Dopouští se Descartes konstruktivistického omylu?

OBSAH

Úvod 1

Fridrich A. von Hayek a jeho alternativní model svvta ke konstruktivis- 2 tickému racionalismu

Hayekova filosofie spoleenosti: Teorie spontánního ádu a kulturní 2.1 evoluce

Teorie poznání v základech teorie kulturní evoluce a spontánního 2.2 ádu

Osudný omyl konstruktivistického racionalismu 2.3 Filosofie René Descartesa 3

Substanciálnn dualistický svvt a BBh jako garant jeho existence 3.1

Kdo je lovvk? O lidské ppirozenosti 3.2

Možnosti a omezení lidských znalostí 3.3

Co má být lidskou snahou? - Projekt ádné mysli jako privátní, a 3.4 nikoli spoleeenské reformy Závvr: Lidská situace ve-svvtt 4

- 2 -

1 ÚVOD: DOPOUŠTÍ SE DESCARTES KONSTRUKTIVISTICKÉHO OMYLU?

Tato bakalááská práce si klade otázku, zda je zcela oprávnný Hayekkv názor, že to byl právv René Descartes, kdo zformuloval základní teze konstruktivistického racionalismu.

Aby bylo možné tuto otázku zodpovvddt, je nejprve nutné objasnit, co vvbec Friedrich A. von Hayek myslí pojmem „konstruktivistický racionalismus“. V první þásti této práce proto zaþneme vysvvtlením Hayekových základních filosofických tezívysvvtlením pojmu spontánního ádu a teorie kulturní evoluce. Poté ukážeme, na jakých základních ppedpokladech teorie poznání tyto teze stojí a proþ je Hayekova filosofie filosofií kritickou neboli evoluþní. Nakonec vysvvtlíme, proþ je jeho model svvta alternativním modelem k ppedstavám konstruktivistických racionalistt; v þem ppesnn spoþívá konstruktivistický racionalismus; a na závvr (s pomocí jedné citace ze „Zákonodárství, Právo a Svoboda“) ukážeme jeho explicitní výtky vþi Descartesovi. Ve druhé þásti této práce se obrátíme ke spism René Descartesa, abychom v nich našli ppinejmenším náznaky možné obhajoby proti Hayekovv kritice. Nejprve celkovv ppiblížíme Descartessv metafyzický systém - substanciální dualismus (res extensa a res cogitans) a funkci Boha. Dále vysvvtlíme, kdo (nebo co) je v tomto systému þlovvk. V tomto ohledu vyjde najevo, že je podle Descartesa možné chápat þlovvka dvvma odlišnými zppsoby: za (1.) jako poznávající Ego (proti svtu) a za (2.) jakožto žijícího þlovvka, který je spojením ttla a duše (ve svvtt). V další kapitole budeme zkoumat možnosti a meze poznání þlovvka, abychom ukázali, že jeho poznání není podle Descartesa neomezeným (a že tedy v tomto smyslu Descartes není konstruktivistickým racionalistou vvvícím v neomezené možnosti nezávisle existujícího rozumu, ppinejmenším ne rozumu þlovvka). Nakonec se budeme zabývat tím, co je podle Descartesa nejlepší þinností þlovvka a o co by se tedy ml þlovvk snažit. Pokusíme se vysvvtlit, co je to descartesovský projekt ádné mysli: co chápe Descartes jako bona mens, jak jí þlovvk dosahuje na cestt metody a proþ by o ni ml vvbec usilovat. Nakonec ukážeme, zejména na jeho metodologických spisech Pravidla a Metoda, že, mluví-li Descartes o jakémkoli reformním úsilí, potom toto úsilí smuje vždy a pouze od Já k Já. Jeho projekt ádné mysli lze tedy chápat jako návrh privátní reformy sebe sama. Ukážeme však, že myšlenku penosu této privátní reformy na spoleþnost Descartes výslovnn odmítá - že tedy odsuzuje pokusy o spoleþenskou reformu jako projev nerozumu. To bude také naším druhým argumentem proti Hayekovv kritice, který ppipouští do jisté

