Die Revolution 1848 – 1849 eröffnete die Konstitutionsära in der Habsburger Monarchie. Die im ganzeuropäischen und ganzösterreichischen Kontext wahrzunehmende Revolution brach als Folge der steigenden innenpolitischen Spannung aus, die durch soziale und nationale Konflikte stimuliert wurde. Die Rolle des unmittelbaren Impulses spielten die Nachrichten über die Revolution in Frankreich, wo die Julimonarchie zusammenbrach, und die Nachrichten aus immer noch zersplittertem Italien, das zum Teil noch direkt von der Habsburger Monarchie beherrscht wurde (die Lombardei, Venetien).Nach Ausbruch des März-Aufstandes in Wien versprach die Wiener Regierung in einem Patent vom 15. März die Einführung des Konstitutionsregimes. Sie wurde gezwungen, auf die ungarischen Forderungen einzugehen, aufgrund deren die Monarchie für eine gewisse Zeit in eine Personalunion von zwei praktisch selbständigen Staaten umgestalten musste. Die Wiener Regierung erließ die April Verfassung (Pillersdorfsche Verfassung) für die nichtungarischen Länder. Die Öffentlichkeit lehnte jedoch die oktroyierte Verfassung ab.
Im Mai proklamierte der Kaiser die Einberufung der Reichsversammlung (des Reichstages). Die Aktivierung der kaiserlichen Armee im Herbst des Jahres 1848 rief eine weitere Welle von Unruhen in Wien hervor. Sie zwang den Kaiser und die Versammlung nach Mähren zu übersiedeln (kaiserlicher Hof übersiedelte nach Olmütz, die Versammlung nach Krems). Die Reichsversammlung bereitete am Anfang des Jahres 1849 den Verfassungsentwurf vor, der aber nicht mehr im Plenum behandelt wurde (Kremsierer Entwurf). Nach der Abdankung des unfähigen Ferdinand V. stand an der Spitze des Staates der junge Kaiser Franz Joseph I., der unter der Assistenz der Armee im März 1849 die Sitzung der Versammlung beendete.
Noch vor dem Ende der Tätigkeit der Versammlung zwang der Kaiser dem ganzen Kaiserreich einschließlich Ungarn eine Verfassung auf, die als Märzverfassung (Stadionsche Verfassung) bekannt ist. In ihren Bestimmungen finden wir zwar Teile des in Krems vorbereiteten Textes, aber die Schlüsselbestimmungen wurden neu konzipiert. Die Revolution in Böhmen war von kurzer Dauer: sie brach im März 1848 aus und wurde nach drei Monaten – im Juni – praktisch beendet. Das revolutionäre Geschehen begann auf der öffentlichen Versammlung, die von Prager radikalen Demokraten auf 11. März 1848 zusammengerufen wurde.
Obsah
Kapitola 1
Ústavní vývoj
Kapitola 2
Vývoj správy
2.1 Okresní politická správa
2.2 Krajské úřady (vlády)
2.3 Zemská politická správa
2.4 Počátky samosprávy
2.5 Obecní samospráva
2.6 Okresní samospráva
2.7 Zemská samospráva
Kapitola 3
Vývoj soudnictví
3.1 Organizace soudnictví v letech 1848 – 1850
3.2 Organizace soudnictví v letech 1850 – 1855
3.3 Příslušnost soudů v letech 1850 - 1855
3.4 Organizace soudnictví v letech 1855 - 1867
3.5 Příslušnost soudů v letech 1855 - 1867
3.6 Organizace soudnictví v letech 1868 - 1918
3.7 Příslušnost soudů v letech 1868 - 1918
3.8 Konzulární soudy
3.9 Soudy řádné kauzální
3.9.1 Obchodní soudy
3.9.2 Bagatelní soudy pro obchodní věci
3.9.3 Horní soudy (senáty)
3.10 Zvláštní specializované soudy
Kapitola 4
Veřejná žaloba
4.1 Státní zastupitelství po roce 1848
4.2 Změny v organizaci státních zastupitelství v letech 1852 - 1855
4.3 Dobudování organizace státního zastupitelství v habsburské monarchii
Kapitola 5
5. České státoprávní koncepce
Cíle a zaměření práce
Hlavním cílem této publikace je analyzovat zásadní proměny rakouského státního aparátu v návaznosti na revoluční rok 1848, přičemž se zaměřuje na vývoj ústavního rámce, státní správy a soudního systému v habsburské monarchii během 19. století až do konce první světové války.
- Analýza ústavního vývoje a pokusů o konstitucionalismus v letech 1848–1867.
- Změny v organizaci státní správy a postupné zavádění územní samosprávy.
- Evoluce soudní soustavy a oddělení soudnictví od politické správy.
- Role státního zastupitelství v procesu budování moderního státu.
- Formování českého státoprávního programu a jeho střet s dualistickou realitou monarchie.
