Der Gedanke der europäischen Integration scheint auf den ersten Blick als eine ganz moderne Sache zu sein. Wird von ihm gesprochen, also nur in den Reihen von Jahrzehnten, maximal in der Hinsicht auf die Jahreszahlän¬derung als von der Problematik des letzten Jahrhunderts. Die Wurzeln der Integration in Europa finden wir ohne Zweifel bereits viel früher; und zwar in der Zeit, als das Römische Reich etliche Jahrhunderte lang nicht nur die europäische Entwicklung, sondern auch die Geschichte auf dem Teil des afrikanischen und asiatischen Kontinents beeinflusste. Wenn auch die Motivation ihrer Inspiratoren verschieden war, stoßen wir auch auf die Bemühungen um die Sicherstellung des dauernden Friedens unter den Personen, die sich den Frieden wirklich wünschen. Die ersten Verträge dieses Typs, die den Frieden unter die Sanktionen völkerrechtlichen Cha¬rakters stellen, sind uns schon seit dem Mittelalter bekannt.
Die lange Geschichte der Integrationsbemühungen sei dem ersten tsche¬choslowakischen Präsidenten gewiss in den Sinn gekommen, als er zu Karel Čapek die Worte gesagt hat, die wir in dem Geleitmotto benutzt haben. Wie viele andere sah er auch die Hindernisse, die sich in der Ver¬gangenheit in den Weg der Friedenszusammenarbeit von Staaten und Nationen gestellt haben. Er warnte vor der Illusion, dass alles Misstrauen, Verdächtigung und Spannung in den internationalen Beziehungen durch einen Schwung mit dem Zauberstab verschwinden würden. Trotzdem glaubte er, dass die Kriegserfahrung, zu der es bisher keine Parallele gab, eine genügende Belehrung war, damit eine Wende eintreten könnte. Er glaubte, die Welt arbeite sich langsam, Schritt für Schritt und „durch Kleinarbeit“ zum friedlichen Zusammenleben empor. Den Krach dieser Hoffnung – den zweiten Weltkonflikt – erlebte er nicht mehr, aber seit An¬fang der 30. Jahren musste er mit ansehen, wie seine Hoffnung von den ersten Nachkriegstagen und Nachkriegswochen in die Brüche ging.
Nach Ende des Zweiten Weltkriegs erwachte wieder eine Welle der Hoffnung aber die Realität der Nachkriegsentwicklung begrub die meisten von ihnen schnell wieder. Dennoch die Androhung der weltweiten Katast¬rophe mit den unvorsehbaren Folgen half auch die schwersten Situationen in der ein halbes Jahrhundert andauernden Geschichte der bipolaren Welt zu überwinden.
Obsah
1. Nejstarší integrační snahy
1.1 Spojování řeckých městských států
1.2 Římské impérium jako historický fenomén
2. Středověké integrační a unifikační snahy
2.1 Středověké pokusy o integraci a integrační koncepce
2.1.1 Svatá říše římská – neúspěšný pokus o integraci křesťanského světa
2.1.2 Integrační tendence v severní Evropě
2.1.3 Universalistické koncepce středověku
2.2 Unifikační vlivy na středověké právo
3. Integrační a unifikační snahy v novověké Evropě
3.1 Rozpad římsko-německé říše a vznik Německého spolku
3.2 Nové vize Evropy a světa
3.3 Devatenácté století ve znamení politiky aliancí
3.4 Slepé uličky středoevropské integrace
3.5 Na (vzdáleném) obzoru Spojené státy evropské
3.6 Motivace a cíle integrace starověku, středověku a na počátku novověku
3.7 Unifikační vlivy v období vytváření prvních velkých soukromoprávních kodifikací
3.7.1 Vliv římského práva
3.7.2 Občanské zákoníky a římské právo
3.7.3 Komparace některých institutů římského práva a českého občanského práva
3.7.4 Význam přirozeného práva pro právní vývoj v Evropě
4. První světová válka – krach imperiálních koncepcí sjednocené Evropy
4.1 Mírová jednání
4.2 Společnost národů
4.3 Nástup fašismu a nacismu
4.4 Evropská integrace pod vlivem nástupu fašismu a nacismu
4.5 Československo a meziválečné úsilí o integraci
4.6 Vývoj integračních seskupení protihitlerovské koalice v průběhu druhé světové války
5. Poválečný vývoj mezinárodní integrace
5.1 Vznik Organizace spojených národů
5.2 Hlavní tendence mezinárodní spolupráce po druhé světové válce
5.3 Počátky integračních snah po druhé světové válce
5.4 Zásadní poválečné integrační iniciativy a kroky
5.5 Směřování a vývoj „evropského integračního času“ v padesátých letech 20. století
5.6 Vznik Evropských společenství
4.6.1 Cesty a snahy směřující ke vzniku Evropského společenství uhlí a oceli
4.6.2 Evropské obranné společenství
4.6.3 Vznik Západoevropské unie
4.6.4 Římské smlouvy
4.6.5 EURATOM
4.6.6 Evropské hospodářské společenství
4.6.7 Evropské sdružení volného obchodu
5.7 Vývoj evropských společenství v šedesátých letech
5.8 Obnova integrace v sedmdesátých letech
4.8.1 Vznik Evropské politické spolupráce
4.8.2 Severní rozšíření (tzv. první rozšíření)
4.8.3 Počátky britského problému
4.8.4 Období reforem v sedmdesátých a na začátku osmdesátých let
5.9 Vývoj evropské integrace ve druhé polovině osmdesátých let
5.10 Integrační vývoj směřující k vytvoření Evropské unie
5.11 Evropská unie
4.10.1 Smlouva o Evropské unii (EU)
4.10.2 Proces ratifikace maastrichtské smlouvy
4.10.3 Tzv. čtvrté rozšíření
4.10.4 Amsterodamská smlouva
5.10.5 Spolupráce se zeměmi střední a východní Evropy na začátku devadesátých let
5.10.6 Zahájení rozhovorů o vstupu do Evropské unie
5.10.7 Dokončení příprav východního rozšíření
Cíle a témata práce
Hlavním cílem této publikace je analýza historického vývoje integračních koncepcí v Evropě, se zvláštním zřetelem na podíl českého prostředí a formování unifikačních snah v právní oblasti. Kniha mapuje cestu od antických pokusů o sjednocení až po vznik a rozšiřování Evropské unie.