- 3 -

míry i samotný Hayek, když íká: „(...) on (Descartes) se zdržel toho, aby z nich odvozoval závvry pro spoleþenské a morální argumenty(...).“ 1

V závvru celkovv shrnu, proþ se domnívám, že Hayekova kritika René Descartesa jako konstruktivisty není zcela oprávnnná a že konstruktivisticky racionalistické jsou teprve až urþité interpretace jeho prací. Nakonec ppipojím vlastní krátkou úvahu o situaci þlovvka ve svvtt, která je podle mého názoru v obou filosofických koncepcích v mnoha ohledech velmi podobná: Nezávisle na „nepekonatelné“ odlišnosti obou konceptt se totiž situace þlovka ve-svvtt v souvislosti se spontánním ádem v prvním a s Bohem v druhém ppípadd ukazuje v základních vvcech jako víceménn stejná.

¹ Právo, zákonodárství a svoboda, sv.1 Pravidla a ád (Hayek 1991), str.15. Srov. rovnnž kapitola 2.3

- 4 -

2 FRIDRICH A. VON HAYEK A JEHO ALTERNATIVNÍ MODEL SVVTA KE KONSTRUKTIVISTICKÉMU RACIONALISMU

Aþkoli je Fridrich August von Hayek známý ppedevším jako významný ekonom tzv. Rakouské školy obhajující liberální demokracii a tržní ekonomii, zabýval se v druhé polovinn svého vvdeckého života rovnnž tématy spoleþenské a politické filosofie. Do této druhé poloviny vstoupil svým dílem „Cesta do otroctví“ (1944), ve kterém se poprvé zaþal od základd zabývat otázkami, k nimž ho dovedly jeho ppedváleþné studie z oboru þisté ekonomie. Jediným velkým tématem se pro nnj nappíštt staly principy svobodné spoleþnosti a ohrožení individuální svobody.

V základu jakýchkoli Hayekových úvah o spoleþnosti, politice, právu þi morálce stojí ppedstava spontánního ádu a kulturní evoluce. Proto zaþneme v této kapitole, která má celkovv ppiblížit Hayekovu filosofickou koncepci, práv jejich charakteristikou.

2.1 Hayekova filosofie spoleþnosti: Teorie spontánního ádu a kulturní evoluce

Hayekkv pojem „„ád“ konstatuje existenci pravidelností v chování rrzných jednajících individuí. Spoleþenský ád je lidem všeobecnn ppínosný, neboo umožžuje, aby probíhaly styky jednotlivcc bez ttení nezávisle na tom, jaké sledují cíle. Jedná se totiž o oznaþení stavu, v nnmž je pro jedince možné utváet úspšnn svá oþekávání a hypotézy a ídit jimi své budoucí jednání. ád je tedy systémem þi vzorcem, v jehož mezích probíhá individuální chování a jednání.

Hayekova teorie spontánního spoleþenského ádu zkoumá proces, ve kterém vzniká spoleþenské uspooádání bez zámrného plánování þi vvdomé kontroly þlovkatedy tzv. spontánní ád. Struþnn eþeno oznaþuje Hayekkv pojem „spontánní ád“ endogenní systém, který se produkuje, organizuje a opravuje sám ze sebe. ² Jenom takový ád mže být podle Hayeka systémem svobody, neboo umožžuje úþinnou koordinaci veškeré lidské þinnosti bez vvdomé úþasti chybující lidské inteligence.

² Srov. struþná charakteristika (Zeitler 1996), str.30: „Hayek benutzt den Begriff der spontanen Gesellschaftsordnung als Bezeichnung für ein gewachsenes, ein sich selbst-erzeugendes, selbst-organisierendes und selbst-korrigierendes, endogenes soziales System.“

- 5 -

Již v této prvotní charakteristice spontánního ádu narážíme na Hayekkv metodologický individualismus - tedy na jeho ppesvvdþení, že spoleþenské uspooádání je výsledkem spontánního evoluþního procesu, který je z vvtší þásti nepedvídatelný a tudíž nemže být výsledkem racionalistického plánu, a že je to právv individualismus, který dovoluje celku lidstva dosáhnout vvcí, které není jedinec schopen naplánovat a které dokonce ani nemže celistvv svou racionalitou uchopit, jelikož ji ppesahují. Hlavním ppedpokladem toho, aby mohly být vvci ppesahující individuální rozum vvbec utvooeny, je svobodná spoleþnost. Pouze svobodnn probíhající interakce mezi individui totiž vedou k utvooení spontánního ádu. Spontánní ád je tudíž strukturou, v níž si individuální a svobodné jednání neprotiieþí se spoleþností a ádem, nýbrž jsou spolu v produktivním souladu.

