Chorvatsko na cestě k demokracii


Seminar Paper, 2006
18 Pages, Grade: 1

Excerpt

Inhaltsverzeichnis

UVOD

1 POSLEDNI LETA VLADY JEDNE STRANY V CHORVATSKU
1.1 Prvnf nezavisle organizace

2 VYVOJ V POSTKOMUNISTICKEM CHORVATSKU
2.1 Prvnf svobodne volby
2.2 Cinnost nove vlady
2.3 Vyhlasenf nezavislosti a valka s Jugoslavil
2.4 Politicky system samostatneho Chorvatska
2.4.1 Vliv v soudnictvi
2.4.2 Tlak na media
2.4.3 Vysledky privatizace
2.5 Vyvoj do roku 1995
2.5.1 Volby v letech 1992 a 1993
2.5.2 Kritika Tudjmana
2.5.3 Znovuzfskanf kontroly nad vetsinou teritoria
2.6 Pokracujfcf autoritarske tendence v letech 1995 - 1999
2.7 Prelom v roce 2000

3 ZAVER

POUZITA LITERATURA:

Uvod

Tato prace si klade za cil strucne popsat politicky vyvoj Chorvatska od pozdnich osmdesatych let az prakticky do dnesni doby. Dfiraz je pritom kladen zejmena na prvni transformaci v l etech 1989 - 1991 a vyvoj behem prvni poloviny devadesatych let dvacateho stoleti. Druha polovina devadesatych let jakoz i druha transformace v letech 1999 - 2000 jsou pojednany o poznani strucneji.

Prvni kapitola pojednava o poslednich letech komunistickeho rezimu v Chorvatsku a federalni Jugoslavii jakoz i o prvnich zarodcich pluralitniho systemu v teto dobe.

Stezejni casti cele prace je cast druha, ktera popisuje obdobi od prvnich postkomunistickych voleb v Chorvatsku az po dnesni dobu. Analyzu vyvoje samostatneho Chorvatskeho statu a jeho politickeho systemu neni mozne delat bez ohledu na vyvoj mezinarodni situace, a proto je i ta - zejmena valka s Jugoslavii ci problemy s mensinami uvnitr i vne Chorvatska - zohlednena. Vyznamny dil je take venovan politickemu zivotu v Tudjmanove semi- autoritarskem rezimu. Posledni podkapitola je zasvecena druhe transformaci rezimu po Tudjmanove smrti v roce 1999.

V zaveru se pak snazim o aplikaci nekterych transformacnich teorii na transformaci chorvatskou.

1 Poslednf leta vlady jedne strany v Chorvatsku

Pokusy o reformu komunistickeho rezimu jakoz i federalniho systemu Jugoslavia s cilem ziskat vetsi autonomii pro Chorvatsko se objevily jiz v sedmdesatych letech. Takzvane "Chorvatske jaro"[1] a masove hnuti MASPOK pQsobfcf v ramci Chorvatskeho komunistickeho svazu (Savez Komunista Hrvatske - SKH) vsak byly v roce 1971 Titem bez milosti potlaceny. Do vedeni SKH byly dosazeny "spolehlive" kadry[2], ktere vedly Chorvatsko "poslusne" az do pozdnich osmdesatych let. Reformatori z hnuti MASPOK byli vyrazeni z politiky, prfpadne donuceni emigrovat a zit v zahranici. System jedne strany i teritorialni soudrznost zeme byly zachovany. Politicky zivot v zemi "zamrzl"[3].

"Rozmrazeni" prislo az na konci osmdesatych let velmi rychle. Vetsina vyznamnych politikQ z tohoto obdobi se dostala do lidoveho povedomi jiz behem let 1971 - 1972.

