Univerzita Karlova

Fakulta Humanitních Studií

(FHS UK)

BAKALÁ SKÁ PRÁCE

Kostnice / Praha, 2007

DOPOUSTÍ SE

DESCARTES KONSTRUKTIVISTICKÉHO OMYLU??

Kritika René Descartesa o ima Fridricha A. von Hayeka

vypracovala Radka Tome ková

---

OBSAH

1

Úvod

2

Fridrich A. von Hayek a jeho alternativní model sv ta ke konstruktivis-

tickému racionalismu

2.1

Hayekova filosofie spole nosti: Teorie spontánního ádu a kulturní

evoluce

2.2

Teorie poznání v základech teorie kulturní evoluce a spontánního

ádu

2.3

Osudný omyl konstruktivistického racionalismu

3

Filosofie René Descartesa

3.1

Substanciáln dualistický sv t a B h jako garant jeho existence

3.2

Kdo je lov k? O lidské p irozenosti

3.3

Moznosti a omezení lidských znalostí

3.4

Co má být lidskou snahou? - Projekt ádné mysli jako privátní, a

nikoli spole enské reformy

4

Záv r: Lidská situace ve-sv t

- 2 -

---

1 ÚVOD: DOPOUSTÍ SE DESCARTES KONSTRUKTIVISTICKÉHO OMYLU?

Tato bakalá ská práce si klade otázku, zda je zcela oprávn ný Hayek v názor, ze to

byl práv René Descartes, kdo zformuloval základní teze konstruktivistického

racionalismu.

Aby bylo mozné tuto otázku zodpov d t, je nejprve nutné objasnit, co v bec

Friedrich A. von Hayek myslí pojmem ,,konstruktivistický racionalismus". V první þásti

této práce proto zaþneme vysv tlením Hayekových základních filosofických tezí -

vysv tlením pojmu spontánního ádu a teorie kulturní evoluce. Poté ukázeme, na jakých

základních p edpokladech teorie poznání tyto teze stojí a proþ je Hayekova filosofie

filosofií kritickou neboli evoluþní. Nakonec vysv tlíme, proþ je jeho model sv ta

alternativním modelem k p edstavám konstruktivistických racionalist ; v þem p esn

spoþívá konstruktivistický racionalismus; a na záv r (s pomocí jedné citace ze

,,

Zákonodárství, Právo a Svoboda

") ukázeme jeho explicitní výtky v þi Descartesovi.

Ve druhé þásti této práce se obrátíme ke spis m René Descartesa, abychom v nich

nasli p inejmensím náznaky mozné obhajoby proti Hayekov kritice. Nejprve celkov

p iblízíme Descartes v metafyzický systém - substanciální dualismus (

res extensa

a

res

cogitans

) a funkci Boha. Dále vysv tlíme, kdo (nebo co) je v tomto systému þlov k.

V tomto ohledu vyjde najevo, ze je podle Descartesa mozné chápat þlov ka dv ma

odlisnými zp soby: za (1.) jako poznávající

Ego

(proti sv tu) a za (2.) jakozto zijícího

þlov ka, který je spojením t la a duse (ve sv t ).

V dalsí kapitole budeme zkoumat moznosti a meze poznání þlov ka, abychom

ukázali, ze jeho poznání není podle Descartesa neomezeným (a ze tedy v tomto smyslu

Descartes není konstruktivistickým racionalistou v ícím v neomezené moznosti nezávisle

existujícího rozumu, p inejmensím ne rozumu þlov ka). Nakonec se budeme zabývat tím,

co je podle Descartesa nejlepsí þinností þlov ka a o co by se tedy m l þlov k snazit.

Pokusíme se vysv tlit, co je to descartesovský projekt ádné mysli: co chápe Descartes

jako

bona mens

, jak jí þlov k dosahuje na cest metody a proþ by o ni m l v bec usilovat.

Nakonec ukázeme, zejména na jeho metodologických spisech

Pravidla

a

Metoda

, ze,

mluví-li Descartes o jakémkoli reformním úsilí, potom toto úsilí sm uje vzdy a pouze od

Já k Já. Jeho projekt ádné mysli lze tedy chápat jako návrh privátní reformy sebe sama.

Ukázeme vsak, ze myslenku p enosu této privátní reformy na spoleþnost Descartes

výslovn odmítá - ze tedy odsuzuje pokusy o spoleþenskou reformu jako projev nerozumu.

To bude také nasím druhým argumentem proti Hayekov kritice, který p ipoustí do jisté

- 3 -

---

míry i samotný Hayek, kdyz íká: ,,

(...) on

(Descartes)

se zdrzel toho, aby z nich odvozoval

záv ry pro spoleþenské a morální argumenty(...)."

