In der vorgelegten Publikation versucht das Autorenkollektiv vor allem der Fachöffentlichkeit eine möglichst vollständige Übersicht über die Organisation der Gerichtsbarkeit sowohl aus der historischen Sicht, als auch aus der Sicht der gegenwärtigen Rechtsregelung zu vermitteln.
Ähnliche Publikationen haben auf dem Gebiet der Tschechischen Republik schon eine lange Tradition. Die erste vollständigere Darstellung stellte E. Ott um die Wende vom 19. zu 20. Jahrhundert im Rahmen des Lehrbuches des Zivilprozessrechts vor. Zu gleicher Zeit veröffentlichte F. Pantůček seine Abhandlung. An beide Autoren knüpfte vor allem V. Hora an, deren Exkurs über die Gerichtsbarkeitsorganisation das erste Kapitel seines Lehrbuches des Zivilprozessrechts bildete. Das erste selbständige der Problematik der Gerichtsbarkeitsorganisation gewidmeten Lehrbuch schrieb jedoch erst F. Vážný, Professor der Brünner Juristischen Fakultät und der zweite Präsident des Obersten Gerichtshofes in der Ersten Tschechoslowakischen Republik.
Nach dem Zweiten Weltkrieg widmeten sich dieser Problematik die Prozessualisten Fr. Štajgr und nach ihm O. Plundr . In den neunziger Jahren begannen die Lehrbeauftragten aus der Juristischen Fakultät der Brünner Universität Ilona Schelleová aus der Sicht der gegenwärtigen Rechtsregelung und Karel Schelle aus der Sicht der historischen Zusammenhängen sich mit dieser Problematik zu beschäftigen.
Es ist möglich, den Begriff „Gerichtsbarkeit“ aus verschiedenen Blickwinkeln auszulegen. Er umfasst nicht nur die die Gerichtsbarkeit durchführenden Institutionen, sondern auch eigene Ausübung der Gerichtsbarkeit. Die Autoren der vorgelegten Publikation gingen von der engsten Auffassung des Begriffes „Gerichtsbarkeit“ aus. Im Mittelpunkt stehen also nur die Institutionen, die die Rechtsprechung ausüben. Den Gegenstand ihres Interesses bilden die Stellung der Gerichte und ihre Organisation. Mit der Analyse der eigenen Tätigkeit der Gerichte (vor allem der Zivilgerichte) wird sich eine nachfolgende Publikation beschäftigen.
Obsah
Kapitola 1 POSTAVENÍ SOUD V SYSTÉMU STÁTNÍCH ORGÁN
1.1 PODSTATA SOUDNICTVÍ
1.2 DRUHY SOUDNICTVÍ
1.3 ORGANIZAČNÍ PRINCIPY SOUDNICTVÍ
1.3.1 Výkon soudní moci pouze soudem
1.3.2 Výkon soudní moci jménem republiky
1.3.3 Nezávislost soud
1.3.4 Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
1.3.5 Jednota soudní soustavy
1.3.6 Rozhodování senátem a samosoudcem
1.3.7 Účast lidu na výkonu soudní moci
Kapitola 2 VÝVOJ ORGANIZACE SOUDNICTVÍ
2.1 ÚVOD
2.2 ORGANIZACE SOUDNICTVÍ ZA FEUDALISMU
2.2.1 Vývoj soudní organizace do nástupu absolutismu
2.2.2 Vývoj soudní organizace v období absolutismu
2.3 VÝVOJ ORGANIZACE SOUDNICTVÍ V LETECH 1848 – 1918
2.3.1 Organizace soudnictví v letech 1848 – 1850
2.3.2 Organizace soudnictví v letech 1850 – 1855
2.3.3 Příslušnost soud v letech 1850 - 1855
2.3.4 Organizace soudnictví v letech 1855 - 1867
2.3.5 Příslušnost soud v letech 1855 - 1867
2.3.6 Organizace soudnictví v letech 1868 - 1918