V letech 1988 - 89 se daji vysledovat v zasade ctyri faktory, ktere urychlily zmenu rezimu. Byly jimi:

1. stale se snizujfcf legitimita SKH v dfisledku ekonomicke[4] a politicke krize[5] nastavsi po Titove smrti (1980).
2. vyvoj v komunistickem bloku ve vychodni Evrope v druhe polovine roku 1989
3. pozitivni vyvoj reformniho komunismu a pluralismu ve Slovinsku
4. negativni reakce jak ze strany politikQ tak verejnosti na nacionalisticky komunismus Slobodana Milosevice

S nastupem Milosevice se zmenilo politicke prostredi nejen v Belehrade, ale i ve zbytku Jugoslavie. V roce 1988 zapocal Milosevic s populistickou a nacionalistickou mobilizaci Srbska a daval najevo, ze pouze zakladni zmena stavajfcfho ustavniho poradku mQze SrbQm zajistit odpovfdajfcf a spravedlive postaveni[6] a politicky vyznam, ktery si zaslouzi. Milosevicova politika se stala vyznamnym impulsem pro znovuzrozeni chorvatskeho nacionalismu.

Zhorsujfcf se vztahy mezi Chorvaty a Srby v Jugoslavii jeste ztizily situaci vladnouci elity v chorvatske casti zeme. Mnoho vedoucich komunistQ zjistilo, ze sazka na chorvatsky nacionalismus a opozice vQci Milosevisovi jim mQze vratit ztracene body a cast legitimity.

Drive latentni nacionalismus se zacinal stale vice projevovat i mezi radovym obyvatelstvem a v dalsich letech se mel sehrat velmi vyraznou roli.

1.1 Prvnf nezavisle organizace

Ztrata legitimity SKH a spory mezi jednotlivymi komunistickymi stranami federace vytvorily castecne mocenske vakuum, ktere na konci roku 1988 vyuzili nekomuniste, antikomuniste a intelektualove. Prestoze existence politickych utvarQ nezavislych na SKH byla oficialne protizakonna, prvnf takove zacaly brzy vznikat. Vlastovkou mezi nimi bylo „Sdruzeni za Jugoslavskou demokratickou iniciativu" (Udruzenje za Jugoslovensku Demokratsku Iniciativu - UJDI) zalozene na pocatku unora 1989 zahrebskym ekonomem Branko Horvatem a nekolika dalsimi intelektualy. Prvnf nezavisla stranicka organizace vznikla pod vedenim Drazena Budisi v kvetnu tehoz roku pod nazvem „Chorvatska socialne liberalni strana" (Hrvatska Socijalno-Liberalna Stranka - HSLS). Prestoze obema zminenym organizacim nebyla povolena registrace, jejich predstavitele a clenove zfistali na svobode a mohli pokracovat ve svych aktivitach, coz jen dale ukazovalo na to jak rezimu ubyvaly sily.

V polovine cervna 1989 zalozil chorvatsky historik a byvaly vojak a disident Franjo Tudjman „Chorvatskou demokratickou unii" (Hrvatska Demokratska Zajednica - HDZ), ktera se mela rychle stat nejsilnejsi politickou silou v zemi. HDZ mela predevsim dva cile: zniceni komunistickeho rezimu a zrod samostatneho Chorvatska. Zakladem mela byt jednota mezi Chorvaty, tzv. politika „narodniho usmfrenf^'[7] mezi chorvatskymi Ustasovci a antifasisty z dob druhe svetove valky.

Na konci roku 1989 byl legalizovan multipartajni system a datum prvnich svobodnych voleb po druhe svetove valce bylo stanoveno na duben az kveten 1990. SKJ byla prejmenovana na „Svaz chorvatskych komunistQ - Strana demokraticke zmeny" (Savez Komunista Hrvatske - Stranka Demokratskou Promjena - SKH-SDP), avsak volebnim vyhledfim komunistQ to prilis nepomohlo. V predvecer voleb byla komunisticka strana v rozkladu[8], zatimco hvezda Tudjmana i clenstvi v HDZ prudce stoupalo.

Federalni komunisticka strana Jugoslavie (Savez Komunista Jugoslavije - SKJ) se definitivne rozpadla v lednu 1990 na 14. kongrese, pote co reformni komuniste ze Slovinska opustili jednani a Chorvatska delegace nasledne odmitla pokracovat v jednani bez SlovincQ.

