Die vorgelegte dreiteilige Publikation besteht aus den von Karel Schelle verfassten Kapiteln, die aus dem Lehrbuch „Rechtsgeschichte“ (Právní dějiny) stammen. Dieses Lehrbuch wurde von mehreren tschechischen Verlagshäusern in verschiedenen Auflagen herausgegeben. Diese Publikation geht von letzter Auflage aus: Schelle, K. (Hrsg.) - Právní dějiny. Plzeň, Aleš Čeněk 2007. 1134 S. (ISBN 978-80-7380-043-7).
Das aus Mitgliedern des Lehrstuhles für Rechts- und Staatsgeschichte der Juristischen Fakultät der Masaryk Universität in Brno bestehende Autorenkollektiv der oben erwähnten Publikation musste sich mit einer Reihe von Problemen auseinandersetzen, welche die Bearbeitung einer sehr langen Zeitperiode mit sich bringt. Das Buch behandelt die Rechts- und Staatsgeschichte seit der Entstehung der ersten Staatsgebilden bis das Jahr 1945. Einige historische Ereignisse und sogar ganze historische Zeitperioden wurden neu interpretiert. Das Ergebnis dieser neuen Sicht stellt eine zweifellose Relativierung der Wertung bestimmter historischer Ereignisse und eine Meinungsverschiedenheit dar.
Die Autoren bemühten sich, diese Publikation viel komplexer zu bearbeiten als bisher. Deswegen wurde auch die Rechtsgeschichte von den bisher oft vernachlässigten Staaten bearbeitet. Darüber hinaus wurden auch ein selbständiges Kapitel über das Verhältnis von Staat und Kirche und ein Exkurs in die Entwicklung des Völkerrechts und der internationalen Beziehungen in den Inhalt des Buches eingereiht. Andererseits versuchten die Autoren nicht um jeden Preis „etwas Neues“ zu entdecken, soweit es nicht notwendig war. Aus diesem Grunde nutzten sie in einigen Teilen das reiche faktographische historische Material aus, das schon in existierenden Lehrbüchern und im weiteren Fach- und vor allem rechtshistorischen Schrifttum beinhaltet wurde. Jedes Kapitel enthält ein ausführliches Literaturverzeichnis. Weiter führten die Autoren keine ausführliche Analyse von Rechtsquellen durch, denn sie bereiteten eine Rechtsquellensammlung in neunziger Jahren vor. Diese Sammlung ist also als einen integralen Bestandteil der vorgelegten Publikationen aufzufassen. Die Dokumentensammlung knüpft an die in letzten Jahrzehnten von Mitgliedern des Pragers Lehrstuhls für Rechts- und Staatsgeschichte herausgegebenen Rechtsquellensammlungen unter Leitung von J. Tureček, S. Balík und J. Kincl an.
Obsah
1. Kapitola - Řecko
2. Kapitola - Vývoj mezinárodních vztahů a mezinárodního práva
2.1 Mezinárodní vztahy ve starověku
2.2 Mezinárodní vztahy ve středověku a ranném novověku
2.2.1 Křižácké války
2.2.2 Válečné obyčeje v Evropě
2.2.3 Válečné obyčeje v Kyjevské Rusi
2.2.4 Válečné zvyklosti u Arabů
2.2.5 Válečné obyčeje v 17. a 18. století v Evropě
2.2.6 Válečné právo v Rusku za vlády Petra I. a Kateřiny II.
2.2.7 Středověké a raně-novověké teorie o válce a míru
2.2.8 Druhy středověkých a raně-novověkých válek
2.2.9 Středověké a novověké projekty mírové organizace
2.3 Mezinárodní vztahy v 19. století
2.4 První světová válka a její důsledky
2.4.1 Příčiny světového konfliktu
2.4.2 Rozpoutání světové války
2.4.3 Průběh války v letech 1914-1915
2.4.4 Závěrečná etapa světové války (1917-1918)
2.4.5 Světová válka a mezinárodní právo
2.4.6 Mírová jednání na pařížské konferenci
2.6 Druhá světová válka
2.6.1 Vznik druhé světové války
2.6.2 Vývoj válečného konfliktu do přepadení Sovětského svazu
2.6.3 Vývoj světové války po přepadení Sovětského svazu a vytvoření protihitlerovské koalice
2.6.4 Závěrečná etapa druhé světové války - vítězství protihitlerovské koalice
2.6.5 Vývoj diplomatických vztahů v průběhu druhé světové války
2.6.6 Důsledky druhé světové války
2.7 Poválečný vývoj mezinárodní integrace
2.7.1 Vznik Organizace spojených národů
2.7.2 Hlavní tendence mezinárodní integrace po druhé světové válce, snahy o zajištění kolektivní bezpečnosti
2.8 Vývoj mezinárodního soudnictví
Cíle a tematické zaměření
Hlavním cílem této publikace je podrobný rozbor vývoje mezinárodních vztahů a mezinárodního práva od starověku až po závěr druhé světové války, přičemž klade důraz na historický kontext státních útvarů ve střední a východní Evropě a jejich právní vývoj.
- Historie mezinárodních vztahů a formování mezinárodního práva.
- Analýza válečných konfliktů, včetně první a druhé světové války, a jejich vlivu na mezinárodní právo.