2.3.7 Příslušnost soud v letech 1868 - 1918
2.3.8 Konsulární soudy
2.3.9 Soudy řádné kauzální
2.3.9.1 Obchodní soudy
2.3.9.2 Bagatelní soudy pro obchodní věci
2.3.9.3 Horní soudy (senáty)
2.3.10 Zvláštní specializované soudy
2.3.10.1 Soud nejvyššího dvorního maršálka
2.3.10.2 Živnostenské soudy
2.3.10.3 Soud řádu německých rytířů
2.3.10.4 Labské celní (plavební) soudy
2.3.10.5 Důchodkové soudy
2.3.10.6 Patentní soud
2.3.10.7 Říšský soud
2.3.10.8 Soudní správní dvůr
2.3.10.9 Státní soudní dvůr
2.3.10.10 Vojenské soudy
2.3.10.11 Stanné soudy
2.3.10.12 Výjimečné soudy
2.3.10.13 Obligatorní rozhodčí soudy
2.3.10.13.1 Schiedsgerichte der Berg- und Bruderlade
2.3.10.13.2 Schiedsgerichte der Krankenkassen
2.3.10.13.3 Schiedsgerichte der Arbeiterunfallversicherungskassen
2.3.10.13.4 Jagdschiedsgerichte
2.3.10.14 Fakultative Schiedsgerichte
2.3.10.14.1 Börseschiedsgerichte
2.3.10.14.2 Schiedsgerichte bei den Handels- und Gewerbekammern
2.3.10.14.3 Friedensgerichte der öffentlichen Lagerhäuser
2.3.10.15 Eheliche Seelsorgegerichte
2.3.11 Personální obsazení rakouských soudů
2.3.11.1 Hilfsgerichtspersonen
2.3.11.2 Die auf den zukünftigen Beruf sich vorbereitenden Personen im öffentlichen Dienst
2.3.11.3 Die außer dem Staatsdienst stehenden Personen
2.3.11.3.1 Fachschöffen
2.3.11.3.2 Geschworenen
2.3.11.3.3 Notare
2.3.11.3.4 Gutachter
2.3.11.3.5 Dolmetscher
2.3.11.3.6 Tagsschreiber
2.3.11.3.7 Hilfsdiener
2.3.11.3.8 Disziplinärkompetenz über die Gerichtspersonen
2.3.11.3.9 Disziplinarverfahren
2.3.11.3.10 Disziplinarverfahren über die Gerichtspersonen
2.4 ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT IN DER ERSTEN TSCHECHOSLOWAKISCHEN REPUBLIK (1918 – 1938)
2.5 ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT IN DER BESATZUNGSZEIT (1938 – 1945)
2.5.1 Organisation der Gerichtsbarkeit im Protektorat Böhmen und Mähren
2.5.2 Organisation der Gerichtsbarkeit in den an das Deutsche Reich angeschlossenen Gebieten
2.6 ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT IN DER NACHKRIEGSZEIT (1945 – 1948)
2.6.1 Wiederherstellung der demokratischen Gerichtsbarkeit
2.6.2 Retributionsgerichtsbarkeit
2.6.3 Reform der Militär- und Geschworenengerichtsbarkeit
2.7 ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT IN DER ZEIT DES SOZIALISTISCHEN STAATES (1948 – 1989)
2.7.1 Organisation der Gerichtsbarkeit in den fünfziger Jahren
2.7.1.2 Auswirkung des Februarumsturzes auf die Organisation der Gerichtsbarkeit
2.7.1.3 Bildung eines einheitlichen Gerichtssystems
2.7.2 Gerichtsbarkeit in den sechziger bis achtziger Jahren
2.7.2.1 Gerichtsbarkeitsreform am Anfang der sechziger Jahre
2.7.2.2 Gerichtsbarkeitsreform im Jahre 1964
2.8 ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT IN DEN NEUNZIGER JAHREN
2.8.1 Änderungen in der Organisation der Gerichtsbarkeit nach November 1989
2.8.2 Organisation der Gerichtsbarkeit nach dem Jahre 1991
2.8.2.1 Bezirksgerichte
2.8.2.2 Kreisgerichte
2.8.2.3 Obergerichte
2.8.2.4 Das Oberste Gericht der Tschechischen Republik
