Die Hochschulen (Universitäten) in der Tschechischen Republik haben eine schwierige Entwicklung hinter sich. Nach der Ausrufung der Tschechoslowakischen Republik im Jahre 1918 wurden neue Universitäten und Hochschulen errichtet, welche einerseits den Charakter der öffentlichen Körperschaften hatten und andererseits jedoch immer noch als staatliche Anstalten begriffen wurden. Im Jahre 1920 wurden die Prager Universitäten sogar durch das Gesetz explizit für Subjekte der Vermögensrechte anerkannt.
Seit 1945 wurden weitere Hochschulen gegründet; nach 1948 änderte sich jedoch die Stellung aller Hochschulen wesentlich. Nach den vom damaligen Regime geltend gemachten Regeln trug das Gesetz Nr. 58/1950 Slg., Hochschulgesetz die Zuständigkeit betreffend die Vermögensrechte und die Selbstverwaltung „in die Hände der Regierung und des Schulwesensministers“ über. Die späteren Hochschulgesetze (Nr. 19/1966 Slg. und Nr. 39/1980 Slg.) brachten zwar einige positive Änderungen, jedoch auf dem Prinzip änderte sich nicht viel. Nach damaliger Verfassung war die kommunistische Partei die führende Kraft in der Gesellschaft und im Staat und Marxismus-Leninismus wurde immer noch für die Staatsanschauung betrachtet.
Kurz nach November 1989 wurde es mit Arbeiten an neuem Hochschulgesetz angefangen. Der Abgeordnetenentwurf wurde durch die Föderalversammlung der Tschechoslowakischen Föderativen Republik am 4. Mai 1990 verabschiedet (und unter Nr. 172/1990 Slg. verkündet). Das Gesetz wurde als eine Rahmenrechtsregelung (45 Paragraphen) gefasst, welche eine beschleunigte Transformation der Hochschulen in demokratisch organisierte Selbstverwaltungsinstitutionen ermöglichen sollte. Es garantierte die Wissenschaftsfreiheit, die Veröffentlichung der Ergebnisse und weitere akademische Rechte und Freiheiten. Zugleich sollte es die Zeit für die Ausarbeitung einer neuen, ausreichend breiten und fundierten Rechtsregelung verschaffen, welche dem Stand in europäischen demokratischen Staaten entsprechen würde.
Im Jahre 1993 wurde nur eine Teilnovelle (Gesetz Nr. 216/1993 Slg.) verabschiedet, die nur die personellen Fragen betraf und in die Selbstverwaltung der Hochschulen eingriff.
Eine neue Rechtsregelung des Hochschulwesens wurde im Jahre 1998 erlassen (Gesetz Nr. 111/1998 Slg.). Die Vorgelegte Monographie umfasst nicht nur den Text dieses Gesetzes, sondern auch weitere zusammenhängende Vorschriften.
Obsah
Zákon č. 111/1998 Sb. ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
Část první: Základní ustanovení
Část druhá: Veřejná vysoká škola a její součásti
Hlava I: Veřejná vysoká škola
Část třetí: Soukromá vysoká škola
Studijní program
Část pátá: Studium na vysoké škole
Část šestá: Studenti
Část sedmá: Akademičtí pracovníci
Část osmá: Akreditace
Část devátá: Státní správa
Část desátá: Reprezentace vysokých škol
Část jedenáctá: Fakultní nemocnice
Část dvanáctá: Vojenské a policejní vysoké školy
Část třináctá: Změna a doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Část čtrnáctá: Změna zákona České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Část patnáctá: Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
Cíle a tematické okruhy publikace
Cílem této publikace je poskytnout komplexní přehled o právní úpravě vysokého školství v České republice, zejména s ohledem na zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, a popsat transformační procesy vysokých škol po roce 1989.
- Historický vývoj vysokého školství v ČR po roce 1918.
- Právní postavení veřejných a soukromých vysokých škol.
- Akreditační procesy a vnitřní samospráva vysokých škol.
- Práva a povinnosti studentů a akademických pracovníků.
- Financování a majetkoprávní vztahy v rámci vysokého školství.
