Až prakticky do konce šedesátých let dvacátého století většina politologů rozlišovala politické systémy dle typologie G. A. Almonda z roku 1956, který vymezil dva základní systémové typy – angloamerický a kontinentální (kontinentálně evropský). Pro státy jako Nizozemsko nebo skandinávské země však tato základní typologie nestačila a Almond je považoval za svébytný politický systém, který řadil někam mezi oba základní.
Do šedesátých let také v oboru převažoval názor, že demokracie může existovat a úspěšně fungovat jen za určitých a nutných podmínek, za které byly považovány především jistá národní, etnická, kulturní, jazyková a náboženská homogenita.
Na oba tyto koncepty jako jeden z prvních zareagoval nizozemský politolog Arend Lijphart, který na základě důkladného zkoumání a precizního rozboru nizozemského politického systému vydal v roce 1968 práci Politika přizpůsobení (Politics of Accomodation). V této průlomové práci vymezuje specifický typ demokracie – demokracie konsociační (consociational democracy), která může dobře fungovat i ve vnitřně rozdělených státech s několika různými, hranicemi oddělenými, kulturními, jazykovými nebo náboženskými celky.
Ve své práci bych rád pojednal o modelu konsociační demokracie. Nejprve systém vymezím a pokusím se ho obecně charakterizovat, abych ho poté ukázal některé jeho prvky na konkrétní zemi – Švýcarsku.
Inhaltsverzeichnis
- Konsociační demokracie jako teoretický model
- Úvod
- Segmentace společnosti
- Role politických elit
- Konsociační tradice
- Znaky konsociačního modelu podle Lijpharta
- Příklad Švýcarska
- Závěr
Zielsetzung und Themenschwerpunkte
Die Arbeit untersucht das Modell der konsoziationalen Demokratie, mit dem Ziel, seine Funktionsweise zu erläutern und anhand des Beispiels der Schweiz zu veranschaulichen.
- Segmentace společnosti
- Role politických elit
- Historická tradice konsocionalismu
- Znaky konsociačního modelu
- Decentralizace a autonomie v kontextu konsociační demokracie
Zusammenfassung der Kapitel
- Úvod: Die Arbeit stellt den Begriff der konsoziationalen Demokratie vor, die als ein politisches System konzipiert wurde, um in heterogenen Gesellschaften mit verschiedenen Kulturen und Sprachen Stabilität und politische Kooperation zu gewährleisten.
- Segmentace společnosti: Dieses Kapitel analysiert die spezifische Struktur von Gesellschaften mit konsoziationalen Demokratien, die sich durch eine klare Segmentierung in verschiedene Subkulturen und Interessenverbände auszeichnen.
- Role politických elit: Hier werden die besonderen Aufgaben und das Verhalten der politischen Eliten in konsoziationalen Systemen beleuchtet, die sich durch einen Fokus auf Konfliktregulierung, Kompromissfindung und Kooperation auszeichnen.
- Konsociační tradice: Dieses Kapitel beschäftigt sich mit der historischen Entwicklung und den Wurzeln des konsoziationalen Systems, wobei die Bedeutung von spezifischen historischen Bedingungen und kulturellen Faktoren hervorgehoben wird.
- Znaky konsociačního modelu podle Lijpharta: Der Text präsentiert die von Lijphart identifizierten Kennzeichen der konsoziationalen Demokratie, die auf verschiedene Aspekte der Machtverteilung, der Regierungsform und der politischen Entscheidungsfindung abzielen.
- Příklad Švýcarska: Das Kapitel illustriert die Prinzipien der konsoziationalen Demokratie anhand des schweizerischen politischen Systems, das durch eine hochgradige Segmentierung, eine starke dezentrale Struktur und eine ausgeprägte Tradition der politischen Kooperation geprägt ist.
Schlüsselwörter
Konsociační demokracie, Segmentace společnosti, Politické elity, Konsociační tradice, Lijphart, Švýcarsko, Decentralizace, Autonomie, Kooperace, Konfliktregulierung.
- Citation du texte
- Martin Weiser (Auteur), 2004, Konsociační demokracie - příklad Švýcarska, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/90891