2 Vyvoj v postkomunistickem Chorvatsku

Vyvoj postkomunistickeho Chorvatska se da rozdelit v zasade do tri period. Pocatecni byla odstartovana prvnimi svobodnymi volbami v roce 1990 a skoncila obnovenim teritorialni celistvosti zeme roku 1995. Druha cast ve vyvoji pak konci a treti zacina smrti Tudjmana v roce 1999. V teto kapitole bude nejpodrobneji pojednana prvni etapa, druhe dve pak o poznani strucneji.

Prvnich pet postkomunistickych let v Chorvatsku se da hodnotit velmi ambivalentne. Na jednu stranu se zemi podarilo osamostatnit a ziskat pro ni mezinarodni uznani, svrhnout komunistickou vladu, konat prvni demokraticke volby a zapocist s transformaci ekonomiky. Na druhou stranu behem stejneho obdobi mnoho lidi rychle ztratilo iluze, nastaly jim socialni problemy, prisel represivni rezim a valka o samostatnost.

Chorvatsko behem teto doby a v podstate az do let 1999/2000 vykazovalo znamky jak mlade demokracie tak autoritarstvi. Po dlouhou doby nebylo zcela jasne jestli se Chorvatsko vyda rozhodne demokratickym smerem nebo zfistane v pfili cesty.

2.1 Prvnf svobodne volby

Do volebni kampane roku 1990 se zapojilo pres 36 stran. Nejvyznamnejsimi byly krome HDZ a HSLS, „Chorvatska demokraticka strana" (Hrvatska Demokratska Stranka - HDS) v cele se Savkou Dabcevic-Kucarem a Mikou Tripalem. HDS se brzy spojila s HSLS a vytvorila „Koalici narodniho porozumenl^' (Koalicija Narodnog Sporazuma - KNS). Vsechny tri hlavni strany slibovaly vytvorit demokraticke Chorvatsko. Tudjmanova HDZ se nejvice odlisovala razanci a dfirazem na demokraticke a kapitalisticke Chorvatsko zalozene na narodnich a nabozenskych hodnotach, dale slibem eliminovat politickou silu Srbfi v zemi jakoz i konceptem „narodniho usmfreni^'. Pripadne spojeni s ostatnimi zememi jugoslavske federace pro ni pripadalo v uvahu jen na zaklade volne konfederace (ostatni dve strany byly ochotne uvazovat i o pokracovani federace, by^' v pozmenene a decentralizovane forme). Hlavnim volebnim sloganem HDZ bylo heslo: „Rozhodujme samy o osudu naseho Chorvatska"8[9].

I toto heslo pomohlo HDZ k jednoznacnemu uspechu ve volbach[10] z prelomu dubna a kvetna 1990. Tudjmanova strana v nich ziskala 205 z celkoveho poctu 356 mist ve trech chorvatskych zastupitelskych sborech[11]. Komuniste skoncili druzi se 75 kresly, dalsi pak jejich levicovi spojenci se ziskem 26 mist.

Franjo Tudjman byl 30 kvetna 1990 na prvni schfizi parlamentu zvolen prezidentem Chorvatska 281 hlasy z poctu 331 moznych.

2.2 Cinnost nove vlady

HDZ se po volebnim vftezstvf rychle jala konat. Lide jakoz i symboly stareho rezimu byly nahrazeny novymi, byla prijata nova ustava a konalo se referendum o nezavislosti.

Navrhy nove ustavy[12] referovali k republice jako „narodnimu statu vsech Chorvatfi"[13]. Srbove byli zmineni pouze jako jedna z osmi minorit. Nove dodatky mely take umoznit prijeti tradicnich symbolfi chorvatskeho etnika (statni znak, vlajka, hymna)[14]. Oflcialnfm pismem se mela stat latinka, i kdyz cyrilice mela byt nadale pouzivana. Srbska minorita byla radou techto navrhfi pobourena.

Krome zmeny symbolfi, povazovala nova vlada za nutne vymenit i radu lidi. Mnoha Srbfim se sice podarilo udrzet politicke a administrativni pozice, avsak policie, soudnictvi, media a vzdelavaci system byly z velke casti od Srbfi „ocisteny".