2.8.2.5 Sitze der Gerichte und Gerichtssprengel
Kapitola 3 RECHTLICHE GESTALTUNG DER GERICHTSBARKEIT
Kapitola 4 ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT
4.1. GERICHTSSYSTEM
4.2 KOMPETENZ DER TSCHECHISCHEN GERICHTE
4.3 BEZIRKSGERICHTE
4.4 KREISGERICHTE
4.5 OBERGERICHTE
4.6 DAS OBERSTE GERICHT
4.7 SITZE DER GERICHTE UND GERICHTSSPRENGEL
Kapitola 5 VERWALTUNGSGERICHTSBARKEIT
5.1 ENTWICKLUNG DER VERWALTUNGSGERICHTSBARKEIT
5.2 GRUNDSÄTZE DER GEGENWÄRTIGEN RECHTSREGELUNG
5.3 GEGENWÄRTIGE RECHTSREGELUNG DER VERWALTUNGSGERICHTSBARKEIT
5.4 GERICHTSKOMPETENZ
5.5 GERICHTSZUSTÄNDIGKEIT
5.6 STELLUNG UND ORGANISATION DES OBERSTEN VERWALTUNGSGERICHTES
5.7 RICHTERRAT DES OBERSTEN GERICHTSHOFES
5.8 VERWALTUNG DES OBERSTEN GERICHTSHOFES
5.9 KREISGERICHTE ALS VERWALTUNGSGERICHTE
5.10 VERWALTUNGSGERICHTSBARKEIT GEM. DER ZPO
5.11 KOMPETENZSTREITIGKEITEN
Kapitola 6 HANDELSGERICHTSBARKEIT
6.1 ENTWICKLUNG DER HANDELSGERICHTSBARKEIT
6.2 GEGENWÄRTIGE RECHTSREGELUNG DER HANDELSGERICHTSBARKEIT
6.3 KONKURSGERICHT
6.3.1 Kompetenz des Konkursgerichtes
6.3.2 Zuständigkeit des Konkursgerichtes
6.3.3 Besetzung des Konkursgerichtes
6.4 REGISTERGERICHT
6.4.1 Handelsregister
6.4.2 System der Registergerichte
6.4.3 Örtliche Zuständigkeit der Registergerichte
6.4.4 Organisation der Aktenagenda des Handelsregisters
Kapitola 7 SCHIEDSGERICHTSBARKEIT
7.1 GRUNDZÜGE DER SCHIEDSGERICHTSBARKEIT
7.2 ENTWICKLUNG DER SCHIEDSGERICHTSBARKEIT
7.2.1 Schiedsverfahren im Mittelalter
7.2.2 Schiedsverfahren seit der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts
7.2.2.1 Rechtsregelung gem. der österreichischen Gerichtsordnung
7.2.2.2 Verfahren vor den Börseschiedsgerichten
7.2.2.3 Schiedskommissionen für Betriebe mit Betriebsausschüssen
7.2.2.4 Bergschiedsgerichte
7.2.2.5 Schiedskommissionen für die Arbeitsstreitigkeiten aus der Heimarbeit
7.2.2.6 Schiedsgerichte der Bruderladen
7.2.2.7 Weitere Schiedsgerichte und Schiedskommissionen in der Zeit der Ersten Republik
7.2.3 Anfänge der Rechtsregelung des internationalen Schiedsverfahrens
7.2.4 Stellung des Schiedsverfahrens nach dem Jahre 1948
7.2.5 Weg zur gegenwärtigen Rechtsregelung des Schiedsverfahrens
7.3 GEGENWÄRTIGE RECHTSREGELUNG DES SCHIEDSVERFAHRENS
7.3.1 Quellen des Schiedsverfahrens
7.3.2 Abgrenzung des Schiedsvertrages
7.3.3 Schiedsrichter
7.3.4 Ständige Schiedsgerichte
Kapitola 8 VERFASSUNGSGERICHTSBARKEIT
8.1 ENTWICKLUNG DER VERFASSUNGSGERICHTSBARKEIT
8.2 GEGENWÄRTIGE REGELUNG DER ORGANISATION DES VERFASSUNGSGERICHTES
8.2.1 Grundprinzipien der gegenwärtigen Rechtsregelung der Organisation des Verfassungsgerichtes
8.2.2 Grundzüge der Rechtsregelung der Organisation des Verfassungsgerichtes
8.2.2.1 Definition des Begriffes Organisation des Verfassungsgerichtes
8.2.2.2 Quellen der Rechtsregelung der Organisation des Verfassungsgerichtes
8.2.2.3 Grundprinzipien der Organisation des Verfassungsgerichtes
8.2.3 Besetzung des Verfassungsgerichtes. Art und Weise der Konstituierung des Verfassungsgerichtes. Richter des Verfassungsgerichtes
