Excerpt
INHALTSVERZEICHNIS
ZUSAMMENFASSUNG
RESUME
1. CO JE TO PRÁÁVNÍÍSLUŽŽBA
2. PRÁÁVNÍÍPOMOC POSKYTOVANÁÁADVOKÁÁTY
3. PRÁÁVNÍÍPOMOC NOTÁÁAAUU
4. PRÁÁVNÍÍPOMOC PATENTOVÝÝCH ZÁÁSTUPCUU
5. PRÁÁVNÍÍPOMOC DANNOVÝÝCH PORADCUU
ZUSAMMENFASSUNG
Jedermann gerät ab und zu in solche Situation, wenn er keinen Rat weißt. Im solchen Falle sucht er Hilfe. Handelt es sich um ein Rechtsproblem, sucht er die Hilfe bei jemandem, der ihm die Hilfe gewährt; falls wir die Terminologie des Gesetzes benutzen, es geht um jemanden, der die Rechtshilfe gewährt.
In dieser Situation denkt jedermann (also der Rechtslaie) an einen Rechtsanwalt. Er stellt ein Synonym für jemanden dar, der die Rechtsauskünfte gewährt. Dies ist jedoch nur eine engere Sicht auf die Möglichkeit des Rechtshilfeerwerbs. Wir werfen einen Blick in das Gesetz, das dieses Problem löst. Es handelt sich um das Gesetz über die Rechtsanwaltschaft. Schon aus den Einleitungsbestimmungen ist ersichtlich, dass die Rechtsdienste nur die Rechtsanwälte erbringen können; aus diesem Grundsatz gibt es jedoch Ausnahmen. Diese betreffen vor allem die Rechtsdienste, deren Diensterbringer nur im bestimmten Bereich tätig sind oder es sich um spezialisierte Tätigkeiten handelt, welche die Kenntnis nur bestimmter Teile der Rechtsordnung erfordern. Bei diesen spielt die Kenntnis anderer als juristischer Bereichen − der Ökonomik oder Technik − eine Rolle. Die gesetzlichen Bestimmungen ermöglichen die Rechtsdiensterbringung den Notaren, den Patentvertretern und Steuerberatern, ggf. anderen Personen, denen es das Gesetz zulässt.
Zugleich sind dadurch nicht die Angestellten der natürlichen und juristischen Personen (ggf. auch ein Genossenschaftsmitglied) betroffen, die Rechtsdienste einer Person zu erbringen, die zu ihnen in einem Arbeits- oderähnlichen Verhältnis steht, sofern die Rechtsdiensterbringung einen Bestandteil der aus diesem Verhältnis sich ergebenen Pflichten bildet.
In dieser Publikation widmen wir die Aufmerksamkeit der Professionen, welche einen Rechtsdienst erbringen: Rechtsanwaltschaft, Notariatswesen, Patentvertreter und Steuerberater.
Dieses Buch geht von der in dieser Publikation bearbeiteten Problematik aus: Schelleová, I. a kol.: Jak se domoci právní pomoci. Praha, Computer Press 2001. 90. S. (ISBN 80-7226-568-7).
RESUME
Every now and then, every man faces such situation that he or she does not know how to solve and they have to look for help. If it is a legal problem, they look for somebody who would be able to provide them with legal help, i.e. in statutory terms − someone who is entitled to render legal services.
Every person who is not a lawyer usually looks for an attorney when facing such situation. Attorney is usually understood as someone who gives legal advises. However, this is just one point of view at providing legal services. Thus we look at the law which deals with this issue, i.e. the Czech Act on Advocacy (the Attorneys Act). In its introductory provisions, we can read that next to attorneys, there are also other persons that are entitled to render legal services. This applies especially to carrying out legal services whose providers are engaged in a certain scope of activities or special activities which require them to know just certain segments of regulations and whose knowledge of other than legal fields, e.g. economy or engineering, are favorable. Hence, the law does not prevent public notaries, patent agents, tax advisors or other persons that have been granted permission by special laws from rendering such legal services. Also the employees of legal entities or individuals or members of cooperatives are entitled to render legal services for the legal entity or for the individual by whom such persons are employed or are in similar relationship if such services belong to the duties regarding this relationship.
In this book, we will outline four professions that are entitled to render legal services, i.e. advocacy (attorneys), public notaries, patent agents and tax advisors.
This publication draws upon the book Schelleová,I.a kol.: Jak se domoci právní pomoci.
Praha, Computer Press 2001. 90. p. (ISBN 80-7226-568-7).
1.CO JE TO PRÁVNÍ SLUŽBA
Každý clovek se dostane obcas do situace v níž si neví rady. Pak hledá pomoc. Pokud je to problém právní, hledá pomoc u nekoho, kdo mu poskytne právní pomoc, použijeme-li terminologie zákona, tak nekoho, kdo poskytuje právní službu.
Každého neprávníka, tedy právního laika, v této situaci napadne advokát. Ten bývá vetšinou synonymem pro nekoho, kdo poskytuje právní rady. Je to však jen zúžený pohled na možnosti získání právních služeb. A tak se podíváme do zákona, který tento problém ieší a tím je zákon o advokacii. Zde se hned v úvodních ustanoveních docteme, že ze zásady, že právní služby mohou poskytovat jen advokáti jsou stanoveny výjimky. Týkají se zejména právních služeb, jejichž poskytovatelé pnsobí pouze na urcitém úseku, nebo jde o specializované cinnosti, pii nichž se vyžaduje znalost pouze urcitých úsekn právního iádu a u nichž významnou roli hraje znalost jiných než právních oborn, napiíklad ekonomiky nebo techniky. Zákon tedy neomezuje poskytování právních služeb notáin, patentových zástupcn a danových poradcn, popiípade jiných osob, jimž zvláštní zákon sveiuje poskytování právní služby. Rovnež tím nejsou dotceni zamestnanci právnických nebo fyzických osob, popiípade clenové družstva poskytovat právní služby osobe, k níž jsou v pracovním nebo jiném obdobném pomeru, pokud je poskytování právních služeb soucástí povinností vyplývajících z tohoto pomeru.
V dalším výkladu se proto podíváme na ctyii profese, které poskytující právní službu, tedy na advokacii, notáiství, patentové zástupce a danové poradce.
2. PRÁVNÍ POMOC POSKYTOVANÁ ADVOKÁTY
1.POSLÁNÍADVOKACIE
Výraz advokacie mnžeme chápat v nejširším slova smyslu, jako cinnost, spocívající v udelování právních rad, právních naucení a v obhajování zájmn jiných osob pied soudem, piípadne jinými orgány. Taková cinnost je samoziejme vlastní každé, i té nejprimitivnejší spolecnosti. Advokacie je tak pojímána bez ohledu na to, kdo za jakých piedpokladn a z jakých dnvodn takovou cinnost vykonává, zda jí provádí jako piátelskou úsluhu anebo jako povinnost spojenou s tím kterým sociálním postavením. Tato cinnost však ješte nemnže být oznacována jako výkon advokacie v pravém slova smyslu. O advokacii lze tedy mluvit až tehdy, když je vykonávána urcitými lidmi jako povolání, když se ve spolecnosti objeví zvláštní skupina lidí, kteií zpravidla za odmenu anebo v ocekávání jiných hmotných výhod nebo požitkn se zabývají poskytováním právní pomoci jiným osobám.
