Pragmatismus jako první významný filosofický směr pocházející z amerického kontinentu vznikl na konci 19. století. Od té doby se k němu hlásila celá řada myslitelů a množství škol. Jejich přístupy byly však často velmi odlišné, a proto není dnes vůbec jednoduché pragmatismus vymezit či definovat. Lze však charakterizovat alespoň jednu ze základních komponent a tou je důraz na praktické následky, na výsledky a jejich vliv na lidský život. Pragmatismus se netáže a už vůbec se nesnaží dávat odpovědi na klasické, velké filosofické otázky po původu bytí, jeho smyslu apod. Jeho skromným cílem je řešit konkrétní problémy konkrétních lidí a zlepšovat tak jejich život. Za klasické reprezentanty pragmatismu jsou považováni především Charles Sanders Peirce, William James, John Dewey a George Herbert Mead.
Tradiční problémy, které se v souvislosti s pragmatismem rozebírají jsou zejména pragmatické pojetí pravdy, či Deweyho náhled na vzdělání apod. Já jsem si pro svou práci zvolit téma velmi odlišné, avšak o to snad také zajímavější. Jde o aplikaci Deweyho teorie impulsů a zvyků na W.E.B. du Boisovo pojetí ras a „whiteness“ . Vyšel jsem přitom zejména z eseje Terrance A. MacMullana nazvané: „Is There a White Gift?: A Pragmatist Response to the Problem of Whiteness“ publikované v roce 2005 v periodiku Transactions of the Charles S. Peirce Society.
Svou práci jsem rozdělil do několika kapitol. V té první se snažím charakterizovat tři základní pojmy du Boisova učení: rasy, kulturní vloh a „whiteness“. Na základě této charakteristiky pak v druhé části přistupuji k Deweyho teorii zvyků a impulsů, kterou následně aplikuji na předchozí du Boisovo učení.
Obsah
1 W.E.B. Du Bois
1.1 Du Boisovo pojetí rasy
1.2 Du Boisův „culture gift“
1.3 Problém „whiteness“
2 Deweyho teorie a její aplikace
2.1 Deweyho teorie zvyků a impulsů
2.1.1 Ekvivalent „whiteness“
2.2 Zvyky a impulsy bělosti
2.2.1 Zvyk odporu k neznámému
2.2.2 Zvyk oprávnění
2.2.3 Zvyky viny
2.3 Místo závěru - rekonstrukce „whiteness“
Cíle a zaměření práce
Práce se zabývá aplikací pragmatické teorie impulsů a zvyků Johna Deweyho na problematiku „whiteness“ a rasových vztahů, jak je definoval W.E.B. Du Bois. Cílem je prozkoumat, zda lze negativní společenské vzorce chování spojené s bělošskou identitou rekonstruovat skrze vědomou transformaci zvyků, místo pouhého potlačování základních lidských impulsů.
- Analýza konceptů rasy a „culture gift“ v díle W.E.B. Du Boise.
- Vysvětlení Deweyho teorie zvyků a impulsů jako nástroje sociální změny.
- Identifikace klíčových negativních zvyků spojených s „whiteness“ (odpor, oprávnění, vina).
- Hledání morálních ekvivalentů pro destruktivní rasové návyky.
- Rekonstrukce bělošské identity směrem k inkluzivní a kulturně obohacující roli.
Auszug aus dem Buch
2.1 Deweyho teorie zvyků a impulsů
Dewey chápe zvyky jako organické funkce organismu, které zajišťují jeho přežití v určitém prostředí. Zvyk je v jeho definici: „an acquired predisposition to ways or modes of response“12. Úkolem zvyků je organizovat a třídit základní či přirozené (native) pocity a vjemy, které Dewey nazývá „impulsy“. Díky zvykům můžeme impulsy učinit pochopitelnými a smysluplnými, protože „the meaning of native activities is not native, but acquired.“13 Impulsy tedy předcházejí zvykům, avšak samy o sobě nemají význam. Ten je jim přiřazován až za pomoci zvyků.