Hayekovy úvahy o spoleþnosti vychází z primárního rozlišování spontánního ádu ((((((() a ádu plánovaného neboli organizací (). ³ Zatímco je spontánní ád ze-seberostoucí samo-organizací, je organizace konstrukcí plánovanou zvnjšku k dosažení ppedem daného cíle. Organizace je tedy umlým ádem postaveným na exogenních naaízeních, zatímco spontánní ád má ppíþinu pouze sám v sobb, vzniká tedy endogennn vzájemným ppizppsobováním rozmanitých individuálních jednání v rámci systému. Spontánní ád tedy není narozdíl od plánovaného zasažen antropomorfním sklonem lidského myšlení, neboo vzniká, aniž by to jeho ppíþina zamýšlela. ⁴ To se navenek projevuje zejména rozdílným stupnnm komplexity ttchto ádd, jenž je výraznn vyšší u spontánního ádu, ⁵ který není poznamenán omezenou plánovací schopností þlovvka. ⁶ Spontánní ád se týká vztahh mezi individui, které je možné rekonstruovat pouze v abstraktní rovinn. Je tedy ádem abstraktním stojícím pouze na abstraktních pravidlech. Organizace je naopak konkrétním ádem vztahujícím se k pedem danému konkrétnímu cíli. Lidské možnosti ovlivvovat spontánní ád se tedy mohou vztahovat pouze na jeho

³ Srov. Kapitola II.: Kosmos a Taxis, in: Právo, zákonodárství a svoboda, sv. 1 Pravidla a ád (Hayek 1991)

⁴ A proto také narozdíl od plánovaného ádu neppipouští žádnou autoritu danou autorstvím.

⁵ Srov. F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, in: (Ježek 2001), str.13: „(...) ppesvvdþení, že prosazováním univerzálním pravidel správného chování a ochranou uznatelné soukromé oblasti jednotlivcc se bude sám utvááet spontánní ád lidských þinností, a to mnohem þlenittjší, než jaký by mohl být vytvooen vvdomým uspoádáváním (...)“

⁶ ýlovvk je schopen utváet pouze jednoduché struktury s nízkým stupnnm komplexity. Srov. (Bouillon

1991), str.21-22: protože „(...) die Natur der menschlichen Erkenntnis- und Artikulationsfähigkeit Grenzen setzt, die das planungsvermögen so weit einschränken, dass eine von Menschen geplante Ordnung nur einen niedrigen Komplexitätsgrad haben kann, der in aller Regel unter dem einer spontanen Ordnung liegt.“

- 6 -

abstraktní charakter a nikoli na konkrétní cíle tohoto ádu. ⁷ „(...) V protikladu k organizaci nemá spontánní ád ani úþel, ani nemusí existovat dohoda o konkrétních výsledcích, které bude produkovat (...) je-li nezávislý na jakémkoli konkrétním úþelu, mmže být použit k velkému poþtu rrzných, rozbíhavých a dokonce konfliktních individuálních úþell a napomáhat jejích dosahování.“ 8