Advokacii ve vlastním slova smyslu tedy mnžeme oznacit jako výkon povolání, jehož obsahem je poskytování právních služeb jiným osobám, což ovšem vyžaduje zvláštní kvalifikaci, výkon tohoto povolání je navíc vázán formální autorizací. I takto vymezená advokacie mnže být buá advokacii formální, když právní iád stanoví pro výkon tohoto povolání zvláštní podmínky, anebo pouhým sociálním jevem, když právní iád podobné zvláštní ustanovení neobsahuje. V takovém piípade poskytování právní služby z povolání je podrobeno všeobecným piedpisnm upravujícím jakoukoli výdelecnou cinnost.
Pokud definujeme advokacii, musíme jít ješte dále. Pii existenci formální advokacie je tieba piihlížet k tomu, co je piíslušnými právními piedpisy vlastne upraveno. Podle toho budeme muset i advokacii formální vymezit v užším a širším slova smyslu. Pokud je to cinnost omezující se pouze na právní poradu a právní obhajobu, mluvíme o advokacii v užším slova smyslu. Piipojuje-li se k tomu i zastupování stran pied soudy a úiady a i mimo ne, a to na základe piíkazní nebo mandátní smlouvy, mluvíme o advokacii v širším slova smyslu; tedy o advokacii, která spojuje v jedné osobe jak výkon právní pomoci, tak i výkon právního zastoupení.
V nekterých zemích jsou rozlišovány dve kategorie advokátn s rnzným rozsahem oprávnení pii poskytování právní služby. Je tomu tak zejména v Anglii, kde advokacii vykonávají barristeii a solicitoii. Jen barristeii jsou oprávneni zastupovat obcany pied vyššími soudy.
V našich podmínkách, jak v dobe existence Rakousko-Uherska, tak i poté ve všech fázích vývoje našeho státu až po soucasnost, byla vždy advokacie pojímána jako formální advokacie v onom širším slova smyslu.
Výkonem advokacie je tedy chápáno podle soucasné právní úpravy jako poskytování právní služby provozované coby nezávislé povolání zpravidla za úplatu. Právní služba je zejména zastupování pied soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních vecech, sepisování listin a udelování právních porad.
2.PRÁVNÍÚPRAVA ADVOKACIE
Listina základních práv a svobod (c. 2ƒ1993 Sb.) ve svém cl. 37 stanoví právo každého na právní pomoc v iízení pied soudy, orgány veiejné správy, a to od pocátku iízení. V návaznosti na to v cl. 40, odst. 3 je upraveno právo obvineného na obhajobu prostiednictví obhájce.
Realizace techto práv zajišÚuje piedevším zákon c. 85/1996 Sb., o advokacii, který výkon advokacie vymezuje jako poskytování právní služby provozované jako nezávislé povolání zpravidla za úplatu. Právní službou je podle tohoto zákona zejména zastupování pied soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních vecech, sepisování listin, udelování právních porad, zpracovávání právních rozborn a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavne a za úplatu.
Právní služba poskytovaná advokáty je provádena za úplatu. S advokátními tarify se setkáme ve vyhlášce, kterou vydalo ministerstvo spravedlnosti c. 177/1996 Sb., o odmenách advokátn a náhradách advokátn za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Z dalších piedpisn, které vycházejí ze zákona o advokacii, je tieba upozornit na vyhláškou
ministra spravedlnosti c. 244/1996 Sb., obsahující advokátní kárný iád.
Všechny výše uvedené piedpisy byly i nekolikrát novelizovány a doplneny.
Dále je však tieba upozornit na další právní piedpisy, které obsahují ustanovení o právním
zastoupení.
V obcanském soudním iádu jsou to tieba ustanovení o:
- zastoupení úcastníkn na základe plné moci,
- zastoupení úcastníkn na základe rozhodnutí,
- podání dovolání,
- rozhodnutí o žalobách proti rozhodnutím správních orgánn.
V obcanském zákoníku je zpracována problematika zastoupení v ustanoveních o:
- zastoupení,
- zákonné zastoupení,
- piíkazní smlouva zejména.
V trestním iádu je tieba upozornit zejména na ustanovení o:
- základních zásadách trestního iízení,
- postavení obhájce.
Pro cinnost advokátn jsou rovnež dnležité stavovské piedpisy Šeské advokátní komory, jimiž jsou jednak usnesení snemu advokátn, jedna piedstavenstva této stavovské organizace.
Konecne je tieba uvést jako pramen práva pro advokáty Kodex chování advokátn, jenž je obsažen v usnesení piedstavenstva Šeské advokátní komory z 31. iíjna 1996.
3.ORGANIZACEADVOKACIE
Zákon o advokacii piesne vymezuje, kdo se mnže stát advokátem a za jakých podmínek mnže vykonávat advokátní praxi. Piedevším podmínkou toho, aby se jakákoliv osoba mohla stát advokátem, je její zapsání do seznamu advokátn vedeného Šeskou advokátní komorou. Zde si tedy mnže každý obcan také zjistit, kdo v piíslušném regionu vykonává advokátní praxi, piípadne jakou má specializaci.
Všichni advokáti zapsaní v techto seznamech jsou povinne cleny Šeské advokátní komory, která má své sídlo v Praze. Komora je samostatnou stavovskou organizací a právnickou osobou.
Nejvyšším orgánem Komory je snem. Právo úcastnit se snemu mají všichni advokáti.
Výkonným orgánem Komory je piedstavenstvo, jež má jedenáct clenn a pet náhradníkn.
Jménem Komory ve všech vecech jedná piedseda Komory. Je oprávnen cinit v dobe mezi zasedáními piedstavenstva veškerá opatiení a rozhodnutí nezbytná k zajištení iádné cinnosti orgánn Komory, která nejsou zákonem o advokacii nebo stavovskými piedpisy vyhrazena jinému orgánu Komory.
Kontrolním orgánem Komory je kontrolní rada.
Samostatným orgánem Šeské advokátní komory je i kárná komise, pied jejímiž senáty probíhají kárná iízení.
Konecne posledním iádným orgánem Komory je zkušební komise pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky.
4.PRÁVA A POVINNOSTI ADVOKÁTA
Každý advokát, poté co byl zapsán do seznamu advokátn, získává oprávnení vykonávat advokacii na celém území Šeské republiky. Dnem zápisu vzniká advokátovi celá iada práv a povinností stanovených zákony a stavovskými piedpisy.