Auszug aus dem Buch
ÚVODEM
Vysoké školy (university) prošly v České republice během staletí složitým vývojem. Po vyhlášení nové Československé republiky v roce 1918 byly zřizovány nové university i vysoké školy, které byly na jednu stranu veřejnými korporacemi, na stranu druhou však stále zůstávaly a byly také státem chápány jako státní ústavy. Pražské university byly v roce 1920 dokonce zákonem výslovně uznány za subjekty majetkových práv.
Od roku 1945 byly zakládány četné další vysoké školy, po roce 1948 se však postavení všech vysokých škol podstatně změnilo. Zákon o vysokých školách č. 58/1950 Sb. svěřil podle pravidel uplatňovaných tehdejším režimem – působnost týkající se majetkových práv a samosprávy „do rukou vlády a ministra školství“. Zestátněním vysokých škol došlo i k zestátnění vědy. Vysoké školy měly napříště sloužit státu a samozřejmě i jediné monopolně vládnoucí politické straně. Pozdější zákony o vysokých školách (č. 19/1966 Sb. a č. 39/1980) přinesly sice některé zčásti pozitivní změny, na principu se však mnoho nezměnilo. Podle tehdejší ústavy byla vedoucí silou ve společnosti i ve státě jediná komunistická strana a státním názorem zůstával marxismus - leninismus.
Shrnutí kapitol
Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách: Základní právní norma upravující činnost, samosprávu a akreditaci vysokých škol v ČR.
Část druhá - Veřejná vysoká škola: Definuje orgány veřejné vysoké školy, jako jsou akademický senát, rektor a vědecká rada, a jejich kompetence.
Část třetí - Soukromá vysoká škola: Stanovuje podmínky pro vznik a provoz soukromých vysokých škol prostřednictvím státního souhlasu.
Část pátá - Studium na vysoké škole: Upravuje proces přijímání ke studiu, průběh studia, zkoušky a ukončování studia.
Část devátá - Státní správa: Definuje působnost ministerstva školství ve vztahu k vysokým školám, včetně akreditačního procesu.
Klíčová slova
vysoké školy, zákon o vysokých školách, akademická samospráva, akreditace, rektor, akademický senát, studijní programy, státní správa, právní subjektivita, historie vysokého školství, státní souhlas, akademické svobody, vysokoškolský diplom, vědecká rada, financování vysokých škol
Často kladené otázky
O čem tato práce pojednáva?
Publikace poskytuje systematický rozbor právní úpravy vysokého školství v České republice se zaměřením na zákon č. 111/1998 Sb.
Jaká jsou hlavní témata publikace?
Mezi hlavní témata patří samospráva vysokých škol, pravomoci jejich orgánů, akreditační procesy a financování institucí.
Co je hlavním cílem práce?
Hlavním cílem je srozumitelně interpretovat platnou legislativu upravující chod vysokého školství a zasadit ji do historického kontextu.
Jaká vědecká metoda je v textu použita?
Autor využívá metodu právní analýzy platných právních předpisů v kombinaci s historickým exkurzem do vývoje českého vysokoškolského zákona.
Co pokrývá hlavní část knihy?
Hlavní část se věnuje podrobnému rozboru jednotlivých částí zákona, od základních ustanovení přes orgány škol až po akreditační proces a studentská práva.
Která klíčová slova nejlépe charakterizují tuto práci?
Klíčovými slovy jsou zejména vysoké školy, akademická samospráva, akreditace, zákon o vysokých školách a státní správa.
Jaká je role Akademického senátu dle zákona?
Akademický senát je klíčovým samosprávným zastupitelským orgánem, který schvaluje vnitřní předpisy, rozpočet a podílí se na volbě rektora.
Jaký je rozdíl mezi veřejnou a soukromou vysokou školou z hlediska akreditace?
Soukromé vysoké školy potřebují pro své působení státní souhlas, zatímco veřejné vysoké školy jsou zřizovány zákonem.
- Citation du texte
- Univ.-Doz. Karel Schelle (Auteur), 2010, Rechtsregelung des Hochschulwesens in der Tschechischen Republik, Munich, GRIN Verlag, https://www.grin.com/document/153674