1

V záv ru celkov shrnu, proþ se domnívám, ze Hayekova kritika René Descartesa

jako konstruktivisty není zcela oprávn ná a ze konstruktivisticky racionalistické jsou

teprve az urþité interpretace jeho prací. Nakonec p ipojím vlastní krátkou úvahu o situaci

þlov ka ve sv t , která je podle mého názoru v obou filosofických koncepcích v mnoha

ohledech velmi podobná: Nezávisle na ,,nep ekonatelné" odlisnosti obou koncept se totiz

situace þlov ka ve-sv t v souvislosti se spontánním ádem v prvním a s Bohem v druhém

p ípad ukazuje v základních v cech jako vícemén stejná.

1 Právo, zákonodárství a svoboda, sv.1 Pravidla a ád (Hayek 1991), str.15. Srov. rovn z kapitola 2.3

- 4 -

---

2

FRIDRICH A. VON HAYEK A JEHO ALTERNATIVNÍ MODEL SV TA KE

KONSTRUKTIVISTICKÉMU RACIONALISMU

Aþkoli

je

Fridrich August von Hayek

známý p edevsím jako významný ekonom

tzv. Rakouské skoly obhajující liberální demokracii a trzní ekonomii, zabýval se v druhé

polovin svého v deckého zivota rovn z tématy spoleþenské a politické filosofie. Do této

druhé poloviny vstoupil svým dílem ,,Cesta do otroctví" (1944), ve kterém se poprvé zaþal

od základ zabývat otázkami, k nimz ho dovedly jeho p edváleþné studie z oboru þisté

ekonomie. Jediným velkým tématem se pro n j nap íst staly principy svobodné

spoleþnosti a ohrození individuální svobody.

V základu jakýchkoli Hayekových úvah o spoleþnosti, politice, právu þi morálce

stojí p edstava spontánního ádu a kulturní evoluce. Proto zaþneme v této kapitole, která

má celkov p iblízit Hayekovu filosofickou koncepci, práv jejich charakteristikou.

2.1

Hayekova filosofie spoleþnosti: Teorie spontánního ádu a kulturní evoluce

Hayek v pojem ,, ád" konstatuje existenci pravidelností v

chování r zných

jednajících individuí. Spoleþenský ád je lidem vseobecn p ínosný, nebo umoz uje, aby

probíhaly styky jednotlivc bez t ení nezávisle na tom, jaké sledují cíle. Jedná se totiz o

oznaþení stavu, v n mz je pro jedince mozné utvá et úsp sn svá oþekávání a hypotézy a

ídit jimi své budoucí jednání. ád je tedy systémem þi vzorcem, v jehoz mezích probíhá

individuální chování a jednání.

Hayekova

teorie spontánního spoleþenského ádu

zkoumá proces, ve kterém

vzniká spoleþenské uspo ádání bez zám rného plánování þi v domé kontroly þlov ka -

tedy tzv. spontánní ád. Struþn eþeno oznaþuje Hayek v pojem ,,spontánní ád"

endogenní systém, který se produkuje, organizuje a opravuje sám ze sebe.2 Jenom takový

ád m ze být podle Hayeka systémem svobody, nebo umoz uje úþinnou koordinaci

veskeré lidské þinnosti bez v domé úþasti chybující lidské inteligence.

2 Srov. struþná charakteristika (Zeitler 1996), str.30: ,,

Hayek benutzt den Begriff der spontanen
Gesellschaftsordnung als Bezeichnung für ein gewachsenes, ein sich selbst-erzeugendes, selbst-
organisierendes und selbst-korrigierendes, endogenes soziales System.

"

- 5 -

---

Jiz v

této prvotní charakteristice spontánního ádu narázíme na Hayek v

metodologický individualismus - tedy na jeho p esv dþení, ze spoleþenské uspo ádání je

výsledkem spontánního evoluþního procesu, který je z v tsí þásti nep edvídatelný a tudíz

nem ze být výsledkem racionalistického plánu, a ze je to práv individualismus, který

dovoluje celku lidstva dosáhnout v cí, které není jedinec schopen naplánovat a které

dokonce ani nem ze celistv svou racionalitou uchopit, jelikoz ji p esahují. Hlavním

p edpokladem toho, aby mohly být v ci p esahující individuální rozum v bec utvo eny, je

svobodná spoleþnost. Pouze svobodn probíhající interakce mezi individui totiz vedou

k utvo ení spontánního ádu. Spontánní ád je tudíz strukturou, v níz si individuální a

svobodné jednání neproti eþí se spoleþností a ádem, nýbrz jsou spolu v produktivním

souladu.

Hayekovy úvahy o spoleþnosti vychází z primárního rozlisování spontánního ádu

(

) a ádu plánovaného neboli organizací (

).3 Zatímco je spontánní ád ze-sebe-

rostoucí samo-organizací, je organizace konstrukcí plánovanou zvn jsku k dosazení

p edem daného cíle. Organizace je tedy um lým ádem postaveným na exogenních

na ízeních, zatímco spontánní ád má p íþinu pouze sám v sob , vzniká tedy endogenn

vzájemným p izp sobováním rozmanitých individuálních jednání v

rámci systému.