Ve spolecnosti, v níž jedním z nejdnležitejších principn je respekt k právnm, má advokát zvláštní postavení. Jeho úlohou není jen v rámci zákona dnsledne provádet to, k cemu byl poveien, ale i sloužit zájmu spravedlnosti, stejne jako tech, jejichž práva a svobody mu byly v dnveie sveieny k obhajobe. Je tedy jeho povinností nejen prosazovat vec klienta, ale také být jeho rádcem. Funkce, kterou má advokát plnit, na nej proto klade iadu právních a morálních povinností, které se nekdy zdánlive dostávají do vzájemného rozporu. Jedná se o povinnosti ke klientovi, k soudnm a jiným orgánnm, pied kterými advokát piednáší vec svého klienta nebo pied nimiž za nej jedná, k advokátnímu stavu obecne a každému z jeho piíslušníkn, zvlášte k veiejnosti, pro niž je existence tohoto svobodného a nezávislého povolání, které spojuje respekt k pravidlnm vytvoieným stavem samým, základním prostiedkem ochrany lidských práv proti síle státu a dalších zájmn spolecnosti. Množství povinností, které je na advokáta kladeno, vyvolává nezbytnost nezávislosti advokáta na dalších vlivech, zvlášte pak na takových, které by mohly vyplývat z jeho osobních zájmn ci vnitiního tlaku. Na takovou nezávislost je pii výkonu spravedlnosti nezbytné se spolehnout stejne jako na nestrannost soudce. Advokát je proto povinen vyhýbat se možným zásahnm do své nezávislosti a musí usilovat o to, aby neslevoval ze svých profesionálních meiítek jen proto, aby uspokojil svého klienta, soud nebo tietí osobu. Takováto nezávislost je stejne významná v nesporných vecech jako v soudních sporech. Rada poskytnutá advokátem klientovi nemá žádnou hodnotu, byla-li poskytnuta pouze pro uspokojení osobních zájmn nebo jako reakce na tlak zvnejšku. Vztahy dnvery mohou existovat pouze tehdy, je-li cest, poctivost a osobní integrita advokáta mimo jakékoli pochybnosti. Pro advokáta jsou tyto tradicní ctnosti jeho stavovskými povinnostmi. Advokát musí vždy jednat v zájmu klienta a dávat tomuto zájmu piednost pied zájmy ostatních piíslušníkn advokátního stavu. Tím nejsou dotcena ustanovení právních piedpisn a pravidel profesionálního chování. Každý advokát je pii své cinnosti piedevším vázán ústavou, zákony a dalšími obecne závaznými piedpisy a v jejich mezích piíkazy zastupovaného. Advokát je od toho, aby chránil práva a oprávnené zájmy svého klienta, piitom musí jednat cestne a svedomite, dnsledne využívat všechny zákonné prostiedky, uplatnovat vše, co podle svého piesvedcení a piíkazu klienta pokládá za prospešné.
Advokát musí dodržovat nejen právní normy, jež jsou soucástí našeho právního iádu, ale i celou iadu norem etických. Základním piedpokladem výkonu advokátní cinnosti je nezávislost advokáta. Bez ní nelze advokacii vnbec vykonávat. Advokát existencne závislý na jakémkoli státním orgánu, aÚ už je to ministerstvo spravedlnosti, soud nebo živnostenský úiad nebo na jakékoli politické strane, není totiž vnbec schopen úcinne zastávat oprávnené individuální zájmy svých klientn, které pochopitelne mohou být a casto jsou v rozporu s obecnými zájmy státu anebo státní politiky. Nezávislost advokáta pii poskytování právních služeb všechny demokratické státy dnsledne respektují a všechny mezinárodní advokátní organizace ji také peclive stieží, aÚ už tím, že do svých iad vnbec nepiipouštejí advokáty ze zemí, kde není jejich nezávislost zákonem zarucena, nebo tím, že po celém svete, zejména casto v rozvojových zemích, protestují proti všem piípadnm, kde nezávislost advokáta byla ze strany státní nebo politické moci porušena nebo jen ohrožena.
Požadavek nezávislosti advokáta však je tieba vhodne skloubit s požadavkem ochrany individuálních práv tietích osob. Dnležitým piedpokladem pro realizaci techto požadavkn je vytvoiení jediné samosprávné stavovské organizace advokátn s povinným clenstvím, na níž stát pienáší iadu svých obecných pravomocí (udelování a odnímání povolení k výkonu povolání, dohled nad kvalifikací k výkonu povolání, dohled nad praktickým výkonem povolání spojený s kárnou pravomocí apod.), piicemž si vyhrazuje v nezbytné míie potiebný dozor nad cinností takové organizace a ingerenci do výkonu nekterých na ni pienesených pravomocí. Takto konstruovaná samosprávná organizace není ovsem zdaleka nejakým spolkem pro prosazování a podporu podnikatelských zájmn svých clenn, nýbrž veiejnoprávních institucí, která má své pevné místo v širším systému orgánn státní správy. Takové samosprávné veiejnoprávní instituce existují ve všech demokratických státech Evropy, aÚ už ve smyslu samosprávy územní nebo stavovské. U stavovské samosprávy vzniká zajisté otázka, kterým stavnm takovou samosprávu udelit a kterým ji odepiít. Tato otázka se všude v Evrope ieší s piihlédnutím k požadavku nezávislosti, který je kladen na to ci ono povolám nebo stav. Advokacii v žádném z evropských demokratických státn veiejnoprávní stavovská samospráva, práve s ohledem na absolutní nezbytnost nezávislosti advokáta, odepiena nebyla .
Nezávislost advokáta musí ovšem být z hlediska požadavku na ochranu individuálních práv tietích osob vykoupena celou iadou omezení, kterým se advokát pii výkonu své cinnosti ve srovnání s jinými podnikateli podrobuje. Tato omezení spocívají piedevším v širší právní odpovednosti vnci klientovi (neomezená odpovednost celým majetkem), v absolutní vernosti klientovi, vcetne povinnosti mlcenlivosti (advokát nemusí využít informací, jež získá od klienta, pro své další podnikání bez jeho souhlasu), v nemožnosti používat všech soutež- ních prostiedkn, kterých bežne používají jiní podnikatelé (napi. v zájmu spotiebitele omezená možnost reklamy) a v neposlední iade také v tom, že advokát nesmí podnikat v žádném jiném oboru, který by byl neslucitelný s nezávislým poskytováním právních služeb (tedy v žádném oboru, kde mohlo docházet ke stietu zájmn s jeho potencionálními klienty).
Koncepce veiejnoprávní stavovské organizace advokátn piináší demokratickému státu vedle záruky nezávislosti advokáta ješte jednu další výhodu, kterou demokratické evropské kontinentální státy bez výjimky využívají. Tyto demokratické státy vesmes od dávných dob uznávají svou povinnost poskytovat právní ochranu každému, kdo se zdržuje na jejich území. Takovou právní ochranu nemohou ovšem poskytovat samotné státní instituce (soud, státní návladní, orgány státní správy apod.), protože tyto instituce o právech osob samy rozhodují nebo se rozhodování na strane státu zúcastnují, mel-li by tedy stát splnit svou povinnost právní ochrany, napi. obvineného, úcastníka obcanskoprávního iízení, žadatele o azyl, apod., musel by se snažit o vytvoiení nejaké na sobe nezávislé instituce, která by se praktického plnení této jeho povinnosti ujala. To je ovšem nejen organizacne nesmíme obtížné, ale i rozpoctove velice nákladné. K tomuto iešení se uchýlily pouze nekteré skandinávské státy, a to pouze v tech svých odlehlých oblastech, kde není dostatek advokátn a kde je zejména zapotiebí zajistit ochranu tam žijící menšiny (Sámové, Laponci). Jinak je pii existenci veiejnoprávních samosprávných stavovských organizací advokátn situace pro demokratické kontinentální státy naprosto jednoduchá. Tradicne totiž poveiují plnením úkoln právní ochrany všech potiebných (aÚ už nemajetných, nebo tech, kteií si sami zajistit právní ochranu nejsou z nejrnznejších dnvodn schopni) místne a vecne zpnsobilé cleny advokátních organizací, kterým za to poskytují tou ci onou formou urcitou financní kompenzaci tak, jak to odpovídá systému tržního hospodáiství. Toto iešení elegantne splnuje jak požadavek nezávislosti zástupce, tak i šetrného vynakládání erárních prostiedkn. Ve svých dnsledcích však toto iešení znamená další významné omezení advokáta jako podnikatele. Advokát je totiž povinen ke státní objednávce poskytnout právní službu za podmínek, které si stát sám pevne stanoví.
