Die Grundlage des Konkursrechts am Anfang der neunziger Jahre des vorigen Jahrhunderts bildete das Gesetz Nr. 328/1991 Slg., über den Konkurs und Ausgleich, welches am 1. Oktober 1991 in Kraft trat. Dieses wurde vielmals novelliert und ergänzt, jedoch von der Rechtstheorie und -praxis systematisch kritisiert. Die ständigen Novellierungen zeigten sich als unzureichend, denn sie betrafen nur einige (in manchen Fällen marginale) Teilfragen, ohne eine Konzeptionslösung zu finden. Infolge dessen erfüllten sie nicht die Erwartungen, welche ihre Erlassung begleiteten, oder sie hatten nur begrenzte positive Folgen. Die tschechische Rechtsordnung konnte auf die modernen Trends der Entwicklung des Konkursrechts also nur beschränkt reagieren. Sie ermöglichte die Errichtung der Gläubigerorgane, jedoch die Regelung der Beziehungen dieser Organe zu anderen Prozesssubjekten schwankte. Sie ermöglichte weiter, dass der Betrieb des Bankrotteurs Unternehmens nach der Konkurseröffnung nicht eingestellt werden musste, ohne dass es sich jedoch um eine selbständige Art der Bankrottlösung handelte. Die Regelung dieser Frage nur im Rahmen des Konkurses führte im Gegenteil zum Präferieren von Forderungen, die mit dem Betrieb des Bankrotteurs Unternehmens (als Masseforderung) zusammenhängen, und wirkte gegen die Befriedigung von Forderungen anderer (Konkurs)Gläubiger. Die neuen Arten der Bankrottlösung aufgrund des Sanierungsprinzips erschienen in der Rechtsordnung nicht. Das tschechische Konkursrecht reagierte nicht ausreichend auf moderne Entwicklungstrends und es kam zu einem bestimmten Rückstand hinter den Bedürfnissen der wirtschaftlichen Entwicklung, sowie zur Abweichungen von vergleichbaren Rechtsordnungen.
Die Nichtanpassung der allgemeinen Entwicklung wurde von objektiven Faktoren, vor allem von Faktoren ökonomischer Natur abhängig gemacht. Die Fehler in der damaligen Rechtregelung wurden durch die Unterbrechung der Rechtskontinuität in der Rechtsentwicklung erläutert. Die Rechtsregelung des Konkursrechts aus Anfang der neunziger Jahre wurde für eine unzureichende Regelung betrachtet, welche auf ökonomische und gesellschaftliche Anforderungen auf entsprechende Art und Weise nicht reagierte. Juristisch gesehen, war sie auch in manchen Hinsichten problematisch.
Obsah
1. Krizový management a jeho právní nástroje
2. Charakteristika úpadkového práva
3. Výchozí inspirační zdroje právní úpravy insolvečního řízení
3.1 Jednotlivé vývoje etapy konkurzního práva
3.1.1 Římské právo
3.1.2. Cesty ke konkurznímu řízení ve středověku
3.1.3 První kodifikace konkurzního práva
3.1.4 Konkurzní právo v habsburské monarchii po roce 1848
3.1.5 Právní úprav konkurzního práva v první Československé republice
3.1.6 Návrat ke konkurznímu právu po roce 1989
3.2 Zahraniční právní úpravy insolvenčního řízení
3.3 Evropská právní úprava insolvence a její vliv na právní úpravu insolvence v České republice
3.3.1 Cíl a důvod stojící za evropskou právní úpravou insolvence
3.3.2 Současná evropská úprava insolvenčního práva
3.3.3 Nařízení ES 1346/2000
3.3.4 Vliv nařízení EU o insolvenci na právní systémy v členských státech EU
3.3.5 Diferenciační analýza insolvenčních předpisů mezi vybranými členskými státy EU
3.3.6 Shrnutí provedených analýz a prognóz
3.3.7 Závěr
4. Cesta k současné právní úpravě
Cíle a témata publikace
Hlavním cílem této publikace je poskytnout komplexní úvod do problematiky českého insolvenčního práva, analyzovat jeho historický vývoj a současné inspirační zdroje, přičemž stěžejním bodem je přechod od starší právní úpravy ke komplexnímu insolvenčnímu zákonu. Publikace se zaměřuje na vysvětlení základních institutů úpadkového práva a jejich praktickou aplikaci v tržním hospodářství.
- Historický vývoj insolvenčního a konkurzního práva od římského období po současnost.
- Analýza právní úpravy v první Československé republice a její vliv na moderní zákonodárství.