8.2.4 Struktur des Verfassungsgerichtes. Plenum und Senate des Verfassungsgerichtes. Rügesenat des Verfassungsgerichtes
8.2.5 Funktionäre des Verfassungsgerichtes
8.2.6 Sitz des Verfassungsgerichtes
8.2.7 Zusammenhängende Institute und Tätigkeiten
8.2.7.1 Assistent des Verfassungsrichters
8.2.7.2 Verfahrenssprache
8.2.7.3 Verkündung der Urteile des Verfassungsgerichtes in der Gesetzessammlung
8.2.7.4 Spruch- und Beschlüssesammlung des Verfassungsgerichtes
8.2.7.5 Benutzung von Staatssymbolen der Tschechischen Republik. Gerichtsverwaltung des Verfassungsgerichtes.
8.2.7.6 Sicherstellung der Ordnung und Schutz des Verfassungsgerichtes
Kapitola 9 INTERNATIONALE GERICHTSBARKEIT
9.1 ENTWICKLUNG DER INTERNATIONALEN GERICHTSBARKEIT
9.2 INTERNATIONALER GERICHTSHOF
9.3 INTERNATIONALE STRAFGERICHTSBARKEIT
9.4 EUROPÄISCHER GERICHTSHOF
9.5 EUROPÄISCHER GERICHTSHOF FÜR MENSCHENRECHTE
9.5.1 Europäische Menschenrechtskonvention
9.5.2 Subsidiaritätsprinzip
9.5.3 Kontrollmechanismus gem. dem ursprünglichen Wortlaut der Konvention
9.5.4 Reform des Kontrollsystems
9.5.5 Europäischer Gerichtshof für Menschenrechte nach dem 1. November 1998
9.5.5.1 Besetzung und Organisation des Gerichtes
9.5.5.2 Entscheidungskompetenz des Gerichtes
9.5.5.3 Beratungskompetenz des Gerichtes
Kapitola 10 STELLUNG DER RICHTER, SCHÖFFEN, JUSTIZANWÄRTER UND HÖHEREN JUSTIZBEAMTEN
10.1 RICHTER
10.2 SCHÖFFEN
10.3 JUSTIZANWÄRTER
10.4 HÖHERE JUSTIZBEAMTEN
Kapitola 11 VERWALTUNG DER GERICHTSBARKEIT
11.1 CHARAKTERISTIK DER VERWALTUNG DER GERICHTSBARKEIT
11.2 ENTWICKLUNG DER VERWALTUNG DER GERICHTSBARKEIT
11.3 GEGENWÄRTIGE REGELUNG DER VERWALTUNG DER GERICHTSBARKEIT
11.4 AUSÜBUNG DER VERWALTUNG DER GERICHTSBARKEIT
11.5 INNERE GERICHTSORGANISATION UND ARBEITSVERTEILUNG
11.6 ORGANISATION DER GERICHTSKANZLEIEN
11.6.1 Einlaufsstelle
11.6.2 Ananhme der Geldwerte und der beweglichen Sachen
11.6.3 Zustellabteilung
11.6.4 Register und andere Evidenzhilfsmittel
11.6.5 Registerübersicht
11.7 ERLEDIGUNG VON BESCHWERDEN
Cíle a témata publikace
Hlavním cílem této publikace je poskytnout odborné veřejnosti komplexní přehled o organizaci soudnictví v České republice, a to jak z historického hlediska, tak z pohledu aktuální právní úpravy. Autoři se zaměřují na institucionální uspořádání, roli soudů ve státním mechanismu a vývojové tendence, které formovaly dnešní podobu českého soudního systému.
- Historický vývoj soudní organizace od feudalismu až po současnost.
- Principy soudní nezávislosti a organizace v demokratickém právním státě.
- Struktura soudní soustavy (okresní, krajské, vrchní a nejvyšší soudy).
- Správní, obchodní, rozhodčí a ústavní soudnictví jako specifické oblasti.
- Postavení a správa soudů, včetně role vyšších soudních úředníků.
Auszug aus dem Buch
1.1 PODSTATA SOUDNICTVÍ
K nejvýznamnjším funkcím státu patil vždy výkon soudnictví. Hlavním úkolem soud je zákonem stanoveným zpsobem poskytovat ochranu právm. To vyplývá ze základních funkcí právního státu spoívající v garantování práva na soudní ochranu. Tedy každý lovk má mít svobodný pístup k soudm. Podíváme-li se na tento problém historicky, tak zjistíme, že nejstarším právním dokumentem, v nmž bylo zakotveno právo na soudní ochranu, je pravdpodobn Magna Charta Libertatum z roku 1215 (viz l. 39). Z toho vychází i další anglické ústavní dokumenty, zejména Habeas Corpus Act z roku 1679 a Bill of Rights z roku 1689. Právo na soudní ochranu bylo zakotveno i ve francouzských a amerických ústavních normách. Je to zejména již francouzská ústava z roku 1791 a dodatky V - VII Ústavy Spojených stát amerických z roku 1791.
