Cesta od Evropských společenství k Evropské Unii 1984-1993


Essay, 2008
10 Pages

Excerpt

Obsah

I. Úvodní vymezení tématu

II. Cesta od Evropských společenství kEvropské unii
1. Východiska evropské integrace vdruhé polovině 80.let 20. století
2. Schengenská dohoda
3. Jednotný evropský akt
4. Evropský hospodářský prostor
5. Evropská měnová unie
6. Smlouva o Evropské Unii

III. Zamyšlení nad charakterem integrace přelomu 80. a 90.let 20.století

IV. Identifikace zdrojů

I. Úvodní vymezení tématu

Evropská unie je vedle vytvoření Spojených států amerických nejúspěšnějším demokratickým mezinárodním integračním projektem. Obyvatel České Republiky se velmi úzce dotýká nejen proto, že jsme jejím členem, ale i proto, že vprvní polovině roku 2009 bude včeských rukou předsednictví v Evropské radě. Je však velmi složité se vyznat vevropském dění, protože orgány Evropské unie jsou velmi specifické a jejich postavení je ovlivněné historickým vývojem evropské integrace. Proto jsem si pro tuto esej vymezila otázku, kde vlastně dnešní Evropská unie získala svou podobu. Zároveň jsem chtěla zjistit, kdo byl hlavním iniciátorem reforem, které vedly od hospodářské spolupráce kpolitické unii. Stím souvisí i otázka, jak se vlastně tímto přechodem kpolitické unii změnila kvalita nadnárodní spolupráce. Vzávěrečné části mé eseje jsem se snažila zamyslet nad specifickými rysy Evropské unie.

II. Cesta od Evropských společenství kEvropské unii

1. Východiska evropské integrace vdruhé polovině 80.let 20. století

Pro pochopení vzniku Evropské unie je třeba vrátit se do poloviny 80.let, kdy doznívala krize evropské integrace nazývaná „euroskleróza“. Po krizi 80. let bylo impulzem pro evropský integrační proces ustavení nové komise vedené Jacqesem Delorsem. Delors si vytyčil za cíl posílit nadnárodní charakter Evropských společenství (ES), prosazoval rozšíření integračních aktivit do nových oblastí a zdůrazňoval zájem o dosažení dalšího integračního stupně, kterým měla být Hospodářská a měnová unie (HMU). Dalším úkolem, který chtěl během svého předsednictví Komisi splnit, bylo dokončení projektu volného pohybu čtyř svobod (zboží, osob, služeb a kapitálu). Komise scílem vytvoření společného trhu vytvořila dokument – Bílou knihu vnitřního trhu – který uváděl všechna přetrvávající omezení volného pohybu čtyř svobod. Komise vtomto dokumentu také navrhla 1. leden 1993 jako termín definitivního dokončení společného trhu.

Dalším impulsem integračnímu procesu byla zpráva zvláštního výboru pod vedením irského ministra zahraničí Jamese Dooga ustaveného na summitu ve Fontainebleau vroce 1984, která nastartovala diskuzi o institucionální reformě Společenství. Zpráva Doogova výboru potvrdila nezbytnost kvalitativního integračního skoku a zdůraznila nutnost vytvořit zevropských států skutečný politický celek ve smyslu Evropské Unie. Dále definovala vytvoření jednotného trhu, posílení Evropského měnového systému a dosahováni shody vzahraniční politice zapriority ES a doporučovala přiznat více pravomocí Parlamentu a Komisi a zavést praxi většinového hlasování vRadě ministrů. Výsledkem bylo doporučení svolat mezivládní konferenci o změně zakládajících smluv.

2. Schengenská dohoda

Důležitým mezivládním aktem byla vroce 1985 Schengenská dohoda, která však vtéto době nebyla součástí smluvního rámce Evropských společenství. Tato mezivládní dohoda Německa, Francie, Belgie, Lucemburska a Nizozemí zavazovala signatářské země kzjednodušení hraničních kontrol a jejich postupnému úplnému odstranění. Zároveň se strany zavázaly kposílení kontrol na vnějších hranicích Schengenského prostoru. Za tím účelem se signatářské země vynasnaží sjednotit legislativu tam, kde to bude nutné pro zachováni bezpečnosti a kzamezení nezákonné imigrace. Tímto dokumentem byl umožněn volný pohyb osob vrámci signatářských zemí dohody.