Nespokojenost Srbfi s jejich novym postavenim a obava z moznosti zivota v samostatnem chorvatskem state se brzy projevily konkretnimi akcemi. V lete 1990 oznamili - povzbuzeni Milosevicovym rezimem v Srbsku - krajinsti Srbove plany na referendum o autonomii v ramci Chorvatska a prijali „Deklaraci o svrchovanosti a autonomii srbskeho lidu"[15]. Chorvatske vedeni povazovalo tyto snahy za pokus o vytvoreni statu uvnitr statu.

Referendum bylo planovane na srpen 1990. S jeho blfzfcfm se datem se stale stupnovalo napeti mezi chorvatskou a srbskou populaci. Chorvatsko se postupne zacalo rozpadat na dve casti - jednu pod jurisdikci Zahrebu a druhou pod kontrolou rebelujfcfch Srbfi. Byl to pocatek rozdvojeneho usporadanf, ktere behem nasledujfcfch peti let znacne zkomplikovalo proces formovani demokratickeho chorvatskeho statu.

[...]


[1] "Croatian Spring" (Cohen; 1997; 70). Pokud neni uvedeno jinak, vsechny preklady jsou dilem autora.

[2] Mezi temito byli vyrazne nadreprezentovani Srbove, kteri tvorili priblizne 12% obyvatel v chorvatske casti federace.

[3] "...political life became more or less frozen" (Cohen; 1997; 71).

[4] VzrQstajici zadluzeni zeme, rostouci inflace (v prQmeru az 30%) a nezamestnanost, atd.

[5] Regionalni spory, oziveni etnickeho nacionalismu atp.

[6] Mimo jine nevahal vyuzit memorandum Srbske Akademie ved z roku 1986 ve kterem se pravilo, ze srbska mensina v Chorvatsku je utlacovana a v nebezpeci.

[7] "national reconciliation" (Cohen; 1997; 76)

[8] Odhaduje se ze mezi koncem roku 1989 a cervnem 1990 klesl pocet jejich clenfl z 298 000 na 46 000. Priblizne 70 000 z nich vstoupilo behem roku 1990 do HDZ (Cohen; 1997; 115).

[9] „Let us decide ourselves, the destiny of our own Croatia" (Cohen; 1997; 78).

[10] Volebni system pro tyto volby byl absolutni vetsinovy dvoukolovy s individualnimi volebnimi okrsky. Tento system navrhla skupina sesti expertfl, ktera mela pro jeho vypracovani mene nez tri tydny (Plestina; 1995; 127).

[11] V nejdfilezitejsi casti legislativy - 80 mistne „socialne politicke komore" - ziskali 54 kresel, tedy vice nez dve tretiny. Vetsina srbske populace vsak volila podle ocekavani proti HDZ a neprala si ani zmenu jugoslavske federace na konfederaci ani uplne odtrzeni Chorvatska.

[12] Nova, tzv. „Vanocni ustava" byla nakonec prijata 22. prosince 1990.

[13] "the national state of all Croatians" (Plestina; 1995; 134).

[14] Cast novych symbolfi byla vsak spojena s dobou, kdy byly Srbove perzekvovani. Spory tak nastaly napriklad kvfili statnimu znaku, kterym se stala historicka cervenobila sachovnice. Bily ctverec v levem hornim rohu byl nyni zamenen za cerveny, cimz mel byt symbolizovan rozchod s fasistickym obdobim, avsak to bylo pro radu Srbfi nedostatecne. (Plestina; 1995; 132)

[15] „Declaration on the Sovereignty and Autonomy of the Serbian People"

Excerpt out of 18 pages

Details

Title
Chorvatsko na cestě k demokracii
College
Charles University in Prague
Course
Komparativní politologie
Grade
1
Author
Year
2006
Pages
18
Catalog Number
V90890
ISBN (eBook)
9783638069793
File size
557 KB
Language
Czech
Tags
Chorvatsko, Komparativní
Quote paper
Martin Weiser (Author), 2006, Chorvatsko na cestě k demokracii, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/90890

Comments

  • No comments yet.
Read the ebook
Title: Chorvatsko na cestě k demokracii


Upload papers

Your term paper / thesis:

- Publication as eBook and book
- High royalties for the sales
- Completely free - with ISBN
- It only takes five minutes
- Every paper finds readers

Publish now - it's free