Právv proto, že abstraktní ád neslouží žádnému ppedem danému cíli þi úþelu, umožžuje jedinccm jednajícím v jeho rámci sledovat i takové individuální cíle, které jsou mezi sebou navzájem odlišné. ZZeknutí se konkrétního spoleþného cíle tedy umožžuje dosažení mnoha protichhdných individuálních cíll v rámci jediného spoleþenského systému. To má Hayek na mysli, když íká, že spontánní ád má funkci: PPestože (a zárovee právv jen proto), že spontánní ád není orientován na njaký konkrétní cíl, poskytuje každému individuu, které se v jeho rámci pohybuje, nejlepší šance k efektivnímu využití vlastních sil a znalostí, potažmo tedy k dosažení jeho osobních cíll. Spontánní ád totiž „(...) nemmže být definován jako souhrn známých konkrétních výsledkk, jichž by mmlo být dosaženo, nýbrž pouze jako abstraktní ád, který jako celek není orientován k žádným konkrétním cíllm, nýbrž poskytuje pouze kterémukoli náhodnn vybranému þlenovi nejlepší ppíležitost využít úsppšn své znalosti pro své úþely.“ ⁹ Proto také John Graye interpretuje Hayekkv spontánní ád jako ppirozen vzniklý ád s liberálním charakterem. ¹⁰ Jedinou normou je tzv. hypotetický imperativ, který je odvozen ze samotného spontánního ádu - liberální forma spoleþnosti umožžuje jedinccm sledovat vlastní zájmy, avšak vždy jen pouze v hranicích legálního rámce, který stanovují pravidla této struktury. Omezení možného jednání stanovuje samotný ád, aniž by k tomu byl nutný rozumový zásah zvenþí. Možnosti jedince jsou tedy vždy omezené, avšak v rámci spontánního ádu dosahuje nejvíce možných možností. 11

Vidíme tedy, že sloužit hierarchii cíll þi urþitému úþelu mmže pouze individuum þi organizace, zatímco spontánní ád toho není schopen. Organizace stejn jako zámrnn jednající osoba sleduje vždy nnjaký konkrétní úþel a právv proto je pro Hayeka

⁷ Srov. F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, in: (Ježek 2001), str.13: „(...) budeme mít moc pouze nad abstraktním charakterem, nikoli však nad konkrétním detailem tohoto ádu.“

⁸ F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, §11, in: (Ježek 2001)

⁹ F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, §12, in: (Ježek 2001)

¹⁰ Srov. (Gray 1995)

¹¹ Srov. F.A.Hayek, Výsledky lidského jednání, nikoli však lidského rozumu, in: (Ježek 2001), str.12: „(...) existuje samoþinnn se vytvááející nebo spontánní ád ve spoleþenských záležitostech (...) a umožnil využití všech znalostí a dovedností všech þlen spoleþnosti v mnohem vvtším rozsahu, než by to bylo možné v jakémkoli ádu vytvoeném centrálním ízením.“ nebo dále str.31: „(...) ád, který se sám spontánnn utvááí je také tím nejlepším možným. (....) (ád) ve složité spoleþnosti, ze kterého máme všichni prosppch, mmže vzniknout pouze spontánním uspooádáním sil, a nikoli zámmrem (...).“

- 7 -

antropomorfním konstruktem. Metodologický individualismus, který obhajuje, vede naopak ke vzniku struktury, která sama sebe organizuje a koriguje - ke spontánnímu ádu, ¹² který umožžuje sledování opaþných zájmm. Jakékoli omezení þi kontrola individuální svobody tento ád vždy jen narušuje. Hayek ppipouští, že taxis má své místo ve spoleþenském uspooádání: „(...) spontánní ád svobodné spoleþnosti bude obsahovat mnoho organizací (vþetnn nejvvtší organizace, vlády).“ Oprávnnní však nachází vždy jen v rámci kosmu - „(...) sms na ppání z onnch principp ádd namíchat nelze.“ ¹³ Ve svobodné spoleþnosti je tedy legitimní sdružovat se v organizacích, které mají sloužit ke sledování konkrétních spoleþných cíllppíkladem mmže být rodina, podnik, firma, akciová spoleþnost, ... nebo vláda. ¹⁴ Zatímco však kosmos spoleþenské uspooádání vytvááí, má mít taxis pouze výluþnn instrumentální charakter.

