetí jednotlivymi cleny svobodné spolecnosti tohoto pojetí subjektivních práv a povinností je, a jak zkusenosti z posledních let ukazují, jeste bude dlouhodobym procesem. Zejména v oblasti podnikatelské sféry se ukazuje, ze prevzetí tohoto chápání subjektivních práv a povinností je v mnoha prípadech nad moznosti techto podnikatelskych subjektú. Zvláste je to patrné v prístupu k dodrzování základních zásad, na nichz je postaveno kazdé demokratické obchodní právo. Mnohé z techto zásad jsou bohuzel pro nase podnikatelské subjekty prázdnymi pojmy, at'jiz je to zásada poctivého obchodního styku, nebo zejména zásada dodrzování smluv (pacta sunt servanda). Dùsledkem toho je snaha objektivní právo spíse porusovat nebo alespoñ obcházet, nez ho respektovat a dodrzovat. Stále se rozsirující trestná cinnost v oblasti hospodárskych a dañovych deliktù, a to i v nejvyssích podnikatelskych a financních kruzích, neplnení dañovych povinností a dávkovych povinností v oblasti sociálního a nemocenského pojistení, cílené dostávání se do platební neschopnosti, atd. jsou toho bohuzel konkrétním dokladem. Mnozí podnikatelé, kterí se dostali, a to at úmyslne nebo neúmyslne, do role dluzníkú, aby se vyhnuli konkursu, uplatñují následující „zásady":

- dluzit co a nejvetsímu poctu veritelù,
- utajit pred veriteli majetek, nebot sami veritelé se o nem tezko dozvedí,
- ztratit úcetnictví, neodpovídat nikomu na zádné zádosti o informace, zejména pak neposílat soudu seznam majetku a závazkú (za toto chování není sankce),
- pred prohlásením konkursu, presvedcit soudce o pouhé docasnosti potízí a brzkych budoucích znacnych ziscích - konkurs pro predluzení se pak nekoná.

Zkusenosti zejména ze soudní praxe ukazují, ze exekucní rízení byvají velmi casto marná z dùvodù nedobytnosti pohledávek. Mezi podnikatelskou verejností se soustavne klade otázka, je vyhodnejsí byt dluzníkem nebo veritelem. Praxe bohuzel mnohdy ukazuje, ze dluzníci díky zdlouhavym soudním procedurám, nedostatku nasí legislativy ale i nedùslednosti státní masinérie mají mnohdy tzv. navrch. Nez se soudní kolotoc roztocí, nez vsechny kolecka soudního procesu do sebe zapadnou, ubehne mnohdy nekolik let. Potom soud vydá sice meritorní rozhodnutí ve prospëch vëritele, ale co s tim. Jit k exekucnímu soudu? Podstoupit dalsíkolo soudního maratónu predem s velmi nejasnÿm vysledkem? Staci nëkolikrât nedorucit dluzníkovi soudní obsílku a je dalsí rok pryc. Tyto cesty jsou zejména u podnikatelské verejnosti znacnë zkompromitovány. Jak tedy jinak?

V nejsirsí verejnosti panuje názor, ze domoci se úhrady svych pohledávek, pokud dluzník neplní dobrovolne, je mozné bud' pomoci soudu nebo pomoci vymáhacích agentur. Existují vsak dalsí cesty, které umozñuje zákon, ale které nejsou bohuzel prílis známé. Jsou to cesty, které v západních demokraciích jsou beznymi nástroji v rukou nepoctivych podnikatelù. U nás bohuzel jsou zatím jen tzv. v plenkách. A tak se na tyto moznosti podrobneji podíváme. Jsou tri:

- rozhodcí rízení- resení vzniklych sporú alternativní rozhodovací cinností pomocí roz- hodcù a rozhodcích soudù. Soucástí obchodních smluv je tzv. rozhodcí dolozka, kterou obe strany dávají dùveru rozhodcí, jenz v prípade vzniklého sporu, spor vyresí. Roz- hodcí nález má stejnou právní váhu, jako rozsudek soudu a je tedy vymahatelny. Vy- hodou rozhodcího rízení je, ze je rychlé, levnejsí a jednoinstancní. Zejména v západním svete je dnes více jak polovina sporù resena touto cestou, tedy mi- mosoudne. U nás se o této moznosti mezi podnikateli prakticky neví.
- exekuce za pomoci soukromÿch exekutorú - soukromí exekutori zahajují svoji cin- nost v roce 2001. Zatím o tom není ve verejnosti zádné povedomí. Napríklad na Slo- vensku uz vsak existují mnoho let a velmi se osvedcili. Veritel, ktery má vymahatel- nou pohledávku, tedy nemusí jít k exekucnímu soudu, ale za soukromym exekutorem. Tento zpùsob vymáhání pohledávek je zejména rychlejsí, a tím nesrovnatelne efektiv- nejsí.
- uznání dluhu formou notárského zápisu - dluzník s veritelem zajdou do notárské kanceláre, a tam ve forme notárského zápisu dluzník uzná svùj dluh, coz je prímo exe- kucní titul. Veritel tedy v prípade neplnení dluzníka nemusí k soudu, ale mùze byt za- hájena exekuce, m.j. i prostrednictvím soukromych exekutorù.