Právo na soudní ochranu bylo zakotveno i v nejvýznamnjších mezinárodních právních dokumentech. Pedevším je teba upozornit na l. 8 a 10 Všeobecné deklarace lidských práv pijaté Organizací spojených národ v roce 1948. Základní myšlenky zakotvené v této deklaraci byly rozpracovány zejména v Mezinárodním paktu o obanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodáských, sociálních a kulturních právech. Konen dležitým mezinárodním dokumentem, v nmž je vyjádeno právo na soudní ochranu je Úmluva o ochran lidských práv a základních svobod uzavená v ím na pd Rady Evropy roku 1950.
Shrnutí kapitol
Kapitola 1 STELLUNG DER GERICHTE IM SYSTEM DER STAATSORGANE: Tato kapitola definuje podstatu a principy soudnictví jako klíčové funkce státu v demokratickém právním řádu.
Kapitola 2 ENTWICKLUNG DER ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT: Podrobně mapuje historický vývoj organizace soudů od feudálního období až po 20. století.
Kapitola 3 RECHTLICHE GESTALTUNG DER GERICHTSBARKEIT: Zaměřuje se na ústavní a zákonný rámec soudnictví v současné České republice.
Kapitola 4 ORGANISATION DER GERICHTSBARKEIT: Popisuje strukturu současné soudní soustavy, včetně kompetencí jednotlivých článků.
Kapitola 5 VERWALTUNGSGERICHTSBARKEIT: Věnuje se specifické problematice správního soudnictví, jeho vývoji a úpravě.
Kapitola 6 HANDELSGERICHTSBARKEIT: Rozebírá obchodní soudnictví, včetně konkurzního a rejstříkového řízení.
Kapitola 7 SCHIEDSGERICHTSBARKEIT: Vysvětluje podstatu a vývoj rozhodčího řízení jako alternativní metody řešení sporů.
Kapitola 8 VERFASSUNGSGERICHTSBARKEIT: Detailně popisuje ústavní soudnictví a organizaci Ústavního soudu.
Kapitola 9 INTERNATIONALE GERICHTSBARKEIT: Zabývá se mezinárodními soudními orgány a jejich vlivem na národní systémy.
Kapitola 10 STELLUNG DER RICHTER, SCHÖFFEN, JUSTIZANWÄRTER UND HÖHEREN JUSTIZBEAMTEN: Definujte právní postavení a povinnosti soudců, přísedících a dalších justičních pracovníků.
Kapitola 11 VERWALTUNG DER GERICHTSBARKEIT: Pojednává o vnitřní organizaci a administrativní správě soudů.
Klíčová slova
soudnictví, soudní organizace, právní stát, ústavní soud, správní soudnictví, obchodní soudnictví, rozhodčí řízení, soudní moc, nezávislost soudců, justiční správa, soudní soustava, ochrana práv, dějiny práva, procesní právo, judikatura.
Často kladené otázky
Co je hlavním tématem této knihy?
Kniha poskytuje komplexní přehled o organizaci a historii soudnictví v českých zemích a současné České republice.
Jaká je hlavní cílová skupina čtenářů?
Publikace je primárně určena odborné právnické veřejnosti, akademikům a studentům práv.
Jaké je primární cíle práce?
Cílem je srozumitelně popsat strukturu soudní soustavy z pohledu historického vývoje i platné právní regulace.
Jaké metody jsou v knize použity?
Autoři využívají historicko-právní metodu, analýzu právních předpisů a komparativní přístup ke studiu soudních institucí.
Co pokrývá hlavní část knihy?
Hlavní část se podrobně zabývá organizací obecných, správních, obchodních a ústavních soudů, stejně jako rozhodčím řízením a správou soudnictví.
Která klíčová slova charakterizují tuto práci?
Práci definují pojmy jako soudní moc, nezávislost, organizace soudů, ústavnost a právní ochrana.
Jak se změnilo postavení soudů po roce 1989?
Po roce 1989 došlo k výrazné transformaci soudnictví směrem k nezávislosti, znovuzřízení vrchních soudů a vytvoření demokratického mechanismu soudní správy.
Jakou roli hraje v systému Ústavní soud?
Ústavní soud funguje jako nezávislý orgán ochrany ústavnosti, který není součástí soustavy obecných soudů.
Co jsou "vyšší soudní úředníci"?
Jedná se o institut převzatý ze zahraničních úprav, který má za cíl zefektivnit činnost justice přenesením určitých administrativních úkonů na odborné úředníky.
Jaká je role rozhodčího řízení?
Rozhodčí řízení slouží jako alternativní způsob řešení majetkových sporů mimo soustavu obecných soudů, založený na dohodě stran.
- Quote paper
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Author), Dr. Ilona Schelleová (Author), 2009, Gerichtsbarkeit in der Tschechischen Republik, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/133524