Tento evropsky nacrtnutý projekt veiejnoprávní stavovské samosprávné advokacie nemnže ovšem fungovat bez povinného clenství. Jak již bylo zdnrazneno, advokát má víc práv než jiný podnikatel ve smyslu své nezávislosti (kontroluje ho jeho stavovská organizace a nikoli obecný státní orgán), což je velice cenná hodnota mravní i právní, ale musí snášet jiná výrazná omezení svých podnikatelských aktivit, což mu pochopitelne ve srovnání s jinými podnikateli piináší ekonomické ztráty.
Základní povinností advokáta je chránit a prosazovat práva klienta a jeho oprávnené zájmy a iídit se jeho pokyny, nejsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovskými piedpisy.
Advokát pii výkonu advokacie postupuje tak, aby nesnižoval dnstojnost advokátního stavu. Za tím úcelem je povinen dodržovat též pravidla profesionální etiky a pravidla souteže stanovená Komorou. Advokátovi je tímto ustanovením stanovena obecná povinnost dbát o zachování dnstojnosti advokátního stavu. Tuto obecnou povinnost nutno aplikovat na vztahy advokáta, které se piímo ci nepiímo týkají osob vne advokacie, aÚ již jde o klienty, protistrany, justicní a jiné orgány nebo o nezainteresované osoby.
I když Listina základních práv a svobod dává každému obcanovi právo na poskytnutí právní pomoci, zákon o advokacii umožnuje advokátovi ve výjimecných piípadech poskytnutí právní pomoci odepiít, samoziejme pokud nebyl k jejímu poskytnutí ustanoven (viz § 38 až 40 trestního iádu a § 30 obcanského soudního iádu) nebo Komorou urcen. Ten komu bylo poskytnutí právní pomoci odmítnuto, mnže ovšem požádat Komoru, aby mu advokáta urcila.
Zákon o advokacii nejenže ve výjimecných piípadech umožnuje advokátovi odmítnout poskytnutí právní pomoci, ale zároven stanovuje, kdy je advokát dokonce povinen toto ucinit. Jedná se o tii okruhy dnvodn :
- jestliže ve veci poskytl právní pomoc jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní pomoc žádá,
- protistranu zastupuje advokát, s nímž vykonává advokacii spolecne,
- projednání veci se zúcastnily osoby blízké advokacii (pojem blízké osoby vymezuje § 42-1 a násl. obcanského zákoníku).
Advokát povinen odmítnout poskytnutí právní pomoci, pokud by jejím poskytnutím došlo k narušení dnvery, kterou mu venoval jiný klient, nebo pokud by informace, které advokát má o záležitostech jiného klienta, mohly novému klientovi piinést neoprávnený prospech.
Odmítnout poskytnutí právní pomoci musí advokát i v tech piípadech, je-li vytížen tak, že
by poskytnutím právní pomoci v další veci byly ohroženy zájmy nekterého z klientn.
Advokát je konecne povinen odmítnout poskytnutí právní pomoci ve veci, jíž není pro nedostatek zkušeností nebo speciálních znalostí po odborné stránce schopen sám, piípadne s advokátem, s nímž vykonává advokacii spolecne, vyiizovat. Výjimecne však mnže v takové veci právní pomoc poskytnout ve spolupráci s jiným advokátem, který je schopen danou vec iádne vyiídit.
Zákon dále umožnuje i ve výjimecných piípadech odstoupit již od uzaviené smlouvy o právní pomoci.
Advokát tedy mnže odstoupit od smlouvy o poskytnutí právní pomoci tehdy, dojde-li k narušení dnvery mezi ním a klientem, neposkytuje-li klient potiebnou soucinnost nebo nesložil-li bez vážného dnvodu piimeienou zálohu na odmenu za poskytnutí právní pomoci. Advokát samoziejme mnže odstoupit od smlouvy o poskytnutí právní pomoci vždy i tehdy, jestliže dodatecne zjistí skutecnosti, pro které je ze zákona povinen odmítnout poskytnutí právní pomoci. Zákon však i v techto piípadech chrání klienta tím, že ukládá advokátovi povinnost, aby po dobu 15 dnn ode dne, kdy oznámil klientovi odstoupení od smlouvy o poskytnutí právní pomoci, ucinil všechny neodkladné úkony. To platí samoziejme v piípade, jestliže klient neucinil sám jiná opatiení.
Advokát dále není oprávnen odstoupit od smlouvy o poskytnutí právní pomoci, jestliže je ziejmé, že by klientovi hrozila újma v dnsledku toho, že by nebyl schopen vcas se domoci právní pomoci jinak. Povinnost odstoupit v piípadech stanovených zákonem o advokacii nebo stavovskými piedpisy tím samoziejme není dotcena.
Pro profesionální cinnost advokáta je zásadní, aby mu jeho klient sdelil to, co nesdelil nikomu jinému. Piíjemcem informací by advokát mel být na základe dnvery. Bez jistoty, že bude zachována mlcenlivost, však dnvera existovat nemnže. Zachovávání mlcenlivosti je proto primárním a základním právem a primární a základní povinností advokáta.
Advokát je proto povinen zachovávat mlcenlivost o všech skutecnostech, o nichž se dozvedel v souvislosti s výkonem advokacie. Za skutecnosti, o nichž se advokát dozvedel v souvislosti s výkonem advokacie se považují též skutecnosti související s poskytováním právní moci, o nichž se dozvedel pii své cinnosti pro orgány Komory.
Nebylo-li s klientem dohodnuto jinak, je advokát povinen zavázat povinností mlcenlivosti též jiné osoby, které se podílejí na poskytování právní pomoci, není-li jim taková povinnost uložena zákonem.
Této povinnosti jej mnže zprostit pouze klient prohlášením, i v tomto piípade je ovšem advokát povinen zachovávat mlcenlivost, pokud je to v zájmu klienta. Mlcenlivost je povinen zachovávat i ten, kdo byl vyškrtnut ze seznamu advokátn, nebo ten, jemuž byl výkon advokacie pozastaven. Tato povinnost se piimeiene vztahuje i na pracovníky advokáta a pra- covníky Komory. V piípadech zákonem uložené povinnosti piekazit spácháni trestného cinu tuto povinnost samoziejme nemá.
Povinností mlcenlivosti nejsou dotceny:
- oprávnení advokáta informovat o stavu veci osobu, kterou poveiuje provedením jednotlivých úkonn právní pomoci a která je sama povinna zachovávat mlcenlivost,
- oprávnení sdelovat v rozsahu nezbytném pro iízení skutecnosti soudu nebo jinému obdobnému orgánu, je-li piedmetem iízení spor mezi advokátem a klientem nebo právními nástupci klienta,
- povinnost advokáta piedkládat v nezbytné míie orgánnm poveieným správou daní údaje rozhodné pro stanovení rozsahu jeho danové povinnosti, i v tom piípade je však advokát povinen zachovávat mlcenlivost o povaze právní veci klientem.
Advokát je dále povinen bezodkladne informovat klienta o dnležitých skutecnostech a seznámit jej s obsahem významnejších obdržených ci odeslaných písemností, je rovnež povinen v piimeiené lhnte zodpovídat dotazy klienta a na požádání mu piedat kopie písemností obsažených v piírucním spisu. Zahrnutím této povinnosti do organizacního iádu se reaguje na poznatky ze stížností a kárné praxe, z nichž jsou patrný nedostatky v komunikaci s klientem. Dnraz je piitom kladen piedevším na rychlost informace, a to zejména jde-li o informace významné.