Kapitola 1 ROZHODCí RÍZENÍ Co JE TO ALTERNATIVNÍ RESENÍ SPORÙ?

Právní rády moderních demokratickych státü znají pojem „alternativní resení sporú". V anglosaském právu je tato tendence oznacována jako „Alternative Dispute Resolution". Z vùle úcastníkú je resení sporu preneseno na jiny subjekt, jenz není soudním orgánem, i kdyz ve své cinnosti pouzívá procesní normy pouzívané soudy. Jako alternativy k soudnímu rízení mùzeme povazovat smírcí rízení (konciliaci), zprostredkování (mediaci) a rozhodcí rízení. Zejména mezinárodní právo obchodní zná rùzné smísené formy techto alternativních resení sporù. Nejvyssím stupnem je nesporne rozhodcí rízení. Charakter rozhodcího rízení je v odborné literature pojímán rùzne, coz je zpùsobeno existencí rùznych druhù rozhodcích orgánú od rozhodcù, pres rùzné rozhodcí komise aZ k rozhodcím soudùm, které mùzeme naopak zaradit mezi soudy zvlástní. Rozhodcí rízení má svou tradici i na naSem území a v devadesátych letech bylo nove upraveno.

Jake cesty vedly к soucasné právní úprave rozhodcího rízení?

Z hlediska mezinárodních souvislostí je institut rozhodcího rízení znám, právne zakotven a siroce vyuzíván ve vsech vyspelych zemích. Aplikace rozhodcího rízení v mnoha zemích s vyspëlou trzní ekonomikou spocívá predevsím ve vécech obchodních, resp. ve vecech mezinárodního obchodu, i kdyz obecná právní úprava umozñuje obecné vyuzití rozhodcího rízení na dalsí právní vztahy.

Mezinárodní vÿkon rozhodcích nálezú je zajistén systémem dvoustrannych a mnohostrannych mezinárodních smluv, na nichz Ceská republika vÿznamné participuje.

Prakticky ve vsech dvoustrannych tzv. smlouvách o právní pomoci je zakotven vzájemny závazek obou smluvních stran za stanovenych podmínek uznávat a vykonávat rozhodcí nálezy vydané rozhodci smluvních stran.

Ceská republika je clenskym státem nekolika mnohostrannych mezinárodních úmluv, zajist'ujících uznávání a vykon rozhodcích nálezú, z nichz je treba predevsím zmínit Evropskou úmluvu o mezinárodní obchodní arbitrázi.

Rozhodci jsou ve vsech zemích chápáni jako nezávislé a nestranné osoby, takze rozhodcí rízení vyhovuje pozadavkùm cl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochrane lidskych práv a základních svobod, pokud toto ustanovení nastoluje právo kazdého, aby jeho zálezitost byla spravedlive, verejne a v primerené lhúte projednána nezávislym a nestrannym soudem (v originálním znení „tribunal"), zrízenym zákonem, ktery rozhoduje o jeho obcanskych právech.

Z hlediska pozadavku postupné harmonizace práva Ceské republiky s právem Evropskych spolecenství je treba uvést, ze právo Evropskych spolecenství nemá jednotnou právní úpravu rozhodcího rízení. Proto zákonodárce pri tvorbe zákona o rozhodcím rízení musel v urcité míre prihlízet k právním úpravám rozhodcích rízení v nekterych clenskych státech Evropského spolecenství, aby byl tak mj. umoznen snadny a rychly vzájemny vykon rozhodcích nálezú.

Pri príprave tohoto zákona bylo prihlízeno nejen k nekterym zahranicním právním úpravám, ale i k pouzitelnosti rady ustanovení zákona c. 98/1963 Sb. V míre, která je únosná pro soucasné právní a ekonomické pomery Ceské republiky, byla prevzata ustanovení tzv. Vzorového zákona o mezinárodní obchodní arbitrázi, ktery byl sjednán ve Vídni v roce 1985.