- Komparace evropských a zahraničních insolvenčních úprav (USA, Velká Británie, Německo).
- Vliv práva Evropské unie a nařízení ES 1346/2000 na české insolvenční systémy.
- Kritická analýza českého insolvenčního procesu, včetně otázek efektivnosti řízení a korupce.
Auszug aus dem Buch
2. CHARAKTERISTIK ÚPADKOVÉHO PRÁVA
K obnovení úpadkového (insolvenčního, konkurzního) práva dochází v Československu po čtyřicetileté přestávce v roce 1991, a to zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, přijatým v souvislosti s odstraňováním legislativních překážek bránících tržnímu hospodářství.
Řešení dlužníkova úpadku zvláštním soudním řízením je nezbytné proto, že v krizové úpadkové situaci nelze porušení práv či neplnění povinností postihnout standardními procesními prostředky. Brání tomu okolnost, že při mnohosti dlužníkových závazků a nedostatku prostředků k jejich krytí, by použitím obvyklých právních prostředků byli někteří věřitelé vůči ostatním zvýhodněni, ať již proto, že splatnost jejich pohledávek nastává dříve nebo z jiných důvodů. Cílem řešení úpadku zvláštní právní úpravou proto je vyloučit preference věřitelů, pokud nejsou věcně odůvodněny jejich postavením nebo povahou jejich pohledávky. To vede k tomu, že výsledkem řízení je mnohostranné uspořádání, při němž lze vzít v úvahu i další aspekty, například sociální.
Shrnutí kapitol
1. Krizový management a jeho právní nástroje: Pojednává o úloze práva v moderní společnosti a jeho vztahu k ekonomickým změnám, zejména v kontextu krizového řízení.
2. Charakteristika úpadkového práva: Definuje podstatu a účel insolvenčního řízení jako specifické formy civilního procesu zaměřeného na spravedlivé vypořádání věřitelů.
3. Výchozí inspirační zdroje právní úpravy insolvečního řízení: Detailně analyzuje historický vývoj konkurzního práva od Říma přes habsburskou monarchii až po současnost a evropské vlivy.
4. Cesta k současné právní úpravě: Mapuje legislativní procesy a novely českého úpadkového práva od roku 1991, které vedly k přijetí nového insolvenčního zákona.
Klíčová slova
insolvenční právo, konkurz, vyrovnání, úpadek, platební neschopnost, předlužení, věřitelé, insolvenční správce, reorganizace, majetková podstata, legislativa, evropské právo, incidenční spory, oddlužení, náhrada škody.
Často kladené otázky
Co je hlavním tématem této publikace?
Publikace se věnuje analýze českého insolvenčního práva, jeho historickým kořenům a vývoji, který vyústil v současnou zákonnou úpravu.
Jaké jsou klíčové oblasti, kterými se autoři zabývají?
Mezi hlavní témata patří charakteristika úpadkového práva, vývoj konkurzního řízení, vliv evropské legislativy na české právo a praktické problémy insolvenčního procesu.
Jaký je hlavní cíl insolvenčního řízení?
Hlavním cílem je vyloučit neoprávněné preference věřitelů v situaci, kdy dlužník není schopen plnit své závazky, a zajistit mnohostranné vypořádání pohledávek.
Jakou metodu autoři používají?
Autoři využívají právně-historickou metodu, komparativní analýzu evropských a zahraničních právních řádů a kritické zhodnocení praktické aplikace českých insolvenčních předpisů.
Co obsahuje hlavní část publikace?
Hlavní část se soustředí na analýzu inspiračních zdrojů, vývoj československého konkurzního práva a podrobný popis cesty k současné právní úpravě (insolvenční zákon).
Která klíčová slova charakterizují tuto práci?
Práci charakterizují zejména pojmy jako insolvenční právo, konkurz, úpadek, platební neschopnost, majetková podstata a reorganizace.
V čem spočívá rozdíl mezi "klasickým" a "moderním" konkurzem podle autorů?
Klasický konkurz se zaměřoval primárně na uspokojení věřitelů likvidací majetku, zatímco moderní pojetí klade důraz na záchranu podniku prostřednictvím reorganizace.
Jak autoři hodnotí efektivitu českého insolvenčního řízení v době vydání publikace?
Autoři kritizují dlouhou dobu trvání řízení v České republice a nedostatečnou ochranu věřitelů, což dávají do souvislosti s nedostatky v soudní praxi a legislativě.
- Quote paper
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Author), Dr. Ilona Schelleová (Author), 2010, Einführung in das tschechische Insolvenzrecht, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/157151
