Erst seit der Zeit des Absolutismus ist es im Wesentlichen möglich, das Konkursrecht auf dem Gebiet der böhmischen Länder zu verfolgen. Zu dieser Zeit fangen die Regeln für die Gläubigerbefriedigung aus dem überschuldeten Vermögen an, sich sowohl im Landes- als auch im Stadtrecht zu konstituieren. Die Entwicklung nahm ihren Höhepunkt in der Zeit der Aufklärung durch die Erlassung der josephinischen Allgemeinen Konkursordnung im Jahre 1781.Diese wies jedoch erhebliche Mängel auf: hohe Kosten und Langsamkeit des Konkursverfahrens. Aus diesem Grunde erschien eine Reihe von Bemühungen um ihre Ersetzung durch eine neue Ordnung in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts. Ein solcher erster Versuch stammt aus dem Jahre 1820, der zweite aus dem Jahre 1845 und der dritte (sog. Sommarugas Entwurf) aus dem Jahre 1848. Die ersten zwei Versuche blieben ohne weitere Bedeutung, dagegen der dritte Entwurf wurde zur Grundlage für die im Jahre 1853 erlassene und für nichtungarische Länder geltende provisorische Konkursordnung. Die österreichische Konkursordnung von 1914 zusammen mit der im Jahre 1881 erlassenen ungarischen Konkursordnung, sowie die beiden Ausgleichsordnungen wurden von der neu entstandenen Tschechoslowakischen Republik (durch das Rezeptionsgesetz Nr. 11/1918 Slg.) übernommen. Sie wurden zum Bestandteil der tschechoslowakischen Rechtsordnung. Kleinere Änderungen brachten die Gesetze Nr. 161/1921 Slg. und Nr. 99/1923 Slg., sowie die Regierungsverordnungen Nr. 96/1922 Slg. und Nr. 18/1923 Slg. Ansonsten blieb die oben erwähnte Rechtsregelung des Konkursrechts bis 1931 in Kraft.
In der Zeitperiode nach 1948 kam es zur völligen Liquidierung sowohl des Konkurs- als auch des Handelsrechts. Diese Rechtsgebiete erscheinen in der tschechischen Rechtsordnung erst nach 1989 wieder. Die Grundlage des Konkursrechts am Anfang der neunziger Jahre des vorigen Jahrhunderts bildete das Gesetz Nr. 328/1991 Slg., über den Konkurs und Ausgleich, welches am 1. Oktober 1991 in Kraft trat. Dieses wurde vielmals novelliert und ergänzt, jedoch von der Rechtstheorie und -praxis systematisch kritisiert
Obsah
1. KONKURSNÍ PRÁVO ZA FEUDALISMU
Počátky konkursního práva na českém území
První kodifikace konkursního práva
2. VÝVOJ MODERNÍHO KONKURSNÍHO PRÁVA
Konkursní řízení v habsburské monarchii po roce 1848
3. KONKURSNÍ ŘÍZENÍ PO ROCE 1948
4. NÁVRAT KE KONKURSNÍMU PRÁVU
Cíle a hlavní témata
Hlavním cílem této publikace je poskytnout ucelený historický přehled vývoje právní úpravy konkursního řízení na českém území, od počátků v období feudalismu až po moderní insolvenční zákonodárství. Práce analyzuje proměny legislativy v klíčových dějinných milnících a hodnotí efektivitu jednotlivých právních norem při řešení úpadku dlužníků.
- Historický vývoj konkursního práva od doby absolutismu po současnost.
- Analýza josefínské konkursní ordonance a rakouského konkursního řádu z roku 1869.
- Dopad politických a ekonomických změn po roce 1948 a 1989 na konkursní legislativu.
- Kritické zhodnocení zákona č. 328/1991 Sb. a následných novelizací.
- Konceptuální východiska rekodifikace insolvenčního práva v roce 2006.
Auszug aus dem Buch
POČÁTKY KONKURSNÍHO PRÁVA NA ČESKÉM ÚZEMÍ
Vznik konkursního řízení ve středovëku musíme spojovat s tím, kdy se v soudní praxi začalo jako samostatný procesní útvar vyhraňovat řízení, jehož cílem bylo uspořádat majetkové pomëry insolventního dlužníka způsobem, jež by zajistilo všem jeho vëřitelům pomërné uspokojení jejich nároků podle jejich výše. Tento proces právního myšlení se začal zejména v italských mëstech, jež byla obchodnë velmi čilá a která tuto vëc posuzovala převážnë hospodářsky. Z Itálie se tyto myšlenky rozšířily i do Nëmecka. Zejména v okruhu severonëmeckého práva saského se konkursní řízení vyvinulo z tzv. saského arestačního procesu (arrestum Saxonicum) vzniklého recepcí a smíšením prvků italského arestačního řízení s domácím obyčejovým právem. Pro saský arest byly charakteristickými vëcnëprávní účinky, a proto také jednou z nejdůležitëjších otázek saské praxe bylo zajišťování a stanovování priorit. Když k tomu pak v dalším přistoupilo podezření z insolvence jako formální předpoklad pro povolení arestačního řízení a zvolna se prosazující zásada univerzality řízení vůči veškerému majetku postiženého, počalo ze saského arestačního řízení vznikat samostatné konkursní řízení.