- Vývoj mezinárodní integrace a počátky kolektivní bezpečnosti (Společnost národů, OSN).
- Vývoj mezinárodního soudnictví a mechanismy řešení mezistátních sporů.
- Přehledná chronologie panovníků a vládních představitelů středoevropských a východoevropských států.
Auszug aus dem Buch
2.1 MEZINÁRODNÍ VZTAHY VE STAROVĚKU
Starověká a středověká společnost prošla několika stadii, odlišujícími se od sebe sociálními, hospodářskými, politickými, ideologickými a kulturními specifičnostmi. Značná rozmanitost vztahů v této společnosti nesla s sebou četnost konfliktních situací, které se kromě diplomatických jednání řešily převážně zbraněmi.
Ve starověké společnosti vykazující zpočátku neexistenci obecnějších pravidel řešících vzájemné vztahy, byla dána více méně volnost ozbrojenému chování států. Válka byla způsobem řešení mocenských sporů s cílem a výsledkem přemožení a vědomého ničení odpůrce, čímž podmaněný stát přestal existovat. Příkladem toho je Kartágo ve sporu s Římem. Válečný konflikt regulovaly jedině vnitrostátní právo a náboženská pravidla spojená s přísahou a náboženskými obřady.
Ačkoli nebylo přímo upraveno vedení války, existovala formální vnitrostátní kritéria o vypovězení a ukončení ozbrojeného konfliktu. Válka skončila buď příměřím – indutiae, v podstatě smluvním diktátem – mírovou smlouvou, nebo vzdáním se – deditio, bezpodmínečnou kapitulací, kdy byl uchráněn život a majetek nepřítele, případně dobytím cizího území, debellatio, occupatio, po němž vítěz mohl naložit libovolně s životy a majetkem nepřítele.
Například v Římě existovaly čtyři spravedlivé důvody pro válku: 1) Porušení římského dominia. 2) Ublížení vyslancům – nedotknutelnost parlamentářů. 3) Porušení smluv. 4) Podpora, kterou poskytl stát dosud přátelský nepříteli Říma.
Ve všech případech byla válka ospravedlněna jen tehdy, jestliže stát-viník neposkytl přiměřenou satisfakci.
Shrnutí kapitol
1. Kapitola - Řecko: Popisuje novodobé dějiny Řecka od vzniku království v roce 1830, jeho politický vývoj, územní expanzi a zapojení do světových válečných konfliktů až po druhou světovou válku.
2. Kapitola - Vývoj mezinárodních vztahů a mezinárodního práva: Poskytuje komplexní přehled o historické evoluci mezinárodních pravidel, od antiky přes středověké válečné zvyklosti a teorie až po vznik mezinárodních organizací, jako jsou Společnost národů a OSN, a rozvoj mezinárodního soudnictví.
Klíčová slova
mezinárodní právo, mezinárodní vztahy, historie, válka, diplomacie, Společnost národů, Organizace spojených národů, mezinárodní soudnictví, arbitráž, kolektivní bezpečnost, válečné zločiny, střední Evropa, východní Evropa, státní správa, integrace.
Často kladené otázky
Worum es in der Arbeit grundsätzlich geht?
Práce se zabývá historií práva a vývojem mezinárodních vztahů se zaměřením na státy střední a východní Evropy od starověku do roku 1945.
Was die zentralen Themenfelder sind?
Mezi hlavní témata patří vývoj válečného práva, teorie o válce a míru, mezinárodní integrace a historie konkrétních evropských států včetně přehledu jejich panovníků.
Was das primäre Ziel oder die Forschungsfrage ist?
Primárním cílem je poskytnout komplexní přehled právněhistorického vývoje v daném regionu a analyzovat proměny mezinárodního práva v kontextu politických událostí.
Welche wissenschaftliche Methode verwendet wird?
Autor využívá metodu faktografické historické analýzy založenou na studiu právních dokumentů, mezinárodních smluv a historického vývoje státních útvarů.
Was im Hauptteil behandelt wird?
Hauptteil obsahuje detailní rozbor vývoje mezinárodních vztahů, analýzu válečných konfliktů a jejich právních dopadů, a také přehledné tabulky panovníků a představitelů států.
Welche Schlüsselwörter die Arbeit charakterisieren?
Klíčovými pojmy jsou mezinárodní právo, kolektivní bezpečnost, válečné zločiny, historie států a mezinárodní integrace.
Jaký význam má „Tripartitum“ v právních dějinách Uher?
Tripartitum představovalo pokus o kodifikaci uherského obyčejového práva a bylo významným dokumentem, který mimo jiné legalizoval právo na odpor vůči panovníkovi.
Jakou roli sehrála „Atlantická charta“?
Atlantická charta sehrála zásadní roli jako základní dokument pro budoucí mezinárodní spolupráci a formování principů kolektivní bezpečnosti po druhé světové válce.
Proč se Společnost národů ukázala jako neúspěšná?
Její neúspěch pramenil z nedostatku schopnosti prosadit svá rozhodnutí, absence některých velmocí (např. USA) a neschopnosti účinně čelit fašistické agresi ve 30. letech.
- Quote paper
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Author), 2011, Rechtsgeschichte (ausgewählte Kapitel) 3. Teil, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/168356