Dojde-li ke kolizi zájmn mezi nekolika klienty téhož advokáta, je advokát v dané veci povinen vnci všem z nich odstoupit od smlouvy o poskytnutí právní pomoci. Obdobne postupuje, hrozí-li nebezpecí ohrožení nezávislosti advokáta.
Každý advokát pied zahájením výkonu advokacie je povinen uzaviít smlouvu o pojištení odpovednosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem advokacie. Pokud advokát zamestnává pracovníky, je povinen uzaviít rovnež smlouvu o pojištení své odpovednosti za škodu vzniklou pracovníknm pii plnení pracovních povinností nebo v piímé souvislosti s nimi, za kterou advokát odpovídá podle zákoníku práce.
Než advokát pievezme zastoupení klienta, jehož piedtím zastupoval jiný advokát, je povinen piesvedcit se o iádném ukoncení piedchozího zastoupení.
K žádosti nového zástupce nebo klienta zašle advokát, jehož zmocnení k zastupování zaniklo, novému zástupci nebo klientovi bez zbytecného odkladu veškeré písemnosti, kterých je zapotiebí k dalšímu vedení veci.
Zákon rovnež kodifikuje tradicne respektovaná pravidla profesionální etiky, jehož cílem je zamezit vzniku situací, v nichž by bylo možno zneužít piechodného nerovnovážného postavení stran zpnsobeného nepiítomností kvalifikovaného zástupce jedné z nich. Je-li totiž osoba, s níž advokát z poveiení klienta jedná, zastoupena jiným advokátem, mnže s ní ad- vokát jednat pouze prostiednictvím jejího zástupce. Hrozí-li v piípade takového postupu závažné nebezpecí z prodlení, mnže advokát s touto osobou jednat v nezbytné míie i piímo, je však povinen o tom jejího zástupce bez zbytecného odkladu vyrozumet.
Právne jsou rovnež upravena základní pravidla vztahn pii substituci. Povinnosti se piitom ukládají jak substituentovi, tak i substitutovi.
Je-li tedy právní pomoc poskytována prostiednictvím jiného advokáta (substituta), odpovídá za její iádné poskytnutí klientovi advokát, který substituta poveiil (substituent). Odpovednost substituenta za iádné poskytnutí právní pomoci tím není dotcena.
Piekrocení pokynn uvedených v žádosti o substituci projedná substitut piedem se substituentem. Bez takového projednání mnže substitut ucinit jen úkony, jež nesnesou odkladu.
Substituent je povinen iádne a vcas informovat substituta o dané veci.
Substitut je povinen bez zbytecného odkladu po splnení substitucního pokynu podat substituentovi písemnou zprávu o výsledku a zpnsobu vyiízení veci. Písemné zprávy není zapotiebí, vykonávají-li substitu a substitucní advokacii spolecne.
Nemnže-li advokát, jenž obdržel žádost o substituci, substituci zajistit, je povinen to ihned oznámit substituentovi. Hrozí-li nebezpecí z prodlení, je rovnež povinen provést nezbytná opatiení k zamezení vzniku nepiíznivých následkn pro klienta a je-li to možné, též pro substituenta.
Nebylo-li mezi substituentem a substitutem dohodnuto jinak, odpovídá substitucní po splnení substitucního pokynu substitutovi za iádné a vcasné vyplácení odmeny.
Advokát má i povinnosti vnci koncipientovi, který je u neho v pracovním pomeru. Proto je v organizacním iádu upravena povinnost advokáta spolupnsobit pii piíprave koncipienta na budoucí výkon advokátního povolání. Advokát je tedy povinen dohlížet na piípravu koncipienta na výkon advokacie, piedávat mu své zkušenosti a vytváiet mu podmínky pro zvyšování odborných vedomostí, zejména umožnit úcast na vzdelávacích programech organizovaných Komorou.
Aby byla chránena práva klienta, je koncipient oprávnen plnit jen úkoly, na než stací, a to po piíprave, kterou mu poskytl advokát. Advokát proto sveiuje koncipientovi pouze úkoly piimeiené jeho dosavadním znalostem a zkušenostem a na provedení sveiené veci jej iádne piipraví.
Advokát je povinen na žádost svého koncipienta mu vydat potvrzení o délce a prnbehu jeho koncipientské praxe.
Dále je tieba respektovat nekterá pravidla vztahu k dalším osobám. Zejména to, že advokát vystupuje v iízení vždy korektne. V iízeních v nichž je jiný úcastník zastoupen advokátem, nesmí zejména:
- ohledne veci samé vstupovat bez piedchozího vyrozumení zástupce takového jiného úcastníka do styku s osobou, která má ve vztahu k dané veci rozhodovat, ani
- piedávat osobe, která má ve vztahu k dané veci rozhodovat, doklady a podklady, pokud se o jejich obsahu v piimeiené dobe nedozví též zástupce takového jiného úcastníka ledaže zákon takovéto postupy piímo piipouští.
Rada advokátn bude zajisté pnsobit i mimo rámec Šeské republiky. V tom piípade je pro ne závazný i Kodex chování advokátn Evropských spolecenství. V Kodexu je zejména uvedeno, že každý advokát pnsobící v jiné clenské zemi Evropských spolecenství se musí informovat o stavovských pravidlech Komory nebo Advokátní spolecnosti toho státu, ve kterém takto pnsobí. Úcelem takto stanovené povinnosti je vyloucit pochybnosti o znalostech konkrétních stavovských piedpisn advokátních organizací advokáta, který je v daném státe cinný. V dalších cástech Kodexu je iešena otázka osobní publicity a reklamy. Kodex zakazuje provádení reklamy a vyhledávání osobní publicity tam, kde to není piípustné. Protože jednotlivé zeme Evropských spolecenství mají rnzný piístup k reklame, je v Kodexu stanoveno, že cinnost ve sféie osobní publicity mnže být uskutecnena tam, kde je to povoleno, prokáže-li dotcený advokát, že k ní došlo s cílem zaujmout klienta nebo potenciálního klienta, nacházejícího se tam, kde je piíslušná cinnost povolena, a že její úcinek jinde je pouze náhodný.
Dnležitým ustanovením je povinnost advokáta pievzít jen vec, o níž ví, nebo by mel vedet, zeje schopen ji vést sám. Jinak mnže postupovat jen ve spolupráci s advokátem, který je schopen takovou záležitost vyiídit. V návaznosti na to je stanoveno, že advokát není oprávnen vyloucit vedení vecí, jestliže by klient nebyl schopen najít dostatecne brzy jinou právní pomoc a mohla mu tak vzniknout újma. Klienta rovnež chrání ustanovení Kodexu, které ieší kolizi zájmn pii zastoupení dvou klientn jedním advokátem. Pokud mezi obema klienty vznikne kolize zájmn, musí advokát piestat jednat za oba klienty. Stejne musí postupovat, hrozí-li nebezpecí narušení dnvery nebo nebezpecí ohrožení nezávislosti advokáta. Pii pievzetí zastoupení nového klienta je pak advokát povinen odmítnout zastou- pení, pokud hrozí nebezpecí porušení dnvery piedchozího klienta, nebo pokud informace, které má advokát o záležitostech bývalého klienta, by znamenaly pro nového klienta neoprávnenou výhodu.