Kooeny chybného rozlišování ádd, tedy opomíjení rozlišování mezi spontánním a plánovaným ádem, sahají podle Hayeka až k antickým myslitellm, kteeí rozlišovali pouze mezi ppirozenými (vrozenými neboli instinktivními) a umlými fenomény (vytvooenými rozumem þlovvka). ¹⁵ Proto znali také pouze dva ády - pirozený, který je zcela nezávislý na þlovvku, a umlý, který je zcela výsledkem lidského zámru a úþelného jednání. Tento antický dualismus považuje Hayek za chybný nebo lépe eþeno za neúplný. Tradiþní spoleþensko-kulturní instituce a zvyky, tedy pravidelnosti vyskytující se ve spoleþenském soužití lidí, totiž nemají svj ppvod ani v ppírodd (((((() ani v lidské dohodd ((((((, ). Antická klasifikace tedy postrádá ád, do nnhož by bylo možno adit tyto sociálnnkulturní fenomény - „(...) Nezbytné je trojité þlennní: to by totiž vsunulo mezi jevy, které jsou ppirozené ve smyslu naprosté nezávislosti na lidském jednání, a ty, které jsou ummle nebo konvenþní v tom smyslu, že jsou produktem lidského zámru, odddlenou mezikategorií zahrnující všechny nezamýšlené útvary a pravidelnosti objevující se v lidské spoleþnosti.“ 16

Spontánní ád vzniká v interakci mezi svými jednotlivými elementy - individuální jednání vede k jistému uspooádání, aniž by to individua ppedem zamýšlela. ád

¹² Takovou spontánní strukturu nepedstavuje pouze trh, ale i eþ, právo (napp. Common Law) þi morálka a další spontánnn se vyvíjející struktury spoleþenského ádu.

¹³ F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, § 9, in: (Ježek 2001)

¹⁴ Srov. (Zeitler 1996), str.43: „Hayek ist der Ansicht, dass für viele begrenzte Aufgaben die Organisation das wirksamste Verfahren erfolgreicher Koordination ist, weil sie uns befähigt, die sich ergebende Ordnung viel vollständiger unseren wünschen anpassen.“

¹⁵ Srov. F.A.Hayek, Výsledky lidského jednání, nikoli však lidského zámru, in: (Ježek 2001)

¹⁶ F.A.Hayek, Výsledky lidského jednání, nikoli však lidského zámru, in: (Ježek 2001), str.28

- 8 -

spoleþenských struktur lze tedy sledovat jako jakýsi vedlejší produkt þinnosti individuí. Tím však celý proces nekonþí, tento produkt totiž oppt zptnn ppsobí na jakákoli další budoucí jednání individuí. Nedochází tedy k pouhým interakcím mezi jednotlivci, nýbrž rovnnž k vzájemnému ppsobení individua a struktury vzniklé jeho ppedchozím jednáním. Individuálními jednáními slouží jedinci nadazenému cíli, který sami neznají a kterého dosahují, aniž by to sami zamýšleli, plánovali þi kontrolovali. Vidíme, že spoleþenský ád a spoleþensko-kulturní vzorce vznikají spontánní cestou. PPitom však zárovee nelze íci, že by bylo jednání lidí vedoucí k jejich vzniku iracionální þi neplánované - jednající jedinec se vždy ídí privátním zámrem, ppesvvdþením a cílem a mimo to se po každém jedinci vyžaduje, aby se v systému orientoval, chce-li se v jeho rámci doþkat porozumní umožžujícího mu úþast na jakýchkoli interakcích. ¹⁷ Nezbytnou podmínkou vzniku spontánního ádu je tak svobodné individuální chování, které se poddizuje pravidllm, a ppizppsobování individua zvláštním okolnostem, to znamená pozitivní jednání zahrnující vlastní iniciativu individuí.

Spontánní ád je zpptnn jediným ádem umožžujícím individuu svobodné jednání. Tím, že totiž vzniká tento ád ze svobodného individuálního jednání, je v nnm každé další jednání urþováno prakticky samo sebou. V taxis je oproti tomu osobní svoboda omezována zásahy zvenþí, neboo individuum se musí poddizovat hierarchii spoleþných cíll. Svoboda tedy podle Hayeka vyžaduje, aby þlovvk ddvvvoval „osudným silám“, které sám neovládá, nemže kontrolovat a kterým, jak uvidíme pozddji, ani z vvtší þásti nerozumí.