Jak Dewey píše v Human Nature and Conduct: „Impulse brings with itself the possibility but not the assurance of a steady reorganization of habits to meet new elements in new situations. The moral problem in child and adult alike as regards impulse and instinct is to utilize them for formation of new habits, or what is the same thing, the modification of an old habit so that it may be adequately serviceable under novel conditions.“14 Působení mezi zvykem a impulsem je tedy oboustranné. Na jedné straně se impulsům dostává smyslu skrze zvyky, na druhé straně přináší impulsy možnost zvyky transformovat a přeměnit.
Stručné shrnutí kapitol
1 W.E.B. Du Bois: Kapitola představuje základní pilíře myšlení W.E.B. Du Boise, konkrétně jeho pojetí rasy, koncept „culture gift“ a kritický pohled na fenomén „whiteness“ v americké společnosti.
2 Deweyho teorie a její aplikace: Tato část analyzuje Deweyho pragmatickou teorii zvyků a aplikuje ji na tři konkrétní projevy „whiteness“: odpor k neznámému, zvyky oprávnění a zvyky viny, přičemž navrhuje cestu k jejich rekonstrukci.
Klíčová slova
pragmatismus, John Dewey, W.E.B. Du Bois, whiteness, zvyky, impulsy, rasa, kulturní vloh, rasismus, sociální rekonstrukce, morální ekvivalent, habituální odpor, zvyk oprávnění, zvyk viny, společenská změna
Často kladené otázky
Co je hlavním tématem této práce?
Práce se zaměřuje na možnost překonání negativních projevů rasových předsudků spojených s bělošskou identitou prostřednictvím pragmatické filosofie, konkrétně aplikací teorie zvyků a impulsů Johna Deweyho na myšlenkové dědictví W.E.B. Du Boise.
Jaká jsou centrální témata práce?
Mezi hlavní témata patří definice rasy jako dynamického sociálního konstruktu, role kulturních darů (culture gift), analýza psychologických a sociálních zvyků bělošské populace a možnost jejich vědomé transformace.
Jaký je hlavní cíl této studie?
Cílem je zjistit, zda lze negativní společenské zvyky spojené s „whiteness“ rekonstruovat tak, aby podporovaly smysluplnou kulturní výměnu a demokratickou koexistenci, namísto jejich potlačování.
Jaká vědecká metoda je v práci použita?
Autor využívá metodu teoretické analýzy a komparace, kdy propojuje sociologické postřehy W.E.B. Du Boise s pragmatickým rámcem Deweyho psychologie a etiky.
Co se probírá v hlavní části práce?
Hlavní část se věnuje podrobné klasifikaci tří specifických zvyků: odporu k neznámému, zvyku oprávnění a zvyku viny, a zkoumá, jakým způsobem mohou být tyto vzorce chování pragmaticky přeměněny.
Která klíčová slova charakterizují tuto práci?
Klíčovými slovy jsou především pragmatismus, zvyky, impulsy, „whiteness“, rasa a rekonstrukce společenských vzorců.
Jak Du Bois vnímal roli bělošské kultury?
Du Bois v pozdějších dílech vnímal „whiteness“ spíše jako anti-kulturní soubor zvyků založených na násilí a vylučování, přičemž zdůrazňoval potřebu transformace těchto historicky podmíněných postojů.
Jakou roli hraje v rekonstrukci „whiteness“ historie?
Historie je klíčem k rekonstrukci, protože umožňuje jednotlivcům definovat svou identitu skrze smysluplné spojení s minulostí, které není založeno na vylučující rasové logice, ale na společném vývoji.
- Citation du texte
- Martin Weiser (Auteur), 2006, Pokus o rekonstrukci „whiteness“ za použití Deweyho teorie impulsů a zvyků, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/90887