V souvislosti s počátky konkursního řízení v Evropë není možné se nezastavit nad spisy, v nichž byly poprvé literárnë zachyceny obchodnëprávní počátky smëřující svým významem ke konkursnímu řízení. Jedná se zejména o dílo Tractatus de conturbatoribus sive decoctoribus Benvenuta Stracchy, jež bylo součástí práce Tractatus de mercatura (1576). Mnohem známëjším se však stalo dílo Španëla Salgada de Samozu nazvané Labyrinthus creditorum concurrentium ad litem per debitorem communem inter illos causatam z roku 1653. I když zde ještë nenajdeme přímo pojednání o konkursním řízení, jedná se o práce, které mëly pro pozdëjší konkursnëprávní literaturu nesmírný význam.
Souhrn kapitol
1. KONKURSNÍ PRÁVO ZA FEUDALISMU: Kapitola mapuje rané počátky konkursního práva, od středověkých arestačních procesů až po josefínskou konkursní ordonanci z roku 1781.
2. VÝVOJ MODERNÍHO KONKURSNÍHO PRÁVA: Tato část analyzuje vývoj v habsburské monarchii po roce 1848, se zaměřením na konkursní řád z roku 1869 a jeho následné novelizace až do vzniku Československa.
3. KONKURSNÍ ŘÍZENÍ PO ROCE 1948: Kapitola popisuje likvidaci konkursního a obchodního práva v socialistickém zřízení a jeho následnou neaplikovatelnost v plánované ekonomice.
4. NÁVRAT KE KONKURSNÍMU PRÁVU: Závěrečná část se věnuje obnově konkursního práva po roce 1989, kritice zákona č. 328/1991 Sb. a cestě k rekodifikaci insolvenčního práva v roce 2006.
Klíčová slova
konkursní právo, úpadek, insolvence, konkursní podstata, vyrovnání, věřitelé, historie práva, české země, konkursní řád, sanační princip, likvidační řízení, legislativa, právní dějiny, bankrot, insolvenční zákon
Často kladené dotazy
Co je hlavním tématem této knihy?
Publikace se zabývá historickým vývojem právní úpravy konkursního řízení na českém území od období feudalismu až po moderní insolvenční zákonodárství z roku 2006.
Jaké jsou klíčové tematické oblasti práce?
Mezi hlavní témata patří vývoj institutu úpadku, proměny konkursních řádů v různých historických epochách, role věřitelů a správců podstaty a reakce právního řádu na ekonomické změny.
Jaký je primární cíl publikace?
Cílem je rekonstruovat historickou kontinuitu a diskontinuitu v oblasti konkursního práva a zhodnotit, jak jednotlivé právní normy odpovídaly na potřeby hospodářské praxe.
Jaká vědecká metoda je v práci použita?
Autor využívá historicko-právní metodu, analýzu legislativních textů a kritickou reflexi odborné literatury.
Co pokrývá hlavní část knihy?
Hlavní část podrobně rozebírá vývoj od středověkých počátků, přes rakouské konkursní řády, zánik konkursního práva po roce 1948, až po novodobé hledání optimálního modelu insolvenčního řízení.
Která klíčová slova charakterizují tuto práci?
Konkursní právo, úpadek, insolvence, konkursní podstata, historie práva, sanační princip a rekodifikace.
Proč bylo konkursní právo po roce 1948 eliminováno?
V socialistickém zřízení, kde stát dominoval jako téměř výhradní vlastník výrobních prostředků, bylo konkursní právo shledáno neaplikovatelným, protože v systému direktivního řízení hospodářství neexistovala reálná konkurence subjektů.
V čem spočívala hlavní kritika zákona č. 328/1991 Sb.?
Zákon byl kritizován pro svou jednostrannou orientaci na likvidační formu řešení úpadku namísto sanační, nedostatečnou koncepčnost novelizací a neefektivní postavení věřitelů v řízení.
Co přinesla rekodifikace v roce 2006?
Výsledkem bylo přijetí insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích, které přinesly komplexní úpravu založenou na nových principech řešení úpadku.
- Quote paper
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Author), 2011, Die Entwicklung des tschechischen Konkursrechts, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/164209