Spory, které by jinak rozhodovaly soudy, jsou na základe rozhodcích smluv vyñaty z jejich pravomoci, jinak receno, soudy by mely rozhodovat méne vecí.

Vysledkem vcelku slozité legislativní prípravy je zákon c. 216/1994 Sb., jenz nabyl úcinnosti dnem 1. ledna 1995.

KTERÉ ZÁKONY UPRAVUJÍ ROZHODCÍHO RÍZENÍ?

Základní právní normou upravující rozhodcí rízení je tedy zákon c. 216/1994 Sb., o rozhodcím rízení a o vykonu rozhodcích nálezú

Základní cíle zákona jsou vymezeny hned v úvodních ustanoveních, jimiz je jednak právní úprava rozhodování majetkovych sporú rozhodci, jednak právní úprava vykonu rozhodcích nálezú vydanych rozhodci. Zdúrazñuje se postavení rozhodcú jako osob nezávislych a nestrannych, coz je jeden ze základních pred pokladú jejich rozhodovací cinnosti.Tato právní úprava vrátila nasim podnikatelúm moznost resit své spory mimosoudne, rozhodcím rízením, coz do konce roku 1994 bylo mozné jen ve sporech s mezinárodním prvkem. Tento zákon znovu upravil i postavení stálych rozhodcích soudú.

Dalsími dùlezitymi právními normami vnitrostátního charakteru jsou:

Zákon с. 214/1992 Sb., о burze cennych papirù ve znéní zàkona c. 216/1994 Sb.

Zàkon c. 223/1994 Sb., o sloucení Ceskoslovenské obchodní a prùmyslové komory s Hospodárskou komorou Ceské republiky, o nékterych opatreních s tím souvisejících a o zméné a doplnéní zákona Ceské národní rady c. 301/1992 Sb., o Hospodárské komore Ceské republiky a Agrární komore Ceské republiky, ve znéní zákona с. 121/1993 Sb.

Zákon c. 229/1992 Sb., o komoditních burzách a vyhláska federálního ministerstva zahranicního obchodu c. 14/1988 Sb. vyhlasující Rád Rozhodcího soudu Ceskoslovenské obchodní a prùmyslové komory, jenz platí ve znéní zmén a doplékù vyplyvajících z vyhlásek c. 64/1989 Sb., c. 136/1990 Sb. a c. 391/1992 Sb.

Z mezinárodních mnohostrannych úmluv upravující problematiku rozhodcího rízení a mezinárodním prvkem je treba upozornit na následující:

Protokol o dolozkách o rozsudím c. 191/1931 Sb.

Úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodcích vyrokù c. 192/1931 Sb.

Úmluva o uznání a vykonu cizích rozhodcích nálezù publikovaná vyhláskou ministra zahranicních vécí c. 74/1959 Sb.

Evropská úmluva o obchodní arbitrázi publikovaná vyhláskou ministra zahranicních vécí c. 176/1964 Sb.

Úmluva o civilním rízení publikovaná vyhláskou ministra zahranicních vécí c. 72/1966 Sb. a

Úmluva o resení sporù z investic mezi státy a obcany druhych státù publikovaná ve sdélení federálního ministerstva zahranicních vécí c. 420/1992 Sb.

V CEM SPOCÍVÁ PODSTATA ROZHODCIHO RÍZENÍ?

Podstata rozhodcího rízení a navazujícího vykonu rozhodcích nálezú je prenesení projednávání a rozhodování urcitych sporù ze soudù, do jejichz pravomoci tyto veci jinak patrí, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby vybírané ad hoc nebo zvlástní stálé rozhodcí soudy. Rízení pred rozhodci je tedy jedním z druhù rozhodování sporù mezi úcastníky, v nemz je poskytována autoritativní ochrana urcitym subjektivním obcanskoprávním vztahùm nestátním orgánem, kterym jsou bud rozhodci ad hoc nebo stálé rozhodcí soudy. Vysledkem cinnosti rozhodcù a rozhodcích soudù je rozhodcí nález, ktery má zásadne tytéz úcinky jako pravomocny soudní rozsudek, je tedy predevsím státní mocí vykonatelny. Jelikoz v rozhodcím rízení se stát vzdává cásti svych kompetencí tím, ze umozñuje, aby v urcitych právních vecech misto soudu rozhodovali rozhodci jako soukromé osoby, které si strany zvolí, nebot' k nim maji dùveru, je nezbytné takovou právní úpravu provést zákonem. К rozhodcímu rízení strany pristupují dobrovolne. Existuje vsak i rozhodci rízení obligatorní, jez se deje z príkazu zákonodárce.