Rovnež je zakázáno uzavírat „pactum de quota litis“, tedy smlouvu o výsledkovém honoráii. Je tedy zakázáno uzavírat smlouvu pied konecným rozhodnutím ve veci, pokud se v takovéto smlouve zavazuje zaplatit advokátovi podíl na výsledku.
Velmi dnležité je ustanovení o klientových prostiedcích, které musí být spravovány na zvláštním úctu nebo podúctu v penežním ústavu oznaceném zpnsobem, z nehož je ziejmé, že se jedná o prostiedky klienta a nikoli advokáta. Znstatek na kontech, na nichž jsou klientské prostiedky spravovány, nesmí být nikdy nižší, než je souhrn prostiedkn spravovaných advokátem.
Kodex rovnež stanoví rozsah povinného pojištení advokáta tak, že musí rozumným zpnsobem krýt rizika, která advokát ve své praxi podstupuje.
Ve vztahu k soudnm stanoví Kodex povinnost advokáta zachovávat korektnost pii vedení iízení. Tím se zejména rozumí, že advokát nesmí navázat kontakt se soudem, aniž by o tom piedtím informoval advokáta protistrany, nesmí piedávat soudci dokumenty, pokud je v piimeiené dobe rovnež nepiedá advokátu protistrany, ledaže by takovýto postup dovolovaly piíslušné procesní piedpisy. Advokát dále nesmí soudu uvádet nepravdivé ci zavádející údaje.
Advokát má i iadu povinností vnci Komoie, které jsou stanoveny ve stavovských piedpisech Komory. Jde jednak o piedpisy zákonem piímo piedvídané, jako napiíklad organizacní, volební, kárný ci zkušební iád, jednak o aktuální potieby reflektující piedpisy vydávané piedstavenstvem.
Základní povinnost v tomto smeruje tedy povinnost dodržovat stavovské piedpisy Komory, pokud mu byly dány na vedomí. U stavovských piedpisn se má za to, že byly dány advokátovi na vedomí, byly advokátovi doruceny nebo publikovány v Bulletinu advokacie. Vykonává-li nekolik advokátn advokacii spolecne, považuje se stavovský piedpis za dorucený, byl-li dorucen nekterému z nich. Porušení stavovských piedpisn Komory zakládá kárnou odpovednost advokáta.
Advokát je povinen platit piíspevky na cinnost Komory, popiípade provádet v její prospech další platby stanovené konferencí, a to v termínech a zpnsobem urceným piedstavenstvem a na žádost Komory prokázat správnost jejich výpoctu.
Má-li Komora vykonávat dohled nad dodržováním zákona, tarifu a etických pravidel výkonu povolání, které by mohly sloužit jako podklad pro posouzení jejich postupu v klientské veci. Proto advokát je povinen vést spisovou evidenci tak, aby kdykoliv umožnila kontrolu správnosti postupu a vyúctování a vést úcetní evidenci v souladu s obecne závaznými právními piedpisy.
Uvedené evidenci a obsah piírucního spisu s výjimkou dokumentn piedaných oprávneným osobám, je advokát povinen uchovávat po dobu nejméne peti let, pokud obecne platné právní piedpisy nestanoví lhntu delší. Uvedené doklady je advokát povinen na požádání piedložit Komoie.
V piípade ukoncení nebo delší dobu trvajícího pozastavení výkonu advokacie je advokát
povinen
- vyjasnit majetkové pomery ke klientnm a ke Komoie, zejména provést úcetní záverku,
- splnit své povinnosti vnci tietím osobám, vcetne povinností danových,
- ustanovit za sebe smlouvou z iad advokátn zástupce, nepodaií-li se mu tak ucinit do 14-dnn ode dne, kdy se o ukoncení nebo pozastavení výkonu advokacie dozvedel, je povinen tuto skutecnost ihned oznámit Komoie.
Jde o ustanovení smeiující k ochrane práv tietích osob, zejména klientn, soudn ci státu. Advokátovi se ukládá piedevším, aby splnil své majetkové povinnosti vnci takovým osobám a aby za sebe ustanovil zástupce.
Brání-li advokátovi ve výkonu advokacie piekážka, a není-li možno postupovat podle smlouvy o sdružení, je advokát povinen bez odkladu uzaviít s jiným advokátem smlouvu, kterou jej ustanoví svým zástupcem. Nestane-li se tak, urcí zástupce Komora.
Nedohodne-li se zastoupený advokát se zástupcem jinak, piecházejí na zástupce práva a povinnosti zastoupeného advokáta související s poskytováním právní pomoci, vcetne práva nakládat s financními nebo jinými prostiedky do výše zaplacených záloh a úschov.
Pii výkonu advokacie je advokát povinen používat oznacení, z nehož vyplývá, že je advokátem.
Advokát je povinen mít sídlo na území Šeské republiky. To nevylucuje, aby si v souladu s právem ziizoval pobocky, a to piípadne i v cizích státech.
5.ZPUSOBY VÝKONU ADVOKACIE
Advokát vykonává advokacii samostatne, ve sdružení nebo jako spolecník ve veiejné obchodní spolecnosti.
Tradicním a z hlediska právního nejméne komplikovaným zpnsobem je samostatný výkon advokacie. Pro výkon advokacie je advokát povinen používat oznacení „advokát", za podmínek stanovených stavovský piedpisy je advokát oprávnen používat i jiných oznacení nebo dodatkn oznacujících jeho odborné zameiení. Místem podnikání advokáta je jeho místo zapsané v seznamu advokátn, s tím, že toto místo musí být na území Šeské republiky.
Dalším zpnsobem výkonu advokacie je spolecný výkon advokacie prostiednictvím sdružení advokátn. Základním znakem tohoto sdružení je jeho trvalost, vcetne toho, že nebylo založeno jen za úcelem poskytování právních služeb v jednom nebo více piedem vymezených piípadech (tzn. že se nemnže jednat o právní útvar tradicne oznacený jako konsorcium). Právní úprava sdružení advokátn vychází z obecné úpravy smlouvy o sdružení v obcanském zákoníku s tím, že tuto úpravu pro úcely výkonu advokacie doplnuje. Oproti obecné úprave právní úprava v zákone o advokacii zejména stanoví obligatorní písemnou formu smlouvy o sdružení advokátn. Dále je výslovne stanoveno, že úcastníky sdružení mohou být pouze advokáti. To však neznamená, že úcastníci sdružení nemohou vstupovat do obdobných smluvních vztahn s jinými subjekty než s advokáty. Úcastníci sdružení musí mít spolecné jméno a sídlo. Tato povinnost je stanovena zejména s ohledem na dorucování písemností advokátnm, kteií jsou úcastníky sdružení. Pro piípad porušení uvedené povinnosti proto zákon stanoví nevyvratitelnou právní domnenku ohledne dorucování písemností úcastníknm sdružení. Advokát, který je úcastníkem sdružení, nemnže vykonávat advokacii samostatne, jako spolecník veiejné obchodní spolecnosti ani v jiném sdružení.