Shrrme, co je hlavním rozdílem mezi spontánním a plánovaným ádem: Plánovaný ád je od poþátku plánován jako celek. Spontánní ád je jako celek neplánovaným výsledkem plánovaných individuálních jednání - je tedy nezamýšleným následkem evoluþního procesu, spontánním a evoluþním celkem.

Teorii spontánního ádu doplluje teorie kulturní evoluce, která se zabývá selektivním procesem, v nnmž se rozhoduje o petrvání þi zániku stávajících kulturních pravidel a spoleþenských institucí. V procesu kulturní evoluce jsou tak vybírány ppirozenou konkurencí tradice, zvyky, pravidla chování a spoleþenské instituce, které vytvááí rámec spontánního ádu.

¹⁷ PPíkladem mže být eþ - chceme-li, aby nám druzí rozum-li, co jim íkáme, musíme být ppedem v jejím ádu zorientováni a ídit se pravidly tímto ádem danými. Pokud ád nerespektujeme þi se v nnm neorientujeme, bude nás zbytek spoleþnosti považovat za šílence (Srov. jazyk šílence v M.Foucault, Djiny šílenství). To samé však platí i pro ostatní spontánní ády - trh, právo a pod.

- 9 -

Na tomto místt je nutno ppipomenout, že obb teorie - teorii spontánního ádu a teorii kulturní evoluce - od sebe nelze dost dobe odddlovat a pojednáváme-li je v této práci zvlášš, potom jde o jakousi myšlenkovou abstrakci. Do jisté míry jsou totiž jednou a toutéž teorií - teorie spontánního ádu vysvvtluje vznik spontánního ádu, tedy evoluþní proces, ve kterém se spontánnn vytvooí jisté uspooádání spoleþnosti stojící na urþitých pravidlech. Nelze však íci, že by byl tento proces nnkdy ukonþen a dospplo by se tak k jakémukoli statickému stavu. Naopak pechází dál v proces kulturní evoluce, v nmž jsou stávající pravidla neustále modifikována. „(...)Problém ppvodu nebo utvááení a problém fungování spoleþenských institucí je zásadn tentýž: Instituce se vyvíjeli urþitým zppsobem, protože koordinace jednání þástí, kterou zajiššovaly, se prokázala efektivnnjší než u alternativních institucí, s nimiž byly v konkurenci a které nahradily. Teorie vývoje tradic a zvykk, které utvááení spontánních ádd umožnily, je tudíž v ttsné souvislosti s teorií vývoje urþitých druhh spontánních ádd.“ ¹⁸ Hayek je také proto nnkdy oznaþuje jako „Zwillingsteorien“ ¹⁹ .

Spontánní ád vzniká z interakcí individuí jednajících podle všeobecných pravidel. Proto tato pravidla (a to zejména tradiþní pravidla morálky) chápe Hayek jako pvodce kulturní evoluce. Tato pravidla jsou všeobecná, nebo nabízí jistá možná jednání, avšak nemají žádný konkrétní cíl vyjma sebereplikace spontánního ádu. Proto také Hayek mluví

o abstraktním ádu pravidel, který teprve umožžuje vznik reálného spontánního ádu. Tyto pravidla oznaþuje také nnkdy jako „super-conscious rules“ ²⁰ - vedou totiž z vnnjšího okolí k processm vvdomí, aniž by se ppitom v samotném vvdomí objevila. Individua je tedy využívají intuitivnn. I tato pravidla však mají evoluþní charakter, protože jsou zpptn ovlivvována budoucím jednáním individuí, které z nich vychází. Nejsou tedy žádným nemnným statickým jádrem lidské zkušenosti. 21

¹⁸ Srov. F.A.Hayek, Výsledky lidského jednání, nikoli však lidského zámru, in: (Ježek 2001), str.32

¹⁹ Srov. (Gray 1995), str.29 cituje z F.A.Hayeka, „Freiburger Studien“: „die Zwillingsidee der Evolution und der spontanen Bildung einer Ordnung“