Rozhodcí soudy mohou byt vytváreny ad hoc, tedy soudy (rozhodcí komise) vytvorené pouze k urcitému úcelu, nebo se mùze jednat o rozhodcí rízení institucionalizované, realizované pred stálymi rozhodcími soudy. Rozhodcí soudy pritom mohou byt bud' obecné, tedy urcené k rozhodování vsech civilních sporù, nebo speciální, coz je Castejsí prípad, urcené jen pro urcity druh sporù. Podíváme-li se do historie zjistíme, ze v jednotlivych etapách vyvoje rozhodcího rízení se velmi nesnadne odlisovaly od sebe jednotlivé druhy rozhodcích orgánú. Zejména postavení rozhodcích soudù, nekdy nazyvanych rozhodcími komisemi, rozhodcími senáty, rozhodcími vybory atd. bylo velmi tezké vymezit. Základní rozdíl mezi rozhodci jmenovanymi ad hoc stranami a stálymi rozhodcími soudy spocívají zejména v tom, ze

- jmenování rozhodcù zálezí vetsinou pouze na vùli spornych stran, zákonem je minimálne regulováno;
- rozhodcí soudy mají vetsinou stály charakter, jejich postavení je dáno bud zákonem nebo statutem. Casto je zde vyzadovaná profesionalita minimálne predsedy tohoto soudu. Není neobvyklé, ze se predseda, nekdy i jeho námestek vybírají z profesionálních soudcù. Historie naseho rozhodcího rízení zná v podstate vsechny moznosti.

Pri vymezení pomeru mezi soudy rádnymi a ostatními institucemi rozhodujícími spory, je treba uvést, ze v zásade se mùze jednat o tri skupiny pomerù:

- bud je ponecháno príslusné fyzické nebo právnické osobe jiz od pocátku na její vùli, chce-li svoje nároky uplatñovat pred rozhodcím orgánem nebo rádnym civilním soudem;
- nebo je ji umozneno, aby alespoñ po provedeném povinném rízení pred orgány jinymi, obrátil se jeste nadto o nápravu na rádny soud;
- anebo jsou konecne rádné civilní soudy z vykonu pravomoci v urcitych vecech, úplne vylouceny. V techto prípadech jsou rádné soudy povinny se zdrzovat své pravomoci zcela.

Rozhodcí rízení se v historii uplatnilo zejména v oblasti obchodních a pracovních vztahù. Speciálním druhem rozhodcího rízení je rízení obsahující mezinárodní prvek. V tom prípade vetsinou hovoríme o mezinárodní obchodní arbitrázi.

Co JE TO ROZHODCÍ SMLOUVA A ROZHODCÍ DOLOZKA?

Legislativa pri konstrukci rozhodcí smiouvy zachovala klasickou konstrukci smiouvy jako právního institutu, jímz strany své jiz vzniklé nebo v budoucnu vzniklé spory vylucují z pravomoci soudù a sverují jejich projednání a rozhodování do pravomoci rozhodcù.

Jde tedy o dve moznost:

- V prvém prípade jde o uzavrení smlouvy v situaci, kdy mezi stranami jiz dríve vytvoreného právního vztahu vznikl spor. Jedná se o smlouvu o rozhodci.
- Druhy prípad predpokládá situaci, kdy spor jeste nevznikl, ale strany jeho vznik nevylucují. Jde tedy o rozhodcí dolozku, která se vztahuje na budoucí vzniklé spory z urcitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahù.

I kdyz zákon se priklonil k co nejsirsí vecné pouzitelnosti rozhodcího rízení, prece jen nepripoustí jeho pouzitelnost na vSechny sporu, které mezi subjekty príslusného právního vztahu mohou vzniknout, tím, ze moznost uzavrít rozhodcí smlouvu váze na ty majetkové spory, v nichz by jinak bylo mozno uzavrít pred soudem smír podle § 99 obcanského soudního rádu. Z toho tedy vyplyvá hned nekolik omezení:

- Predevsím se musí jednat pouze o spory majetkové. Zákon o rozhodcím rízení, stejne jako obcansky soudní rád pojem „majetkovy spor" nevymezuje. Jedná se pritom o velmi siroky okruh sporù jez mají majetkovou podstatu, resp. mají odraz v majetkové sfére úcastníkú právního vztahu.
- Dále se musí jednat o spory k jejichz projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soud. Zde je tedy treba vyjít z § 7 obcanského soudního rádu, jenz vymezuje, ze ,,v obcanském soudním rízení projednávají a rozhodují soudy véci, vyplyvající z obcanskoprávních, pracovních, rodinnych, druzstevních, jakoz i obchodních vztahù (vcetné vztahù podnikatelskych a hospodárskych), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. "
- Dalsí podmínkou je moznost uzavrít o predmetu sporu smír podle § 99 obcanského soudního rádu. Zde je uvedeno, ze smír je mozné uzavrít,,pripoustí-li to povaha véci". Rozhodcí smlouvu nebude tedy mozno sjednat predevsím ve vecech tzv. nesporného rízení, u nichz to jejich povaha nepripoustí. Jsou to veci, v nichz je subjektùm práv odñata dispozice se subjektivním právem, které by bylo predmetem rízení.
- Zákon dále vylucuje moznost sjednat rozhodcí smlouvu v majetkovym sporech vzniklych v souvislosti s exekucí. Tyto spory jsou tradicne sverovány do vylucné pravomoci soudù provádejících exekuci, s exekucním rízení úzce souvisejí a vysledek sporu má rozhodny vliv nejen na prùbeh, ale i na vysledek exekucního rízení.
- Ze stejnych dùvodù zákon nepripoustí moznost rozhodcí smlouvy v majetkovych sporech, které jsou vyvolány provádením konkurzu a vyrovnání. Pokud bylo vedeno rozhodcí rízení na základe platné rozhodcí smiouvy a v prùbehu tohoto rozhodcího rízení doslo k prohlásení konkurzu, pak se toto rozhodcí rízení ze zákona preruSuje.

V odstavci 4 § 2 zákon o rozhodcím rízení je obsazeno ¡nterpretacní pravidlo pro prípad, ze strany v rozhodcí smlouve nic neujednaly. Není-li tedy v rozhodcí smlouve uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahù prímo vznikající, tak ¡ na otázku právní platnosti techto právních vztahù, jakoz ¡ na práva s temito právy související.

V návaznosti na to je vyslovne vyjádrena vázanost právních nástupcú stran rozhodcí smlouvou, pokud to strany v rozhodcí smlouve vyslovne nevyloucí.

V souladu s drívejsí právní úpravou, oprenou téz o podmínky uznání a vykon rozhodcích nálezú v mezinárodních smlouvách a o Vzorovy zákon, se zachovává pozadavek písemné formy rozhodcí smiouvy. Písemná forma je zachována ¡ tehdy, je-l¡ rozhodcí smlouva sjednána telegraf¡cky, dálnopisem nebo elektron¡ckym¡ prostredky, jez umozñují zachycení jej¡ch obsahu a urcení osob, které rozhodcí smlouvu sjednaly.

Tvorí-l¡ vsak rozhodcí dolozka soucást podmínek, j¡m¡z se rídí smlouva hlavní, k níz se rozhodcí dolozka vztahuje, je rozhodcí dolozka platne ujednána ¡ tehdy, jestl¡ze písemny návrh hlavní smlouvy s rozhodcí dolozkou byl druhou stranou pr¡jat zpùsobem, z nehoz je patrny její souhlas s obsahem rozhodcí smlouvy.

Vzor

Rozhodcí dolozka

1. Smluvní strany se podle zákona c. 216/1994 Sb. vyslovnë dohodly na tom, ze veskeré majetkové spory z hlavní smlouvy, jakoz i spory, které by v budoucnu vznikly z právního vztahu zalozeného uvedenou hlavní smlouvou, s vyjimkou sporü vzniklych v souvislosti s exekucí a sporû vyvolanych provâdënim konkurzu nebo vyrovnání, pokud nebudou vyreseny vzájemnou dohodou je oprâvnën rozhodovat podle právního rádu Ceské republiky:

JUDr. Jirí Novák, r.c. 510813/1164, bytem Kohoutova 38, Brno, ktery funkci rozhodce níze uvedenym podpisem prijímá.

Rozhodcí nález nemusí byt odûvodnën. To platí i v pnpadë je-li na návrh kterékoli ze stran vyresen spor v prûbëhu rozhodcího rízení uzavrením smíru ve formë rozhodcího nálezu.