Zpnsobem výkonu advokacie je i výkon advokacie veiejnou obchodní spolecností. Zákon tak umožnuje sdružování advokátn v právní forme obchodní spolecnosti. Vzhledem k tomu, že v ostatních druzích obchodních spolecností nerucí spolecníci za závazky spolecnosti nebo je toto rucení velmi omezené, neumožnuje zákon za úcelem ochrany klientn, aby advokacie byla vykonávána i jinými spolecnostmi. Pii výkonu advokacie veiejnou obchodní spolecností nevstupuje klient do právních vztahn založených smlouvou o poskytnutí právních služeb (upravených buá obcanským zákoníkem nebo zákoníkem obchodním) s advokátem, tj. fyzickou osobou, která konkrétní právní služby poskytuje, nýbrž v tomto právním vztahu bude na strane poskytovatele právních služeb vystupovat veiejná obchodní spolecnost. Zákon tak v podstate navazuje na právní úpravu jednání jménem podnikatele obsaženou v obchodním zákoníku.
Ustanovení zákona o advokacii o zpnsobech výkonu advokacie reagují na skutecnost, že advokát je podnikatelem ve smyslu piíslušného ustanovení obchodního zákoníku. Na advokáta se tedy v zásade vztahují i ta ustanovení tohoto zákoníku, která upravují obchodní jméno a místo podnikání podnikatele - fyzické osoby, cástecne je však modifikují s ohledem na specifické podmínky advokacie.
Advokát v i ízení trestním
Trestní iád stanoví, že obhájcem v trestním iízení mnže být jen advokát, piicemž obvinený musí mít obhájce již v piípravném iízení:
- je-li ve vazbe, ve výkonu trestu odnetí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu,
- je-li zbaven zpnsobilosti k právním úkonnm nebo je-li jeho zpnsobilost k právním úkonnm omezena,
- jde-li o iízení proti mladistvému,
- jde-li o iízení proti uprchlému.
Obvinený musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v piípravném iízení vyšetiovatel nebo státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k telesným nebo duševním vadám obvineného mají pochybnosti o jeho zpnsobilosti náležite se hájit.
Koná-li se iízení o trestném cinu, na který zákon stanoví trest odnetí svobody, jehož horní hranice pievyšuje 5 let, musí mít obvinený obhájce už v piípravném iízení.
Obvinený musí mít rovnež obhájce v iízení o vydání do ciziny a v iízení, v nemž se rozhoduje o uložení ochranného lécení. Nutná obhajoba se však nevyžaduje v piípadech, kdy jde o uložení ochranného protialkoholního lécení, která jsou v praxi nejcetnejší, kdy však s ohledem na povahu návyku zpravidla pochybnosti o zpnsobilosti se hájit nevznikají. Samoziejme pokud tyto pochybnosti vzniknou, je nutné aplikovat i v techto piípadech ustanovení o nutné obhajobe.
Ustanovení o nutné obhajobe reagují na právo na obhajobu zakotvené v Listine základních práv a svobod. Shrnují se tu tedy piípady, kdy obvinený musí mít obhájce, a to i tehdy, kdyby zastoupení výslovne odmítal.
Ve vykonávacím iízení, v nemž soud rozhoduje ve veiejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce:
- je-li zbaven zpnsobilosti k právním úkonnm, nebo je-li jeho zpnsobilost k právním úkonnm omezena,
- jde-li o podmínené propuštení z výkonu trestu odnetí svobody mladistvého, který v dobe konání veiejného zasedání nedovršil-li devatenáctý rok,
- je-li ve vazbe,
- jsou-li pochybnosti o jeho zpnsobilosti náležite se bránit.
V iízení o stížnosti pro porušení zákona a v iízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce:
- jde-li o piípady nutné obhajoby obvineného již v piípravném iízení, ovšem pouze v piípadech uvedených v § 36 odst. l písm. a) nebo b) trestního iádu,
- jde-li o trestný cin, na který zákon stanoví trest odnetí svobody, jehož horní hranice pievyšuje 5 let,
- je-li mladistvý a v dobe konání veiejného zasedání o stížnosti pro porušení zákona nebo o návrhu na povolení obnovy nedovršil-li devatenáctý rok,
- jsou-li pochybnosti o jeho zpnsobilosti náležite se hájit,
- jde-li o iízení proti odsouzenému, který zemiel.
V piípadech, kdy trestní iád nestanoví povinnost nutné obhajoby, mnže si obvinený zvolit obhájce sám. Nevyužije-li obvinený tohoto práva, mnže mu ho zvolit jeho piíbuzný v pokolení piímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel, druh, jakož i zúcastnená osoba. Je-li obvinený zbaven zpnsobilosti k právním úkonnm nebo je-li jeho zpnsobilost k právním úkonnm omezena, mohou tak ucinit tyto osoby i proti jeho vnli. Obvinený si ovšem mnže místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávnenou zvolen, zvolit obhájce jiného.
Jestliže obvinený nemá obhájce v piípadu, kdy ho musí mít, urcí se mu lhnta, v rámci níž mnže využít svého práva volby. Pokud si v této dobe sám obhájce nezvolí, je mu obhájce ustanoven. Je-li obvinených nekolik, ustanoví se tem, jejichž zájmy si v trestním iízení neodporují, zpravidla obhájce spolecný. Obhájce ustanoví a pominou-li dnvody nutné obhajoby, ustanovení zruší piedseda senátu a v piípravném iízení soudce. Dojde-li ke spojení veci ke spolecnému projednání a rozhodnutí a obvinenému byl v každém z techto vecí ustanoven obhájce, piedseda senátu a v piípravném iízení soudce zruší ustanovení tech obhájcn, kteií byli ustanoveni pozdeji. Došlo-li k ustanovení obhájcn soucasne, zruší ustanovení tech obhájcn, kteií byli ustanoveni v iízení o méne závažném trestném cinu. Ustanovený advokát je povinen obhajobu pievzít. Z dnležitých dnvodn však mnže advokát požádat, aby byl obhajoby zprošten a místo neho ustanoven obhájcem advokát jiný. O tomto zproštení rozhodne v iízení pied soudem piedseda senátu a v iízení piípravném soudce.
Advokát, který je obhájcem, je povinen poskytovat obvinenému potiebnou právní pomoc, úcelne využívat k hájení jeho zájmn prostiedkn a zpnsobn obhajoby uvedených v zákone, zejména pecovat o to, aby byly v iízení náležite a vcas objasneny skutecnosti, které obvineného zbavují viny nebo jeho vinu zmírnují, a tím piispívat ke správnému objasnení a rozhodnutí veci. Advokát jako obhájce je oprávnen již za piípravného iízení cinit za obvineného návrhy, podávat za neho žádosti a opravné prostiedky, nahlížet do spisn, zúcastnit se podle ustanovení trestního iádu vyšetiovacích a vyhledávacích úkonn. S obvineným, který je ve vazbe, je oprávnen advokát mluvit v rozsahu stanoveném trestním iádem.
Trestní iád stanovuje, že advokát v roli obhájce je v iízení pied soudem oprávnen zúcastnit se všech úkonn, kterých se mnže zúcastnit obvinený.
Je-li obvinený zbaven zpnsobilosti k právním úkonnm nebo zpnsobilost k právním úkonnm omezena, mnže obhájce oprávnení obhájce uvedená v trestním iádu vykonávat též proti vnli obvineného
Nebylo-li zmocnení obhájce pii jeho zvolení nebo ustanoveni vymezeno jinak, zaniká pii skoncení trestního stíhání. I když zmocnení zaniklo, je advokát v roli obhájce povinen podat za obžalovaného ješte žádost o minulost a o odklad výkonu trestu. Obhájce má právo ve všech stádiích trestního iízení vyžádat si piedem kopii nebo prnpis protokolu o každém úkonu trestního iízení. Orgány cinné v trestním iízení jsou povinny mu vyhovet. Odmítnout mu mohou jen tehdy, když to není z technických dnvodn možné.