²⁰ Srov. F.A.Hayek, Pravidla, Vnímání a srozumitelnost, in: (Ježek 2001), str.53: „(...) v jednom smyslu vždy víme nejenom více, než mžeme uvvdommle vyjáddit, nýbrž také více, než si mmžeme být vdomi nebo než mmžeme uvvdommle testovat, a že mnohé z toho, co úsppšnn ddláme, závisí na ppedpokladech, které jsou mimo zábbr toho, co mmžeme bu vyjáddit nebo o þem mžeme uvažovat. Zdá se, že (...) vvdomé myšlení o tom, co se zdá být jasn pravdivé (...), vyplývá z faktu, že o takovém myšlení se musí pedpokládat, (...) že je ízeno pravidly, která zase nemohou být vvdomá - nadvvdomým mechanismem, který psobí na obsah vvdomí, sám však vvdomý být nemmže.“

²¹ Viz. kapitole 2.2, kde ukazujeme, že Hayek nesouhlasí s pozitivistickým ppedpokladem jakéhokoli þistého jádra lidského poznání, nezasaženého jeho interpretací v rámci zkušenosti.

- 10 -

Hayek se vymezuje vvþi sociálnímu darwinismu, který kritizuje pro jeho koncentraci na selekci individuí namísto selekce institucí a spoleþenských praktik, tzn. pro koncentraci na vrozené (biologické) schopnosti þlovvka namísto kulturnn ppedávaných. PPestože má neodarwinismus s kulturní evolucí nkteré spoleþné rysy, jde o rozdílné teorie. Obb teorie stojí na principu selekce, tedy na volbb takových vloh þi schopností þlovvka, které nejúþinnnji ppispívají k ppizppsobení jeho druhu okolí. Kulturní evoluce však hovooí výhradnn o ppenosu získaných vlastností imitací a procesem uþení a odmítá neodarwinistický postoj, který se domnívá, že znaky získané bbhem života organismu jsou bezprosttedn geneticky dddiþné na další generaci. V kulturní evoluci dddí jedinec zvyky a vvddní celé kultury, nikoli jen zvyky a vvddní fyzických rodiþþ - netýká se tedy jednotlivcc, nýbrž skupiny individuí, která praktikuje jistý systém pravidel. Mluvíme o tzv. skupinové selekci, ²² v jejímž rámci se teprve utvááí zppsob chování individuí jemu odpovídající spoleþenské instituce. Tento rozdíl obou teorií se projevuje navenek zejména tím, že kulturní evoluce (selekce institucí, praktik a pravidel chování) probíhá mnohem rychleji než biologická (selekce individuí s jistými genetickými vlastnostmi). PPes tyto rozdíly však lze sledovat, že nezamýšlené resultáty individuálních jednání (spontánní ády) se chovají stejnn jako náhodné genetické mutace a je mezi nimi podle výše popsaného principu selekce vybírán ten nejlépe funkþní - proto jsou také obb teorie teoriemi evoluce. To, že se v procesu kulturní evoluce prosazují takové spoleþenské praktiky a instituce, které zvvtšují úsppšnost spoleþnosti, zzstává však obvykle pro jednotlivce neuvvdomlou skuteþností. V praxi se podle Hayeka obvykle prosazují taková pravidla, která umožují rrst populace. Mítkem úsppchu je tedy rrst spoleþnosti (vþetn „spolknutí“ slabší skupiny druhou). 23

Proces kulturní selekce skupin vede tedy pirozenn k vývoji od malé uzavvené kmenové spoleþnosti k velké abstraktní otevené spoleþnosti, pro kterou platí Hayekova zkoumání. „Rozšííení (...) (spontánního) ádu za hranice malé, úþelovv orientované organizace se tak stává možným rozšííením na úþelech nezávislých (formálních) pravidel správného chování na vztahy s ostatními lidmi, kteeí nesledují tytéž konkrétní cíle nebo nemají tytéž hodnoty kromm onnch abstraktních pravidel - pravidel, která neukládají

²² Srov. F.A.Hayek, Poznámky k systému pravidel chování, in: (Ježek 2001), str.59: „(...) genetické (...) ppedávání pravidel chování se ddje od jednotlivce k jednotlivci, zatímco to, co lze nazvat pirozeným výbbrem pravidel, bude fungovat na bázi vvtší nebo menší efektivnosti výsledného ádu skupiny.“

²³ V této souvislosti si J.Gray klade otázku, jak lze sjednotit kulturní evoluci, tedy skupinovou selekci, s Hayekovým metodologickým individualismem, je-li mítkem v prvním ppípadd ppežití a rrst skupiny a v ppípadd druhém individuální preference a cíle. Podle Graye zzstává vždy nakonec rozhodujícím prvkem individuum.