- Historický vývoj integračních pokusů od antiky po současnost.
- Role českých zemí a českého právního prostředí v evropských integračních procesech.
- Vliv římského práva a přirozenoprávních teorií na tvorbu moderních kodifikací.
- Analýza poválečné evropské integrace a vývoje institucionálního rámce EU.
Auszug aus dem Buch
1.2 RÖMISCHE IMPÉRIUM JAKO HISTORICKÝ FENOMÉN
Je otázkou, zda vykládat dědictví římské civilizace jako nedostižný vrchol dějin Evropy anebo naopak na ně nahlížet jako na přebytečný balast, kterým se skutečný vědec nemá zabývat. Domníváme se, že bádání o počátcích evropské civilizace je zároveň i hledáním a nalézáním zdrojů současné podoby evropského uspořádání. Proto nelze tento aspekt v tématu evropské integrace ponechat stranou.
Řím, původně malá latinská obec, později středomořská velmoc, prošla za dobu své existence dlouhým a komplikovaným státoprávním vývojem. Výsledkem jejího politického, vojenského, ekonomického, právního i kulturního rozvoje byla nejen její mimořádně dlouhá existence, ale také její velká geografická rozloha. Pokud přijmeme polovinu 2. stol. před n. l. jako počátek úvah o skutečném římském impériu a zánik západořímské říše je datován rokem 476 n. l., musíme konstatovat, že existence mocného impéria trvala nejméně šest století.
Souhrn kapitol
1. Nejstarší integrační snahy: Kapitola analyzuje antické základy integrace, konkrétně řecké městské státy a vznik Římského impéria.
2. Středověké integrační a unifikační snahy: Popisuje středověké pokusy o sjednocení křesťanského světa, roli Svaté říše římské a vliv římského a kanonického práva.
3. Integrační a unifikační snahy v novověké Evropě: Rozebírá rozpad římsko-německé říše, vliv přirozeného práva na velké kodifikace a počátky evropského právního myšlení.
4. První světová válka – krach imperiálních koncepcí sjednocené Evropy: Zaměřuje se na konec imperiálních vizí, vznik Společnosti národů a meziválečné integrační snahy.
5. Poválečný vývoj mezinárodní integrace: Mapuje vznik OSN, počátky evropských společenství, krize a procesy rozšiřování EU až do začátku 21. století.
Klíčová slova
evropská integrace, římské právo, unifikace práva, právní dějiny, Svatá říše římská, Společnost národů, Evropská unie, přirozené právo, právní kodifikace, meziválečné období, mezinárodní organizace, historie práva, středoevropská integrace, právní kultura, rozšíření EU.
Často kladené otázky
O čem tato práce primárně pojednává?
Práce analyzuje vývoj integračních koncepcí v Evropě od antiky až po současnou podobu Evropské unie, přičemž klade důraz na právní aspekty a úlohu českých zemí.
Jaké jsou klíčové tematické oblasti knihy?
Klíčovými oblastmi jsou historické integrační pokusy, vývoj evropského práva (zejména recepce římského práva), vliv přirozenoprávních teorií a institucionální vývoj EU.
Co je primárním cílem výzkumu?
Cílem je prozkoumat kořeny evropské právní kultury a analyzovat, jak se historické integrační snahy promítly do současných evropských struktur.
Jakou vědeckou metodu autoři používají?
Autoři využívají historicko-právní metodu a komparativní analýzu právních systémů a integračních projektů napříč staletími.
Co je obsahem hlavní části práce?
Hlavní část se věnuje přechodu od antiky ke středověku, novověkým vizím sjednocené Evropy a podrobnému rozboru vývoje mezinárodní a evropské integrace po obou světových válkách.
Jaké klíčové pojmy charakterizují tuto práci?
Mezi charakteristické pojmy patří evropská integrace, unifikace, římské právo, kodifikace a právní kultura.
Jaký je význam římského práva pro evropskou integraci podle autorů?
Podle autorů tvoří římskoprávní dědictví základ novodobé evropské právní kultury a přispělo k sjednocení právního myšlení na kontinentě.
Jaká je role českého prostředí v popsaných integračních procesech?
Autoři sledují podíl českého prostředí na integračních úvahách, a to zejména v kontextu středoevropských souvislostí a aktivní role v rámci mezinárodních organizací po první světové válce.
- Citation du texte
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Auteur), JUDr. Renata Veselá (Auteur), 2010, Böhmische Länder und die Integrationsbemühungen in Europa, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/158264