Spontánní ád tedy není narozdíl od plánovaného zasazen antropomorfním sklonem

lidského myslení, nebo vzniká, aniz by to jeho p íþina zamýslela.4 To se navenek

projevuje zejména rozdílným stupn m komplexity t chto ád , jenz je výrazn vyssí u

spontánního ádu,5 který není poznamenán omezenou plánovací schopností þlov ka.6

Spontánní ád se týká vztah mezi individui, které je mozné rekonstruovat pouze

v abstraktní rovin . Je tedy ádem abstraktním stojícím pouze na abstraktních pravidlech.

Organizace je naopak konkrétním ádem vztahujícím se k p edem danému konkrétnímu

cíli. Lidské moznosti ovliv ovat spontánní ád se tedy mohou vztahovat pouze na jeho

3 Srov. Kapitola II.: Kosmos a Taxis, in: Právo, zákonodárství a svoboda, sv. 1 Pravidla a ád (Hayek 1991)

4 A proto také narozdíl od plánovaného ádu nep ipoustí zádnou autoritu danou autorstvím.

5 Srov. F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, in: (Jezek 2001), str.13:

,,(...) p esv dþení, ze
prosazováním univerzálním pravidel správného chování a ochranou uznatelné soukromé oblasti jednotlivc
se bude sám utvá et spontánní ád lidských þinností, a to mnohem þlenit jsí, nez jaký by mohl být vytvo en
v domým uspo ádáváním (...)"

6 ýlov k je schopen utvá et pouze jednoduché struktury s nízkým stupn m komplexity. Srov. (Bouillon

1991), str.21-22: protoze

,,(...) die Natur der menschlichen Erkenntnis- und Artikulationsfähigkeit Grenzen
setzt, die das planungsvermögen so weit einschränken, dass eine von Menschen geplante Ordnung nur einen
niedrigen Komplexitätsgrad haben kann, der in aller Regel unter dem einer spontanen Ordnung liegt."

- 6 -

---

abstraktní charakter a nikoli na konkrétní cíle tohoto ádu.7

,,(...) V protikladu k organizaci

nemá spontánní ád ani úþel, ani nemusí existovat dohoda o konkrétních výsledcích, které

bude produkovat (...) je-li nezávislý na jakémkoli konkrétním úþelu, m ze být pouzit

k velkému poþtu r zných, rozbíhavých a dokonce konfliktních individuálních úþel a

napomáhat jejích dosahování."

8

Práv proto, ze abstraktní ád neslouzí zádnému p edem danému cíli þi úþelu,

umoz uje jedinc m jednajícím v jeho rámci sledovat i takové individuální cíle, které jsou

mezi sebou navzájem odlisné. Z eknutí se konkrétního spoleþného cíle tedy umoz uje

dosazení mnoha protich dných individuálních cíl v

rámci jediného spoleþenského

systému. To má Hayek na mysli, kdyz íká, ze spontánní ád má funkci: P estoze (a

zárove práv jen proto), ze spontánní ád není orientován na n jaký konkrétní cíl,

poskytuje kazdému individuu, které se v jeho rámci pohybuje, nejlepsí sance k efektivnímu

vyuzití vlastních sil a znalostí, potazmo tedy k dosazení jeho osobních cíl . Spontánní ád

totiz

,,(...) nem ze být definován jako souhrn známých konkrétních výsledk , jichz by m lo

být dosazeno, nýbrz pouze jako abstraktní ád, který jako celek není orientován k zádným

konkrétním cíl m, nýbrz poskytuje pouze kterémukoli náhodn vybranému þlenovi nejlepsí

p ílezitost vyuzít úsp sn své znalosti pro své úþely."

9 Proto také John Graye interpretuje

Hayek v spontánní ád jako p irozen vzniklý ád s liberálním charakterem.10

Jedinou normou je tzv. hypotetický imperativ, který je odvozen ze samotného

spontánního ádu - liberální forma spoleþnosti umoz uje jedinc m sledovat vlastní zájmy,

avsak vzdy jen pouze v hranicích legálního rámce, který stanovují pravidla této struktury.

Omezení mozného jednání stanovuje samotný ád, aniz by k tomu byl nutný rozumový

zásah zvenþí. Moznosti jedince jsou tedy vzdy omezené, avsak v rámci spontánního ádu

dosahuje nejvíce mozných mozností.11

Vidíme tedy, ze slouzit hierarchii cíl þi urþitému úþelu m ze pouze individuum þi

organizace, zatímco spontánní ád toho není schopen. Organizace stejn jako zám rn

jednající osoba sleduje vzdy n jaký konkrétní úþel a práv proto je pro Hayeka

7 Srov. F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, in: (Jezek 2001), str.13:

,,(...) budeme mít moc
pouze nad abstraktním charakterem, nikoli vsak nad konkrétním detailem tohoto ádu."