Advokát v iízení civilním
V civilním iízení se mnže úcastník dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. Tímto zvoleným zástupcem mnže vždy být advokát. Pokud udelí v civilním iízení úcastník plnou moc advokátovi, nelze ji omezit, jedná se tedy o zastoupení na základe procesní plné moci, která opravnuje zmocnence k provedení všech procesních úkonn, tedy i dispozicních, jež by mohl provést úcastník iízení, a platí jak pro iízení v prvém stupni, tak i pro iízení odvolací.
Dohoda o plné moci (zmocnení) je dvoustranný právní úkon mezi zmocnitelem a zmocnencem, na základe kterého se zmocnenec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu. Dohodu o plné moci mnže tvoiit kterákoli smlouva, kterou se zakládá vnitiní vztah mezi zmocnitelem a zmocnencem. Nejcasteji se bude tento vnitiní vztah mezi zmocnencem a zmocnitelem zakládat na piíkazní nebo mandátní smlouve, která tvoií základ i pii zastoupení advokátem.
Vedle formy zastoupení na základe plné moci, realizované volbou úcastníkn, lze v civilním iízení úcastníku, u nehož jsou piedpoklady, že bude soudem osvobozen od soudních poplatkn, na jeho žádost ustanovit zástupce, pokud je to tieba k ochrane jeho zájmn. V takovémto piípade ustanovuje piedseda senátu úcastníka zástupce z iad advokátn. Takto ustanovený zástupce, tedy advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž úcastník udelil plnou moc.
Rovnež v rámci v obcanském soudním iádu zakotveného institutu dovolání jakožto mi- moiádného opravného prostiedku je nutné povinné zastoupení advokátem. Zákon stanoví povinné zastoupení dovolatele advokátem, pokud dovolatel nebo za nej jednající zamest- nanec (clen) nemají právnické vzdelání. Jde o to, aby jednání u dovolacího soudu bylo hladké a melo patiicnou úroven. Nebylo-li dovolání sepsáno a podepsáno advokátem, musí soud odstranovat piípadné nedostatky úcinného dovolání, piicemž, nedojde-li k odstranení techto nedostatkn, je nutno iízení o dovolání zastavit.
Pro oblast zastoupení na základe plné moci udelené advokátovi v civilním iízení platí obecné zásady uvedené v ustanovení § 31 a násl. obcanského zákoníku o zastoupení na základe plné moci. Vlastní konkretizace této formy zastoupení se deje prostiednictvím zejména piíkazní smlouvy podle § 724 až 732 obcanského zákoníku. Piíkazní smlouva patií k tem smluvním typnm, jejichž piedmet spocívá v cinnosti pro jiného. Šinnost, k níž se piíkazník zavazuje, mnže spocívat v jednání právním nebo faktickým. Je-li piedmetem piíkazní smlouvy právní jednání jménem piíkazce, tj. smluvní zastoupení na základe plné moci, upravuje smlouva piíkazní vnitiní vztah mezi zmocnitelem (piíkazcem) a zmocnencem (piíkazníkem). Jsou-li tedy piedmetem piíkazní smlouvy právní jednání, bývá piíkazníkem velmi casto osoba, která poskytuje právní službu z povolání, tedy advokátem. Plná moc mnže
být obsažena i v piíkazní smlouve, jestliže je v ní výslovne udeleno oprávnení piíkazníka jednat jménem piíkazce, je to však nepraktické, neboÚ plnou moci se piíkazník vykazuje tietím osobám, s nimiž jedná a které z hlediska piíkazce nemusí a nemely by znát pokyny obsažené v piíkazní smlouve. Pojmovým znakem piíkazní smlouvy je to, že cinnost, která je piedmetem smlouvy, se uskutecnuje „pro piíkazce". To znamená, že jde o cinnost v zájmu piíkazce, v jeho prospech. Zákon neurcuje, zda cinnost má být vykonávána jménem piíkazce, ci zda piíkazník má jednat svým jménem. To je otázka zastoupení a plné moci. Ani forma není piedepsána. Smlouva mnže být uzaviena i konkludentne. Vždy však musí být nepochybne urceny strany smlouvy a piedmet závazku piíkazníka. V této souvislosti je tieba si uvedomit rozdíl ve vztahu k plné moci, která musí být udelena písemne, popi. ústne do protokolu. Z hlediska obcanského práva hmotného sice není piedepsána pro plnou moc zvláštní forma, avšak je stanoveno, že písemnou formu musí mít plná moc tam, kde:
- sám právní úkon, který má být zmocnencem ucinen, vyžaduje písemnou formu (napi. má dojít k uzaviení smlouvy o pievodu nemovitosti),
- plná moc se netýká jen urcitého právního úkonu.
Piedmetem, piíkazní smlouvy je pouze provedení urcité právní ci faktické cinnosti vy- mezené ve smlouve, nikoli též dosažení výsledku, riziko výsledku nese piíkazce. Jestliže piíkazník vykoná iádne vše, k cemu se ve smlouve zavázal, neodpovídá za to, že ocekávaný výsledek se nedostavil. Tento výsledek je totiž cílem piíkazce, nikoli však piedmetem piíkazní smlouvy. Pievezme-li advokát zastoupení klienta ve sporu a neporuší-li povinnosti z piíkazní smlouvy, popi. ze zákona o advokacii, neodpovídá za to, že jeho klient ve sporu neuspel.
Vzhledem k tomu, že piíkazní smlouvou se nejcasteji zakládá smluvní zastoupení, jež se navenek vnci tietím osobám projevuje ustanovením o zániku plné moci, iádným zpnsobem zaniká piíkazní smlouva splnením, tj. provedením cinnosti, která je piedmetem piíkazu. Mimoiádnými dnvody jsou smrt piíkazníka ci piíkazce, výpoveá smlouvy piíkazníkem a odvolání smlouvy piíkazcem. Smrti piíkazníka zaniká piíkazní smlouva z toho dnvodu, že jde o vztah založený na dnveie v osobu piíkazníka, jeho schopnosti a znalosti. Výpoveá mnže piíkazník podat kdykoliv, bez uvedení dnvodu, je však povinen ucinit ješte vše, co nesnese odkladu, a to do doby, než se piíkazce zaiídí jinak. Piíkazní smlouva zaniká pravidelne i smrtí piíkazce, pokud strany se ve smlouve nedohodnou jinak. I piíkazce je oprávnen ukoncit piíkazní smlouvu jednostranne, a to odvoláním smlouvy. Odvolání smlouvy mnže piíkazce kdykoliv a bez uvedení dnvodn, neboÚ by bylo protismyslné, aby piíkazce jen proto, že piíkaz udelil, nechal záležitost obstarávat dále, i když by na jejím vyiízení nemel zájem, popiípade by mu provádení piíkazu mohlo zpnsobit újmu. Na druhé strane však odvolání smlouvy nesmí být na újmu ani piíkazci, který do té doby postupuje iádne v plnení piíkazu. Proto má piíkazník nárok na úhradu vynaložených nákladn, též na náhradu škody dosud vzniklé, a jeli piíkazní smlouva úplná, též na pomernou cást odmeny. Stejné nároky má piíkazník vnci piíkazci v piípade, že došlo k zániku piíkazní smlouvy zmaiením piíkazu, za piedpokladu, že piíkazník nedal k takové náhode podnet.
[...]