Náklady rozhodcího rízení tvorí:

a) poplatek za rozhodcí rízení nálezející rozhodci, jez ciní 3% z hodnoty predmëtu sporu, nejménë vsak 5.000,-- Kc.
b) zvlástní náklady vzniklé v souvislosti s projednáváním a rozhodováním sporu v rozhodcím rízení
c) vlastní vylohy stran
Pri rozhodování o náhradë nákladú rozhodcího rízení budou primërenë pouzita príslusná ustanovení Obcanského soudního rádu.

2. Rozhodcí nález nabyvá dnem dorucení úcinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudnë vyko- natelny.
3. Nestanoví-li tato dolozka jinak, platí zákon c. 216/1994 Sb. Otázky rozhodcího rízení touto rozhodcí do- lozkou nevymezené a tímto zákonem neupravené je opràvnën rozhodnout urceny rozhodce sám.
4. Rozhodcí dolozka byla vyhotovena ve trech stejnopisech. Po jednom stejnopise obdrzela kazdá ze smluvních stran a jeden stejnopis obdrzel rozhodce.

V Brnë dne.

Shora uvedenou funkci rozhodce v plném rozsahu prijímám:

V Brnë dne.

Rozhodce

Vzor

Rozhodcí smlouva

Strany sporu

název (jméno), ICO, sídlo,

zastoupen

a

název (jméno), ICO, sídlo, zastoupen

se dnesního dne dohodly takto:

Clánek 1

Majetkovy spor o , ktery vznikl mezi stranami ze smlouvy o ,uzavrené mezi nimi dne , bude rozhodnut v rozhodcím rízení podle zák. c. 216/1994 Sb. na základé zaloby podané rozhodci.

Clánek 2

К dosazení tohoto úcelu se strany dohodly, ze spor podle cl. 1 bude rozhodnut rozhodce JUDr. Jirí Novák, r.c. 510813/1164, bytem Kohoutova 38, Brno..

Clánek 3

Jmenovany rozhodce prijme funkci rozhodce písemnym prohlásením, které bude zalozeno v rozhodcím spise.

Clánek 4

Rozhodcí rízení se bude konat v místé urceném rozhodcím senátem a bude provedeno podle právního rádu Ceské republiky s uplatnéním zásady spravedlnosti.

Clánek 5

Rozhodcí nález je pro smluvní strany konecny a závazny, dnem dorucení nabyvá úcinku pravomocného soudní- ho rozhodnutí a je soudné vykonatelny.

Clánek 6

Mlcenlivost o vsech skutecnostech souvisejících s rozhodcím rízením je zarucena.

Nestanoví-li tato rozhodcí smlouva jinak, platí zákon c. 216/1994 Sb., právní rád Ceské republiky. Otázky roz- hodcího rízení touto rozhodcí smlouvou nevymezené a neupravené shora specifikovanymi normami, je opráv- nén rozhodnout urceny rozhodce sám.

V dne

podpisy stran

[...]

Excerpt out of 88 pages

Details

Title
Schuldeneintreibung in der Tschechischen Republik
Authors
Year
2009
Pages
88
Catalog Number
V139844
ISBN (eBook)
9783640486489
ISBN (Book)
9783640486717
File size
1327 KB
Language
Czech
Notes
Karel Schelle ist Dozent an der Juristischen Fakultät der Masaryk Universität in Brno (Tschechische Republik), wo er seit dem Jahr 1977 tätig ist. Er befasst sich vor allem mit der tschechischen Rechtsgeschichte der Neuzeit, mit besonderer Schwerpunktsetzung auf die Geschichte der öffentlichen Verwaltung und der Gerichtsbarkeit. Er veröffentlichte mehrere Dutzend Monografien und Lehrbücher, eine große Menge an Studien und Aufsätzen in Fachzeitschriften und Sammelbänden nicht nur in der Tschechischen Republik, sondern auch im Ausland. Mehr Informationen unter: www.schelle.cz
Keywords
Schuldeneintreibung, Tschechischen, Republik
Quote paper
Univ.-Doz. Karel Schelle (Author)Ilona Schelleová (Author), 2009, Schuldeneintreibung in der Tschechischen Republik, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/139844

Comments

  • No comments yet.
Look inside the ebook
Title: Schuldeneintreibung in der Tschechischen Republik



Upload papers

Your term paper / thesis:

- Publication as eBook and book
- High royalties for the sales
- Completely free - with ISBN
- It only takes five minutes
- Every paper finds readers

Publish now - it's free