8 F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, §11, in: (Jezek 2001)

9 F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, §12, in: (Jezek 2001)

10 Srov. (Gray 1995)

11 Srov. F.A.Hayek, Výsledky lidského jednání, nikoli vsak lidského rozumu, in: (Jezek 2001), str.12:

,,(...)
existuje samoþinn se vytvá ející nebo spontánní ád ve spoleþenských zálezitostech (...) a umoznil vyuzití
vsech znalostí a dovedností vsech þlen spoleþnosti v mnohem v tsím rozsahu, nez by to bylo mozné
v jakémkoli ádu vytvo eném centrálním ízením."

nebo dále str.31:

,,(...) ád, který se sám spontánn utvá í
je také tím nejlepsím mozným. ( ) ( ád) ve slozité spoleþnosti, ze kterého máme vsichni prosp ch, m ze
vzniknout pouze spontánním uspo ádáním sil, a nikoli zám rem (...)."

- 7 -

---

antropomorfním konstruktem. Metodologický individualismus, který obhajuje, vede

naopak ke vzniku struktury, která sama sebe organizuje a koriguje - ke spontánnímu

ádu,12 který umoz uje sledování opaþných zájm . Jakékoli omezení þi kontrola

individuální svobody tento ád vzdy jen narusuje.

Hayek p ipoustí, ze taxis má své místo ve spoleþenském uspo ádání:

,,(...)

spontánní ád svobodné spoleþnosti bude obsahovat mnoho organizací (vþetn nejv tsí

organizace, vlády)."

Oprávn ní vsak nachází vzdy jen v rámci kosmu -

,,(...) sm s na

p ání z on ch princip ád namíchat nelze."

13

Ve svobodné spoleþnosti je tedy legitimní

sdruzovat se v organizacích, které mají slouzit ke sledování konkrétních spoleþných cíl -

p íkladem m ze být rodina, podnik, firma, akciová spoleþnost, ... nebo vláda.14 Zatímco

vsak kosmos spoleþenské uspo ádání vytvá í, má mít taxis pouze výluþn instrumentální

charakter.

Ko eny chybného rozlisování ád , tedy opomíjení rozlisování mezi spontánním a

plánovaným ádem, sahají podle Hayeka az k antickým myslitel m, kte í rozlisovali pouze

mezi p irozenými (vrozenými neboli instinktivními) a um lými fenomény (vytvo enými

rozumem þlov ka).15 Proto znali také pouze dva ády - p irozený, který je zcela nezávislý

na þlov ku, a um lý, který je zcela výsledkem lidského zám ru a úþelného jednání. Tento

antický dualismus povazuje Hayek za chybný nebo lépe eþeno za neúplný. Tradiþní

spoleþensko-kulturní instituce a zvyky, tedy pravidelnosti vyskytující se ve spoleþenském

souzití lidí, totiz nemají sv j p vod ani v p írod (

) ani v lidské dohod (

,

). Antická klasifikace tedy postrádá ád, do n hoz by bylo mozno adit tyto sociáln -

kulturní fenomény -

,,(...) Nezbytné je trojité þlen ní: to by totiz vsunulo mezi jevy, které

jsou p irozené ve smyslu naprosté nezávislosti na lidském jednání, a ty, které jsou um le

nebo konvenþní v tom smyslu, ze jsou produktem lidského zám ru, odd lenou mezikategorií

zahrnující vsechny nezamýslené útvary a pravidelnosti objevující se v

lidské

spoleþnosti."

16

Spontánní ád vzniká v interakci mezi svými jednotlivými elementy - individuální

jednání vede k

jistému uspo ádání, aniz by to individua p edem zamýslela. ád

12 Takovou spontánní strukturu nep edstavuje pouze trh, ale i eþ, právo (nap . Common Law) þi morálka a

dalsí spontánn se vyvíjející struktury spoleþenského ádu.

13 F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, § 9, in: (Jezek 2001)

14 Srov. (Zeitler 1996), str.43:

,,Hayek ist der Ansicht, dass für viele begrenzte Aufgaben die Organisation
das wirksamste Verfahren erfolgreicher Koordination ist, weil sie uns befähigt, die sich ergebende Ordnung
viel vollständiger unseren wünschen anpassen."

15 Srov. F.A.Hayek, Výsledky lidského jednání, nikoli vsak lidského zám ru, in: (Jezek 2001)

16 F.A.Hayek, Výsledky lidského jednání, nikoli vsak lidského zám ru, in: (Jezek 2001), str.28

- 8 -

---