- 11 -

povinnost konkrétního jednání (ppedpokládajícího vždy konkrétní cíl), nýbrž sestávají se pouze ze zákazz zasahovat do chránnné oblasti každého.“ ²⁴ Malá kmenová spoleþnost si mmže dovolit stát na vrozených ddiþných morálních pocitech (instinktech solidarity a altruismu), neboo sleduje konkrétní cíle na základ spoleþných znalostí a zájm. Ve spoleþnosti otevvené musí konkrétní cíle nahradit abstraktní pravidla, protože neexistují žádné jednotnn dané konkrétní cíle pro množství individuí, které se v rámci takové spoleþnosti pohybují. ýlovvk musí být civilizován, a sice tak, že neosobní abstraktní pravidla disciplinují jeho vrozené instinkty. Pouze abstraktní pravidla umožžují efektivnost spoleþnosti, a tedy i její další rozšííení. ²⁵ Tzv. socialistická pravidla fungují v malé spoleþnosti, kde mají jedinci spoleþné konkrétní cíle vycházející ze stejného vnímání a chápání okolí. Aplikace ttchto socialistických pravidel na otevvenou spoleþnost však vždy vede k regresivnímu vývoji - zde mže být funkþní pouze kapitalismus umožující kulturní evoluci a utvooení efektivního spontánního ádu.

Abstraktní pravidla si dále vyžadují pechod k uþení se kulturnn tradovaných pravidel - instituce, praktiky a pravidla chování v otevené spoleþnosti totiž již nejsou, jak jsme právv viddli, založena na vrozené morálce, nýbrž jsou výsledkem procesu kulturní evoluce - procesu, který stojí na ppedávání získaných vlastností, procesu, který prosévá a odddluje od sebe pravidla efektivní a nadbyteþná díky ppirozené konkurenci. John Gray mluví o „ppirozené selekci tradic“, která funguje na stejném principu jako konkurenþní boj na volném trhu a v níž „ppežívají“ pouze ty nejefektivnnjší tradice umožžující jedinccm další pizppsobování se okolí a úspšnou spolupráci.

Již existující pravidla a tradice jsou pedávány imitací z generace na generaci, z individua na individuum, aniž by pitom imitátoi dokonale chápali jejich funkci þi jí dokonce umli jazykovv artikulovat. ²⁶ K tomuto faktu podává Hayek i psychologické vysvvtlení - a sice ppirozený lidský strach z nového a neznámého a jeho dvvru vvþi praktikám, které pinesly v minulosti úsppchy.

Kulturní evoluce je však þímkoli, jenom ne statickým stavem - je neustálým procesem a vývojem. V rámci spoleþnosti se neustále v procesu inovace a imitace utvááí nová kulturní pravidla: Zpoþátku ppichází jeden þlen skupiny s inovací, která je obvykle

²⁴ F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, § 18, in: (Ježek 2001)

²⁵ Srov. F.A.Hayek, Zásady liberálního spoleþenského ádu, § 28, in: (Ježek 2001)

²⁶ Srov. F.A.Hayek, Pravidla, vnímání a srozumitelnost, in: (Ježek 2001), str.41: „Naše schopnost napodobovat (...) jistt nezávisí na naší schopnosti popsat je (napodobované vzorce) slovy. (...) ýasto nejsme s to popsat nnco slovy ne proto, že nám chybjí slova, nýbrž proto, že si nejsme ani vdomi prvk, z nichž jsou tyto vzorce vytvooeny, ani zppsobu, jak se mají prvky k sobb navzájem. Mžeme dobbe mít jméno pro celek nebo mžeme nnkdy použít ppirovnání (...). V jednom smyslu tak víme, co pozorujeme, avšak v jiném smyslu nevíme, þím to je, že to pozorujeme.“

- 12 -