3. Jednotný evropský akt

Reforma institucí, zahraničněpolitická spolupráce a již naznačená otázka další integrace vnávaznosti na dokončení společného trhu předpokládaly zásahy do textu zakládacích smluv. Proto byla mezivládní konference jedinou platformou, na které mohl být tento soubor otázek řešen. O nutnosti tak zásadního zásahu do zakládajících smluv nebyly však přesvědčeny všechny státy. Vzhledem ktomu, že svolání mezivládní konference podpořili jak Komise, tak i Evropský parlament, nebyly výhrady Velké Británie, Řecka a Dánska akceptovány, a na základě většinového principu přijaly zbylé členské země ES rozhodnutí na podzim roku 1985 mezivládní konferenci svolat. Od počátku září 1985 tedy začaly pravidelné každotýdenní pracovní schůzky dvou grémií. Jedno grémium se zabývalo eventuální revizí smluv a druhé Evropskou politickou spoluprácí.

Evropská komise včele s J. Delorsem požadovala jednotnost aktu scílem vyhnout se rozdělení na dvě smlouvy, znichž jedna by přehodnocovala. komunitární smlouvy a druhá prohlubovala politickou spolupráci. Smlouva nazvaná „Akt o jednotné Evropě“ (JEA) neměla být pojímána jako cílový stav, ale jako prostředek kdosažení pokroku při uplatňování komunitární metody a politické spolupráce.

První změnou, kterou JEA přinesl, byla institucionalizace Evropské Rady do primárního práva ES. Dále byl posílen Evropský parlament, který neměl nadále vystupovat jen jako poradní orgán, ale jako instituce spolupracující na tvorbě evropské legislativy. Jeho pravomoci byly rozšířeny o tzv. kooperační proceduru týkající se rozhodnutí souvisejících se společným trhem a o proceduru schvalování závažných mezinárodních závazků včetně přijímání nových členských zemí.

Důležité je, že v JEA byl definován vnitřní trh jako „oblast bez vnitřních hranic, vníž je zajištěn volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu“. Dále byl také stanoven harmonogram pro jeho přijetí a závaznost vybudování do 31. prosince 1992.

Společného trhu se také týkal další reformní krok, který upravoval proceduru přijímáni rozhodnutí. Ve snaze zrychlit přijímání legislativy se členské státy dohodly, že nadále budou votázkách tzv.volného pohybu čtyř svobod rozhodovat vRadě výhradně kvalifikovanou většinou.

Vdalší částí JEA byly stanoveny dva nové cíle Evropských společenství: sbližování hospodářských a měnových politik a propojení prozatím separované agendy Evropské politické spolupráce sinstitucionální strukturou Společenství.

4. Evropský hospodářský prostor

Vna přelomu roku 1987 se Evropské společenství volného obchodu (ESVO) začalo zabývat společným postupem vůči ES. Komise na tento návrh odpověděla myšlenkou vytvoření Evropského hospodářského prostoru, vněmž by ale ES měla privilegované postavení. V březnu 1989 se začalo jednat o multilaterální smlouvě mezi oběma seskupeními, přičemž obě strany souhlasily stím, že členské státy ESVO by měly implementovat normy ES, které byly základem jednotného trhu, ustanovení o hospodářské pomoci, státních subvencích a o životním prostředí. Uzavřením smlouvy vkvětnu 1992 došlo kvytvoření Evropského hospodářského prostoru.

5. Evropská měnová unie

Skupina expertů pod vedením předsedy Komise J. Delorse vypracovala zprávu, která obsahovala konkrétní analýzu plánování kroků umožňující zavedení Hospodářské měnové unie. Bylo to další rozpracování kroků, které byly vobecné politické rovině schváleny vJAE. Dokument představený 12.dubna 1989 předpokládal zavedení společné měny ve třech stádiích. Vprvním období by se ES zaměřilo na ekonomickou konvergenci členských ekonomik. Ve druhém stádiu by měly proběhnout legislativní změny ve smlouvě o EHS a ustavení Evropské ústřední banky. Vposledním stádiu by mělo pak dojít kzafixování směnných kursů a zavedení jednotné měny.