Auszug aus dem Buch
3.1 ORGANIZACE SOUDNICTVÍ V LETECH 1848 – 1850
Rok 1848 znamenal důležitý přelom i pro vývoj soudnictví. Zejména v období tzv. bachovského absolutismu, tedy v padesátých letech 19. století, se začaly krystalizovat základy moderní soudní soustavy.
Vývoj organizace soudnictví v habsburské monarchii můžeme rozdělit do několika na sebe navazujících etap. První etapou jsou léta 1848 – 1850, tedy revoluční a bezprostředně porevoluční léta.
Nejvyšším správním úřadem v oboru justice se stalo ministerstvo práv (Justizministerium), později označované jako ministerstvo spravedlnosti, které bylo zřízeno nejvyšším rozhodnutím ze 17. března 1848. Vzniklo z části Nejvyššího soudního úřadu. Kompetence ministerstva byly upraveny nejvyšším rozhodnutím až z 12. dubna 1852, jež bylo později doplněno a upraveno.
První rakouská ústava dubnová nebo-li Pillersdorfova vydaná císařem 25. duben 1848, a nikdy nerealizovaná stanovila ve svých §§ 25 až 30 poprvé následující zásady: „1. Platnost zákona je stejná pro všechny občany, všichni občané jsou si rovni před soudem, podléhají stejné branné a daňové povinnosti a nikdo nemůže být proti své vůli odňat svému řádnému soudci. 2. Postavení před soudem pro vojsko zůstává až do vydání zvláštního zákona nezměněno. 3. Soudci mohou být propuštěni, suspendováni nebo proti své vůli přeloženi na jiné služební místo nebo penzionováni pouze rozhodnutím soudu. 4. Soudnictví je vykonáváno veřejným ústním jednáním; v trestním soudnictví se zavádějí poroty, jejichž zřizování určí zvláštní zákon. 5. Změny v uspořádání soudních dvorů mohou být zavedeny pouze zákonem.“
Shrnutí kapitol
Kapitola 1: Rozebírá ústavní vývoj v habsburské monarchii od revolučního roku 1848 až po vydání prosincové ústavy v roce 1867.
Kapitola 2: Mapuje reformy státní správy, včetně přerodu patrimoniální správy na státní a následného vzniku a vývoje samosprávy.
Kapitola 3: Popisuje chronologický vývoj soudní organizace a pravomocí soudů v období 1848–1918, včetně specializovaných soudních instancí.
Kapitola 4: Detailně se věnuje ustavení a postavení státního zastupitelství jako nového orgánu veřejné žaloby v trestním řízení.
Kapitola 5: Analyzuje politické úsilí o naplnění českých státoprávních ambicí v rámci habsburského soustátí a jeho postupný útlum.
Klíčová slova
habsburská monarchie, rok 1848, ústavní vývoj, Pillersdorfova ústava, Stadionova ústava, prosincová ústava, státní správa, samospráva, okresní hejtmanství, obecní zřízení, soudnictví, státní zastupitelství, veřejná žaloba, české státní právo, dualismus
Häufig gestellte Fragen
O čem tato odborná práce pojednává?
Práce podrobně popisuje transformaci státního a právního systému habsburské monarchie v období od revolučních let 1848–1849 až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918.
Jaké jsou hlavní tematické okruhy publikace?
Mezi hlavní témata patří ústavní vývoj, proměny politické správy, evoluce soudní soustavy a vznik instituce státního zastupitelství v českých zemích.
Jaké bylo hlavní cíle ústavních reforem po roce 1848?
Cílem bylo nahradit starý feudální aparát moderní byrokratickou státní správou a konstituovat právní stát, i když tento proces často narážel na centralistické tendence vídeňské vlády.
Jaká vědecká metoda je v textu využita?
Autor využívá historicko-právní metodu, analýzu dobových právních norem, patentů a ústavních dokumentů k rekonstrukci vývoje státních orgánů.
Co je obsahem hlavní části práce?
Hlavní část se soustředí na podrobnou organizaci státní správy (okresní a zemské úřady), soudní struktury (od okresních až po nejvyšší soudy) a pravomoci státních zástupců.
Která klíčová slova nejlépe vystihují obsah?
Hlavními charakteristickými pojmy jsou ústavnost, centralismus, samospráva, soudní reforma a státní zastupitelství.
Jaký byl vztah mezi státní správou a soudnictvím v 50. letech 19. století?
V tomto období došlo k tzv. spojení správy a soudnictví, kdy okresní úřady vykonávaly jak politickou agendu, tak soudní pravomoc, což bylo později v 60. letech 19. století revidováno v rámci oddělení těchto dvou sfér.
Jakou roli sehrálo české státoprávní právo v politickém vývoji?
České historické státní právo tvořilo základní ideový program české politické reprezentace, která usilovala o uznání svébytnosti zemí Koruny české a federalizaci monarchie.
- Arbeit zitieren
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Autor:in), 2009, Die Bedeutung des Jahres 1848 für die Errichtung des modernen Staatsapparates, München, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/128865