6. Smlouva o Evropské Unii

Ambiciózní plán na dokončení společného evropského trhu se u členských zemí ES těšil všeobecné podpoře. Podobnou konsensuální podporu však už neměly nově vymezené projekty rozvoje mezivládně koncipovaného schengenského systému, Hospodářské měnové unie a společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Vzhledem ke skutečnosti, že další rozvoj vekonomickém a politickém rozměru překračoval rámec zakládajících smluv, bylo nezbytné přikročit kjejich revizi. Konflikty vbývalé Jugoslávii ukázal, že potřeba politického sjednocení vycházejícího se společné zahraniční a bezpečnostní politiky se stala stejně důležitou jako společná evropská měna.

Včervnu 1990 bylo rozhodnuto o svoláni dvou paralelních mezivládních konferencí, znichž jedna se měla zabývat měnovou unií a druhá projektem politické unie. Premiérka Velké Británie Margaret Thatcherová souhlasila se svoláním konferencí jen velmi váhavě. Podporovala spíše rozšíření ES než prohlubování stávající integrace. Po politickém otřesu vKonzervativní straně M. Thatcherovou vystřídal vpremiérském křesle John Major, který nastavoval evropské integraci vlídnější tvář. Při zvažování možností zda zintenzívnit integraci, nebo naopak zbrzdit a soustředit se na rozšiřování Společenství, sehrál významnou roli opět J. Delors, který vtéto době vykonával své druhé funkční období včele Komise. Delors jednoznačně podporoval supranacionalizaci Společenství a prohloubení integrace budováním společného trhu, měnové unie a politické unie.

Zatímco vprojektu měnové unie existoval jasný koncept vytvořený Delorsovým výborem, podoba politické unie nebyla předběžně projednána. Lucembursko předsedající Radě v1. polovině roku 1991 předložilo model Unie jako chrámu stojícího na třech pilířích, vněmž byla společná zahraniční politika a spolupráce vjustičních a vnitřních otázkách vyčleněna mimo rámec zakládajících smluv do tzv. pilířů. Nizozemí, které přebralo předsednictví po Lucembursku, předložilo alternativní koncepci EU jako silného kmenu skošatou korunou. Tento model však nezískal dostatečnou podporu členských zemí a na konferenci vMaastrichtu se jednalo o Lucemburském modelu pilířově oddělené agendy. Ta tvoří osu Maastrichtské smlouvy neboli Smlouvy o Evropské unii, jež byla vtomto nizozemském městě podepsána 7. února 1992. Tímto aktem se ES transformovaly na Evropskou unii.

Tři pilíře maastrichtského chrámu znázorňují a třídí jednotlivé oblasti politik Společenství. Jednotlivé pilíře určuje míra supranacionality, jež se projevuje především mechanismem přijímání rozhodnutí. Vprvním pilíři je pravomoc iniciace ponechána vrukou nadnárodní Komise a pro rozhodování vRadě ministrů je charakteristická kvalifikovaná většina. Tento pilíř tvoří původní smlouvy a na jejich základě jsou prováděny společné politiky a aktivity navazující na agendu jednotného trhu. Patří se m kromě společné obchodní, dopravní a zemědělské politiky, také nově definovaná společná měna, ustanovení o občanství Unie a princip subsidiarity. Smlouva přejala model Delorsovy zprávy a osahovala ustanovení navrhující budování měnové unie ve třech stádiích, přičemž poslední etapa měla začít nejpozději k1. lednu 1999.

[...]

Excerpt out of 10 pages

Details

Title
Cesta od Evropských společenství k Evropské Unii 1984-1993
College
Charles University in Prague  (Právnická fakulta)
Course
Kořeny evropské integrace
Author
Year
2008
Pages
10
Catalog Number
V358296
ISBN (eBook)
9783668438507
ISBN (Book)
9783668438514
File size
736 KB
Language
Czech
Series
Aus der Reihe: e-fellows.net stipendiaten-wissen
Tags
Integration, Europäische Union
Quote paper
Lucie Novotna Krtousova (Author), 2008, Cesta od Evropských společenství k Evropské Unii 1984-1993, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/358296

Comments

  • No comments yet.
Read the ebook
Title: Cesta od Evropských společenství k Evropské Unii 1984-1993


Upload papers

Your term paper / thesis:

- Publication as eBook and book
- High royalties for the sales
- Completely free - with ISBN
- It only takes five minutes
- Every paper finds readers

Publish now - it's free